Archive for Únor, 2019

Nizozemská symphonic-metalová skupina představuje již sedmou studiovku!

Posted by

Po pěti letech Within Temptation dnes vydali již své sedmé studiové album nesouvisí název Resist.
V rámci alba pořádají turné s In Flames v USA, poté směřují na festivaly v Evropě.
Můžeme se na ně těšit i na českém festivalu Masters of rock ve Vizovicích.
Album vydává hudební vydavatelství Vertigo Records,
které vydávalo alba kapel jako například Black Sabbath, Dio a Bon Jovi.
Své první album vydali Within Temptation v roce 1997 a musím uznat že jejich hudba má pořád něco do sebe.
Určitě vám mohu album Resist plné doporučit a věřím že je na co se ve Vizovicích těšit.

Stručný pohled na Cybergoth a Industrial dance

Posted by
Modelka: Emmaretta

Fotograf: Everything Photos

Pojem cybergoth se poprvé objevil v 90. letech v deskové hře, která nesla jméno Dark Future. Následně, tak někteří lidé začali používat vizuální prvky z této hry, začali je začleňovat do svého šatníku, dalo by se tedy říct, že Cybergoth spadá pod Cosplay (převlékání se např. do kostýmů charaketrů z PC her). Tento outfit je ale v současné době spíše záležitostí festivalovou nebo klubovou.
V České republice se se s tímto stylem oblékání setkáte velmi zřídka. V Německu nebo třeba v Londýně (Camden Town) je to ale něco jiného, tam jsou tyto skupiny lidí vnímány jinak a pojem cybergoth tam není takovou raritou. Co se týče vnímání okolí, osobně jsem se setkal se zápornými ohlasy. Samozřejmě se ale i zde našlo pár výjimek.

Každopádně v České republice je tato komunita velmi malá. Ale i přes to málo se zde občas pořádají různé akce, které pořádají i mí přátelé. Já osobně jsem se také pokusil o organizování akce, a to v roce 2015 v Alfě v Plzni. Bohužel z důvodu nedostatku financí a nedostatečné propagace se jednalo pouze o malou akci, která neproběhla podle očekávání. Lidé u nás na to zatím nejsou připraveni, jakákoli odchylka od mainstreamu Čechům vadí. To je také důvod proč je těchto akcí u nás tak málo, povětšinou v Praze nebo Brně.
Dalším důležitým bodem bych zmínil Industrial dance, který spojuje Cybergoths dohromady. Po světě je celá spousta lidí, kteří tento tanec rádi tančí. A je vlastně jedno, jestli sami nebo ve skupinách. Vlastnost toho tance je, že se dá bez problémů tančit na místě, což je velká výhoda právě do klubů, kde je málo místa. Proč jinak Industrial? Dá se říci, že se tak nazývá možná díky hudbě, která doprovází tento tanec, ale zde se jedná spíše o cyber electro, než klasický industrial. Je zde ale také možnost, že se tento tanec nazývá industrial právě proto, že je převážně tančen a natáčen v různých fabrikách, na opuštěných místech atd… A tak i autoři videí, mají snahu vždy vytvořit něco autentického. 

Arsenmorph – Cyber Electro Industrial Mix #22 // Necro Futura

VAMPIRES EVERYWHERE | aneb proč je od nepaměti nemůžeme vyhnat z paměti

Posted by

„V domě se prý v noci prochází žena. Nikdo ji však nikdy neviděl, ale lidé říkají, že má vlasy černé jako eben, kůži bílou jako svit měsíce a oči jako dva safíry. Dokáže procházet zdmi, a když se k vám proplíží do ložnice a vy spíte, začne vám sát krev.“ Takhle popsala záhadný přízrak malá Adélka Janě Eyrové ve stejnojmenné knize. kdo by je z těchto popisů neznal. upíři, kteří vznikli v literatuře 18. -19. století, jsou záhadní a krásní, a tento obrázek si představíme i dnes, ladně až průsvitně působící dámy, které se ve večerních hodinách procházejí zkaženým a hříšným městem, ale nikdo se jich nedotkne či až přehnaně gentlemanské, velice pohledné mladé muže s ostrými rysy a poněkud výraznějším úsměvem. avšak před tím, než pan Stoker tak říkajíc „uvedl všechno na pravou míru“, se těchto tvorů bály i prababičky našich prababiček (ostatně bychom měli ještě pěkných pár pokolení přidat).

Historie vampyrismu sahá totiž až do – jak jinak- samotné kolébky civilizace, tajemné Mezopotámie. už tam prý, v říši mezi řekami Tigrid a Eufrat, vzešly mezi lidmi první zkazky o démonickém krvesajovi. Což tohoto tvora dělá mnohem zajímavějším než zemdlený zlatý kukuč Edwarda z filmového plátna nemyslíte?

Co vlastně tento fenomén znamenal pro starověké (či pozdější) civilizace? jak vypadal nebo jak se mu v těch dobách říkávalo? Byla Lilith opravdu první upírkou na světě? upírská historie je jedna velká otázka, kterou se vám pokusím zodpovědět.

UPÍR V BABYLÓNĚ

Jak už jsem se v úvodu zmínila, historie vampyrismu sahá až do počátku Mezopotámie prvními obyvateli oblasti mezi dvěma řekami byli Sumerové – civilizace, která sice nedosahovala vědeckých a technických poznatků 21. Století, ale svůj duchovní řád odvozovala z jevů, které se kolem ní naskytly. nešlo přitom jen o jevy biologické, chemické či fyzikální, ale i paranormální.

Lidé v Mezopotámii žili v silné víře v démony a duchy, které dělili na temná a světlá božstva. upír zde byl zastoupen dvěma klasickými druhy: nesmrtelnými krvesajnými upíry, kteří pojídali lidské maso a hlavně pili lidskou krev, ale i psychickými upíry – tvory, kteří trýzní lidskou duši. Sumerové brali existenci upíra jako holý fakt a hlavně čiré zlo. jejich společnost tudíž činila určitá opatření, která většinou zajišťovali kněží a kněžky.

V sumerském folklóru je podle amerického spisovatele a vampirologa konstatina nejlépe doloženo stvoření jménem „ekimmu“ – tvor, který se klasicky vyvinul ze zavražděného člověka po jeho pohřbení. ekimmu se prý potuloval po krajině tak dlouho, dokud nenarazil na opuštěného člověka, jehož napadl a trýznil jeho duši. jde tedy spíše o upíra psychického. avšak, do jaké míry máme pokládat důraz na klasický obrázek upíra? upírem je jak tvor, který z nás vysává duševní zdraví, tak i tvor který nám bere energii v podobě krve. V obou případech člověk končí velice podobně. je tedy více než pravděpodobné, že pro Sumery mělo napadení tvorem ekimmu stejnou váhu jako napadení klasickým krvesajem.

Tím se dostáváme k další podobě vampyrismu ve staré dobré Mezopotámii a to temnému božstvu démonů. božstvu jménem Sedm démonů, kteří, podle písemných dochovaných dokumentů, řádili mezi lidmi a doslova „rozlévali krev jako déšť.“

Ani Irák, stát, který se dnes rozkládá na původní oblasti Mezopotámie, není beze stop vampyrismu. v iráckých pověstech vznikl třeba upírský tvor zvaný gúl – předobraz dnešních ghúlů, avšak lišící se svou podobou. Gúl byl tvor vypadající vlastně jako člověk. Živil se mrtvým lidským masem a po své smrti se stal upírem – takováto upírka se objevuje i v proslulé pohádkové knize „ tisíce a jedné noci“. to dokazuje, že pro dálný východ má vampyrismus velký význam až do dnešních dnů.

LILITH A KÁLÍ

V moderním světě je známe všichni. lilith, žena kterou prý bůh stvořil ještě před evou, byla odvržena adamem pro přílišnou dokonalost, nakonec se postavila na stranu ďábla. existuje dokonce i názor, že to lilith se, hnána touhou pomstít se adamovi a evě, proměnila v onoho osudného hada. Možná také proto mnozí spisovatelé lilith považují za „Matku všech upírů“, ale málo z nich už ví, že ač je díky starým hebrejským legendám tato žena řazena mezi sukuby, její popis je již od starozákonních časů stále stejný: krásná žena, postava nanejvýše smyslná a prosycená erotikou – dokonalý prototyp moderní upírky.

Zatímco v řadě míst světa, a to i na našem území, byly upírské ženy od nepaměti popisovány podobně, v jiných kulturách bychom příčetného muže do postele s upírkou nedostali ani párem koní. třeba s indickým obrazem upíra, vzniklým z předobrazu bohyně smrti a temnoty kálí, by nespal žádný. indické upírky „raksašir“ byly tvorové s dlouhými tesáky čnícími z úst a pěti zakrvácenými končetinami, číhající na pohřebištích. druhý vampýrský tvor v indii byl upír vznikající ze žen zemřelých při porodu – „langsuir.“ tento démon prý k sání krve místo klasických tesáků používal malý otvor vzadu na temeni. dlouhé špičáky jsou vlastně spíš jen účinný módní doplněk upíra.

BOHYNĚ HÉRA, STVOŘITELKA UPÍRKY

Přesuňme se do evropy a vezměme si na chvíli na paškál Řecké báje a pověsti. zjistíme, že bohyně Héra ve své touze po pomstě seslala na Řeky upíra. krvesaje učinila zakletím z jedné lidské milenky svého muže boha dia – lamie. Sebrala jí všechny děti a prohlásila, že všechny lidské ženy budou kvůli lamii (v rámci kolektivního trestu) trpět pro své děti. lamie sama pak musela obcházet po světě a živit se krví nemluvňat.

Nejstrašnějším řeckým tvorem, který se nápadně shoduje s bulharským upírem, je tzv. vrykolak – tvor, jenž po setmění vstává ze svého truchlivého hrobu, aby se přiživoval lidskou čerstvou krví. vrykolaky se nejčastěji stávají sebevrazi nebo špatně pohřbení lidé. pochovaný mimo hřbitovní zdi nikdy nedojde klidu – tady už se dostáváme k popisu pana Stokera.

Jak na něj? Kůl, česnek a svěcená voda, vrykolak je jen odulá nažloutlá mrtvola silně čpící rozkladem. kůlem jej zneškodníte, česnekem přebijete jeho vlastní smrad a svěcenou vodou pošlete k pánu bohu. jak známé, že? dnes už chápeme, že nafouklost rozkládajícího se těla a smrad je úplně normální. přesto v jedné malé rumunské vesnici ještě v roce 1996 pořádali hon na „stigoye“ – mrtvého muže, který byl prý za svého života čaroděj. rumunská etnika věří, že upíry se mohou stát jen zemřelí čarodějové a čarodějky. Chudák nebožtík přitom neudělal nic jiného, než že se začal pomalu nafukovat a rozkládat.

ANGLIE BEZ UPÍRA

O historii vampyrismu v našem světě by se dala sepsat kniha, upíři pod různými podobami se objevovali všude na světě – kromě Francie a anglie, kde se nedochovaly žádné pověsti o útocích těchto tvorů. tamní páni spisovatelé měli pochopitelně svatou povinnost přetvořit legendy z jiných zemí a dát těmto zemím vlastní upíry, aspoň v knihách. ale to nevadí. upír je koneckonců záhadná bytost, jejíž podoby se překvapivě shodují v různých nesousedících zemích světa. příběhy o upírech jsou stále všudypřítomné jako nákaza visící ve vzduchu. poslední otázka pak zní, když jich máme tak dlouho plnou hlavu, nemůže na nich být něco pravdy? tolik příběhů, to nemůže být jen náhoda! a pokud upír žije, může být všude, třeba i za vaším oknem, a zrovna sledovat, jak dočítáte tento článek. pokud se podíváte z okna, třeba uvidíte ve křoví dvě žhnoucí oči…

Upír je a bude záhadným stvořením, které každý člověk vidí jinak: jako legendu o mrtvém, který se v dlouhém plášti elegantně prochází po místním hřbitově za svitu úplňku a čeká, že mu do náručí vběhne krásná mladá dívka nebo překrásná žena v korzetu sedící mezi hroby na lavičce. tato postava pro nás zůstane nevyřešenou záhadou, sotva však pravdou; pokud ano, to už je psychická nemoc, která se nazývá Renfieldův syndrom, touto nemocí trpělo několik sériových vrahů, kteří v sobě objevili touhu po pití lidské krve, většina z nich skončila svůj „upírský“ život na oprátce.

Tento článek vznikl díky spolupráci s projektem jineteritorium.cz

Irezumi, aneb japonská krása

Posted by

Irezumi, slovo česky nejčastěji překládané jako „vložit barvu“, označuje tradiční japonský styl tetování. Bolestivá procedura má v zemi vycházejícího slunce tisíciletou tradici. První podobná tetování se na kůži místních objevují kolem roku 300 př.n.l.. Nejedná se o krásné kapry a draky jaké známe dnes, ale pouze o malé znaky a vzory, označující zločince a otroky. Teprve později se vzory mění v nám známou krásu. Z Číny přichází do ostrovního císařství nový, barevný trend, který nahrazuje původní černobílé vzory. Zlatý věk tetování nastal v období nazvaném Edo během 17. – 19. století. Začíná se objevovat jako dekorace na těle běžných lidí, ale již v tomto období je inkoustové umění spojováno hlavně se zločineckým podsvětím. To vede k jeho oficiálnímu zákazu. Stejně jako prohibice přispívá alkohol, prospěl tento zákaz irezumi. Pro členy Yakuzy se stává ctí a výsadou, že mohou své tělo pokrýt touto ozdobou, a jeho obliba mezi zločinci stoupá. Nakonec, a to platí dodnes, je pro každého člena této mafie povinností mít tělo pokryté spletitými vzory. Zákaz je zrušen roku 1948. Od té doby vzrostla obliba klasických tetování, hlavně mezi mladou generací. Tato ozdoba je však stále spojována s podsvětím. Kvůli tomu je na mnoho veřejných míst tetovaným lidem vstup zakázán.

Pravé irezumi pokrývá celé tělo kromě hlavy, rukou a chodidel. Občas je na hrudi necháván pruh, kterým se odlišují členové Yakuzy s různým postavením. Tetování zobrazuje složitě propletené motivy z literatury, mýtů nebo přírody. Jak již bylo řečeno, irezumi není vytvářené strojkem, ale stejně jako před staletími. Jehlou s barvou, na kterou tatér druhou rukou poklepává kulatým nástrojem. Tato procedura je velmi bolestivá, nákladná a zdlouhavá. Tetovaný navštěvuje mistra tatéra jednou týdně na několik hodin. I tak zabere vytvoření kompletního inkoustového kabátu 5 až 12 let. Cena se pohybuje v přepočtu mezi 500 tisíci až milionem korun!

I v české kotlině dnes vidíme mnoho japonských tetování. Jelikož však vznikla v moderních salonech, nejedná se o irezumi, ale tetování s japonským vzorem. Pro Evropana je téměř nemožné obstarat si originál. I pokud by našetřil na letenky do Japonska, bude zklamán. Tatéři se nikdy neprezentují veřejně, lze se k nim dostat pouze přes doporučení bývalého zákazníka. V celé zemi existuje přibližně 200 mistrů tatérů. Každý klan Yakuzy, která ovládá japonské ilegální trhy se zbraněmi, drogami i bílým masem, si vydržuje své. Jsou v této organizaci vysoce váženými členy. Nikde pro ně ale nenajdete školu. Jejich umění se dědí z generace na generaci, a je velmi těžké se takovým mistrem stát. Učedníci několik let zastávají jen pomocné práce, a až po tomto dlouhém a psychicky náročném období se mohou dotknout lidské kůže.

Není se čemu divit. Mistr musí být zručný a zákazník mu plně důvěřuje. Nepoužívají se žádné náčrty ani předlohy. Zákazník si sám určí vzor podle klanových zvyklostí a poté již mistr pracuje od ruky. Nejprve vytvoří obrysy, poté jemné linky a nakonec stínování, které je kvůli použité technologii nejtěžší. Na předem připravené místo pak umístí svůj podpis. Tetování je po většinu života skrýváno. Odhaluje se pouze při hraní tradičních karet nebo při náboženských slavnostech, kdy odhalení tetovaní muži tančí v průvodech.

A co ženy? Nebývá zvykem, aby se nechávaly tetovat dobrovolně. Irezumi tak vlastní pouze partnerky mistrů tatérů nebo japonské gejši. Umění je ale často zneužito ke zcela jiným než estetickým účelům. V krásných křivkách ladných draků nebo lechtivých výjevů na tělech těchto společnic se skrývá označení jejich majitele, případně určení, k jaké skupině patří.

Pojďme se nyní podívat na nejoblíbenější vzory irezumi. I když mohou vypadat jako knihy, ve kterých se dá číst, opak je pravdou. Irezumi má dotvořit vyváženost těla a nemá tedy žádnou složitou symboliku. I přesto se stručně podívejme na nejčastější vzory.

Drak je pro Japonce kladnou bytostí. Chrání vodu ve všech jejích podobách, ovládá hromy a blesky. Každý drak symbolizuje sílu, moudrost a svobodu, a konkrétní význam se mění podle barvy a atributů. Jeho přítomnost přináší štěstí a bohatství. Symbolizuje mužskou plodivou sílu a proto se často zobrazuje v boji se svými nesmiřitelným nepřítelem fénixem, nazývaným Ho – oo. Ten symbolizuje stálost, nesmrtelnost a věrnost. Se svou ohnivou živočišností představuje ženský princip.

Velmi oblíbeni jsou kapříci Koi. Podle pověsti se z nich vyvinuli právě draci. Největší oblibu získaly repliky obrazů malíře Kacušika Hokusaje, který se často zabýval vodní tématikou. Barevné rybky představují sílu, moc, štěstí a individualitu.

Tradičně na levém rameni se již od dob samurajů objevuje lidožravý obr Oni. Má především zastrašit. Není samozřejmě jediným démonem nebo člověkem, který se na tetovaných tělech objevuje. Často jsou zobrazovaní i samurajové samotní. Symbolika těchto vzorů se liší podle konkrétní zobrazené osoby.

Ačkoli se na území Japonska nikdy nevyskytoval, je dalším z oblíbených zvířat tygr. Podle polohy, ve které se nachází, může symbolizovat moudrost, sílu a odvahu, ale také potěšení ze zabíjení.

A pokud neholdujete siláckým zvířatům, ale jemností, nabízí vám tradiční vzorek spoustu možností ze světa flóry od jasmínových květů po oblíbené třešňové kvítky nazývané sakury. Tento strom dokáže přežít a rozkvést i v nejtěžších podmínkách, ale jeho krása trvá jen několik málo dní. Reprezentuje tak japonský pohled na život, podle kterého bychom si měli užít každý den plnými doušky. Jedná se o symbol krásy i síly.

Krásami irezumi je nám sice vzdálená zeměpisně i dostupností, ale krásu tetování s japonskými vzory můžeme obdivovat i v našich podmínkách. Pokud se pro takové rozhodnete nebo ho již vlastníte, zamyslete se chvíli nad jeho původem a tisíciletou historií, která vyústila do i dnes obdivované krásy.

Tento článek vznikl díky spolupráci s projektem jineteritorium.cz

Burleska – nejen striptýz na úrovni

Posted by

Původně se slovo burleska používalo pro označení dramatického, literárního nebo i hudebního díla, které nějakým způsobem zesměšňovalo nebo parodovalo určitý žánr, skupinu lidí nebo jiné umělecké dílo. Burleskní postupy najdeme například v dílech Chaucera nebo Shakespeara či u klasiků italské a francouzské komedie (Goldoni, Moliere). Výraz pochází z italského burla = vtip, žert, šprým.

Nás však bude zajímat burleska jako hudebně-divadelní žánr, který v sobě misí nadsázku s erotikou, vrhače nožů i šansonové zpěvačky, tanečnice zahalené do pavího peří, akrobaty a kouzelníky. Vítejte v Americe přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Viktoriánská burleska
Nemůžeme mluvit o americké burlesce a nezmínit předtím burleskní představení, která zažívala popularitu v Londýně mezi roky 1830 a 1890, a Američané z nich vychází.

Většinou se jednalo o parodie populárních divadelních her, oper ale i baletů. Představení byla plná klišé, hudby, zpěvu a tance, a velkou roli hrály i extravagantní a nákladné kostýmy a dekorace. Pro zesílení komického efektu byli často do rolí starších žen obsazováni muži. A naopak – mladé muže hrály pohledné ženy. Nejčastěji se jednalo o jednoaktové hry, které netrvaly déle než hodinu, až postupně začala vznikat i originální díla, jejichž délka se stále prodlužovala. Důležitá byla hudba – populární písničky, které obecenstvo okamžitě rozpoznalo, přetransformované do parodických verzí.

Americká burleska
Zatímco viktoriánská burleska začala s koncem 19. století upadat, Američané si z ní vzali základní prvky a přetransformovali ji dle toho, co si publikum žádalo. Představení se tak začala kromě parodií všeobecně známých děl skládat z vystoupení různých umělců – mimů, šansonových zpěvaček, vrhačů ohně, kouzelníků, akrobatů a komediantů, kteří byli postupně redukováni na úkor provokativních tanečnic ve vyzývavých a třpytivých kostýmech. Samozřejmě nesměl chybět erotický podtext a často vulgární vtipy, jelikož byla představení původně určená chudším vrstvám jakožto levná náhražka divadl a až později středním vrstvám, které hledaly před nástupem televize zábavu v zakouřených tančírnách.

Roku 1912 začali čtyři bratři z rodiny Minsky (Herbert, Abraham, Machael a Morton) provozovat vlastní burleskní show, která se brzy začala řadit mezi nejznámější v New Yorku. Zprvu se snažili dělat představení co nejlevněji a přicházet každý týden s novou show, brzy ale zjistili, že tudy cesta nevede, a tak najali více tanečnic a představení přejmenovali na „Burleska jak ji máte rádi aneb Žádná rodinná show“ (Burlesque As You Like It – Not a Family Show). Tolik populární striptýz se do představení paradoxně dostal úplnou náhodou, když jedna z tanečnic v zamyšlení omylem začala svlékat svůj kostým ještě před tím, než byla úplně pryč z jeviště. Dav jása, a tak se vrátila na jeviště, a za hlasitého aplausu svlékala další kousky kostýmu. Billy Minsky poté nařídil, aby se toto „nedopatření“ opakovalo každý večer. Samozřejmě to bylo velmi riskantní, neboť v té době nesměly být tanečnice na jevišti nahé – mohly mít odkrytou jen vrchní část těla, ale pouze pokud se u toho nepohybovaly.

Roku 1931 přivedli Minsky svá představení i na Broadway a davy lačnící po zábavě začaly platit nekřesťanské peníze na nákladné burleskní hvězdy patřila Gypsy Rose Lee, která u nich vystupovala celé čtyři roky, svá představení zakládala na humoru a smyslnosti, a natočila také několik filmů v Hollywoodu.

Nemůžeme také nezmínit Sally Rand, která působila v Chicagu a byla mnohokrát zatčena za údajné obnažování – její nahota však byla pouhou iluzí, například tančila ve spodním prádle schovaná za obrovským vějířem z pavího peří, a vypadalo to, že pod ním na sobě nic nemá.

Od roku 1935 se proti burlesce, která se stávala stále odvážnější, začaly ozývat protesty kvůli špatnému vlivu na morálku. Když pak byla roku 1937 jedna z tanečnic v divadle New Gotham v Harlemu, které vlastnili bratři Minsky, nachytána jak vystupuje bez tang, bylo rozhodnuto – nejen toto divadlo, ale všechna divadla v New Yorku, která měla na repertoáru burleskní představení, musela být zavřena a samotné slovo burleska bylo zakázáno.

Neo-burleska

Po desetiletí byla burleska zavrhována jako dekadentní a pokleslá zábava. Až v devadesátých letech dvacátého století se o její obnovení postarala Billie Madley a ve dvacátém prvním století ji proslavila především Američanka Dita Von Teese, která je známá jako striptérka, modelka, burleskní tanečnice, ale také herečka, návrhářka a propagátorka vintage stylu.

Novodobá burleskní show se snaží být decentní a vkusná. Sice zde tanečnice stále za doprovodu hudby odhalují svá těla, což evokuje spíše striptýz, který většina společnosti považuje především za něco vulgárního a pokleslého, nikdy se však nesvlékají zcela do naha. Typické je také používání tradičních rekvizit jako jsou doplňky z peří (obrovské vějíře, které zakrývají půlku těla, boa) které doplňují nákladné kostýmy sestávající se nejčastěji z korzetů, podvazků, punčoch, krajkového spodního prádla a hlavně vysokých podpatků. Novodobé burleskní tanečnice ale mohou vystupovat také v uniformách nebo retro šatech či plavkách.

Příznivci neo-burlesky se scházejí na mnoha festivalech a akcích po celém světě (například International Burlesque Festival ve Vancouveru) a v Las Vegas je otevřené dokonce muzeum Burlesque Hall of Fame, kde najdete všemožné artefakty z doby, kdy burleska zažívala největší slávu. O burlesce byla v posledním desetiletí natočena také spousta dokumentů a filmů. Nejvíce pozornosti na sebe strhl film Burlesque z roku 2010, kde v hlavních rolích hrály Christina Aguilera a Cher.

Dark Ophelia – The Queen Of The Damned

Tento článek vznikl díky spolupráci s projektem jineteritorium.cz

Rozhovor s tváří letošního ročníku Freak Show D0e0v0i0n0e D0e0n0i0s0e

Posted by

Je to již nějaká doba, co Denise Devine zazářila na latexovém nebi. O tom, že se jedná o nadějnou začínající modelku latexového a fetish oblečení svědčí také to, že její facebook stránka má téměř 1,5 tisíc fanoušků a toto číslo stále narůstá. Denise Devine je také tváří letošního ročníku Freak Show, která proběhne 9. března v Brně klubu MorsArt.

Bylo by tedy na místě se na tuto mladou umělkyni zaměřit a dozvědět se o ní něco více:

1) Jak a kdy jsi s latexem začala, a co byl tvůj první kousek který jsi si pořídila?

Denise: K latexu jsem měla docela dlouhou cestu, ačkoliv mě čímsi tehdy nepopsatelným vzrušoval asi už od patnácti let. Nikdy nějak nebyla příležitost a nebyla jsem v kontaktu s lidmi, kteří by jej vlastnili a neměla jsem tedy s kým sdílet své lesklé zájmy. Až teď, kdy je mi už něco málo přes čtvrt století, jsem se odhodlala si latex vyzkoušet. Můj první latexový kousek byly legíny a s těma jsem vyšla ihned na veřejnost.

2) Kolik kousků latexu, případně doplňků k němu, máš v současnosti a který kousek z tvé sbírky ti přirostl k srdci nejvíce?

Denise: Jak už jsem zmínila, mám legíny. K těm se postupně přidal i catsuit a korzet na míru, maska s copánky, rukavice a obojek s ostny. To všechno mám od LatexVogue, který má skvělý výběr a super kvalitu. V budoucnu budu brát rozhodně jen od nich, protože jsem s LatexVogue maximálně spokojená. Fetish kousek, který mi nejvíce přilehl k srdci, není kupodivu latexový, ale gumovo-silikonovo-ocelovo-polykarbonátový a je to plynová maska s černým plexisklem, kterou mi dalo opravdu velkou práci sehnat a díky ní, spolu s kombinací všeho zmíněného, dosáhnu toho Alien look.

3) Co by jsi doporučila těm kteří chtějí s latexem začít ? Na co si dát pozor, nebo zda kupovat rovnou catsuit (celotělový oblek) nebo začínat spíše s doplňky (rukavičky, minisukně)?

Denise: Těm, kteří chtějí s latexem začít, bych rozhodně jako první doporučila volit tuzemské výrobce a objednávat věci z webů kde víte, že se jedná o ruční výrobu. Podpoříte tak lidi, kteří svou práci opravdu milují a věci z Číny jsou častokrát málo kvalitní, nesedí míry, jsou z nekvalitního materiálu a další nevýhoda je to, že pokud se vám s latexovým oblečením cokoliv stane, už jej velice těžko budete reklamovat. Navíc si myslím, že připlatit si o dva tisíce korun za catsuit na míru z Česka, než mít catsuit z Číny, není zase tak velký výdaj navíc a máte něco, s čím budete stoprocentně spokojeni. Další věc, kterou je dle mého důležité brát v potaz je tloušťka latexu. Pokud jdete už rovnou do catsuitu, doporučovala bych brát tloušťku 0,25 mm raději, než 0,40 mm. Záleží samozřejmě na tom, na co latex chcete používat. Jestli ho máte jen do postele, budete spokojení s 0,40 mm, ale pokud si jej chcete vzít na party a být v něm několik hodin, rozhodně volit 0,25 mm. Tenčí latex je pohodlnější, méně se v něm potíte a prakticky ani nevíte, že jej máte na sobě. Z toho však plynou i nevýhody, kdy mě napadá asi jen jedna a to je odolnost proti roztrhnutí, kdy tlustší latex vydrží více, hlavně když jste v clubu, máte na sobě catsuit a chodí okolo vás spousta lidí.

4) Co se ti na latexu líbí nejvíce, čím tě očaroval?

Denise: Na latexu se mi nejvíce líbí jeho lesk, vůně a ten pocit druhé kůže. Věděla jsem, že jsem se do něj zamilovala ihned, jak jsem si jej mohla doslova vyzkoušet na vlastní kůži.

5) Tvá FB stránka má přes 1400 fanoušků, pokud by tě chtěli potkat naživo, na kterých akcích by se s tebou mohli setkat?

Denise: Teď nejbližší akce, na kterou se chystám je Kinky Valentine v Praze, která se koná 16.02. Další fetish akce, na kterou se chystám v budoucnu a není ještě vyhlášená, je akce v Brně, která se bude konat 22.06.2019 a toto datum vám doporučuji si zapsat do kalendáře a přijít, protože tato akce bude mega. Ale to je vše, co vám k tomu zatím řeknu. Stay tuned folks.

6) Jaké jsou reakce okolí když se někde ukážeš ve svém latexu? Máš na to nějaké humorné vzpomínky?

Denise: Občas si na sebe vezmu latexové legíny a jdu nakupovat a reakce bývají zábavné. Jsem exhibicionistka, takže mě baví (a vzrušuje) sledovat ty pohledy lidí, jak se na mě koukají a otáčejí se. Nejzábavnější byla asi reakce dvou mladíků, kdy jsem kolem nich prošla v nákupním centru a jen jsem slyšela jednoho z nich říct: „Ty vole čum, to je latex“. Další zábavné reakce byly, když jsem byla na Erotickém Veletrhu 2018 předvádět latex od LatexVogue a z mola jsme šly s kamarádkou rovnou mezi stovky lidi, kteří se s něčím podobným nikdy nesetkali a bylo opravdu těžké ujít dva metry bez toho, aniž by někdo nechtěl s námi vyfotit. Taky když se vracím z nějaké akce, málokdy se převlékám zpět do civilu a jdu rovnou v catsuitu. Chtěla bych i nafotit full body latex někde, kde je spousta lidí a je to mimo tematické prostředí, třeba nějaké rušné náměstí.

7 ) Krom latexu máš i nějaké další podobné záliby, které si myslíš že stojí za zmínku?

Denise: Krom latexu se věnuji i Shibari – Japonskému umění vázání, které mě nadchlo a věnuji se mu mnohem déle, než latexu. Tato záliba je pro mě však hlavně relaxační, odpočinková a úžasně si při ní vyčistím hlavu od všedního stresu. V latexu chodím tam, kde chci mít akci a vázat chodím tam, kde chci hlavně vypnout. Dále mám ráda spanking (výprasky). Další jeden z úžasných pocitů, krom nošení (a hraní si v) latexu, je sedět si několik hodin na jelitech, když se vracíte domů.

8) A to nejdůležitější na závěr, otázka která jistě nedá spát mnoha tvým fanouškům, jsi zadaná ?

Denise: Nikoho s vážným vztahem nemám, ale je tu jedna osoba, se kterou velice ráda trávím svůj čas. Ačkoliv ji mé záliby nic moc neříkají, rozumíme si zase jinak a mám tuto osobu moc ráda.

Děkuji za rozhovor a doufám, že se ti bude i nadále dařit a že si svůj koníček, který s nadšením sledují zástupy tvých obdivovatelů, budeš i nadále užívat.

While She Sleeps se po roce vrací do Prahy!

Posted by

Po úspěšné koncertu s Architects v lednu 2018, kde jako hosté nažhavili sál pro headlinery, se 12. února 2019 ukážou v pražské MeetFactory a jako hosty s sebou přivedou francouzské LANDMVRKS a StrayfromthePath až z dalekých Spojených států!

Na téhle metalcorové sešlosti nám WhileSheSleeps předvedou svou novou (již pátou!) desku, takže určitě je na co se těšit!

Gloryhammer přivezou na Ostravu v plamenech nový nářez!

Posted by

Dlouho očekávaný návrat hrdiny galaxie AnguseMcFifa XIII, který vyrazil do bitvy proti černokněžníkovy Zargothraxovi konečně nastal a s sebou přináší legendy, které se odehrály ve víru galaktického teroru té nejepičtější bitvy, kterou galaxie kdy viděla!

Na konci letošního jara si budeme moci poslechnout příběhy z první ruky přímo od Anguse, který nám o vyvrcholení předchozích dvou skladeb zazpívá i se zástupci své rasy a ani zatraceníhodný Zargothrax v nich nepřijde o svůj hlas!

GLORYHAMMER – Rise Of The Chaos Wizards | Napalm Records


Papa Roach a jejich nová studiovka Who Do You Trust?

Posted by

Po dvou letech se američtí Papa Roach vracejí s novou studiovkou s názvem Who Do You Trust?, se
kterou zároveň slaví své desáté vydané album!

18. ledna 2019 pod záštitou Eleven Seven Music vydávají desku se stejnojmenným lead singlem, který
za 3 měsíce od zveřejnění nasbíral téměř 2,5 milionu shlédnutí a stal se zároveň oznámením nové
desky, která se stala jednou z nejočekávanějších desek vycházejících na počátku roku 2019.
Svými proslulými rytmickými kytarami a chytlavými hooky nezapomněli okořenit všechny své songy a
jako vždy i jejich jednoduché, ale smysluplné texty vás přimějou zazpívat si s nimi.

V roce 2019 se bohužel nechystají vrátit do Evropy, s výjimkou Spojeného Království, zato mají v
plánu turné se skupinou Asking Alexandria, na které navážou vlastním turné s ikonickým názvem
„Who Do You Trust“.