Archive for Říjen, 2020

Digital mess: Úvod do digitálního umění

Posted by

Umělecká díla vytvořená skrze počítač se přiblížila do bodu, kdy je můžeme vnímat jako zcela ponořené v okruhu současného umění. Nutné je však zmínit, že v umělecké rovině existují různé tábory umělců. Ty můžeme znát z prohlášení umělce Allana Kaprowa, který hovořil o faktu, že existují hlavní dva typy umělců: ti, kdo se probudí a vytváří umění, a ti, kteří vstanou a ptají se, co může být vlastně uměním?

Podle Doreena Riose mají digitální umělci sklon patřit k druhému typu, vzhledem k tomu, že díky digitálním technologiím mají k dispozici zcela nové spektrum nástrojů a možností, které jsou nuceni znovuobjevovat a ptát se na základní otázku, co vlastně umění představuje.

Různí umělci experimentovali s technologickými nástroji již od počátku padesátých let. Podle Christiane Paulové, kurátorky nových médií ve Whitneyově muzeu amerického umění, se koncept digitálního umění v 80. letech dostal do popředí díky tvorbě osobností, jakými jsou například Harold Cohen nebo Kenneth Snelson.

Digitální umění označuje všechny umělecké prvky, které jako takové využívají nějaký typ digitálních nástrojů k tvorbě a nebo prezentaci v rámci výstavního prostoru. Každý technologický pokrok umělcům přináší nejen naději na uměleckou svobodu, ale také jakousi revoluci v přístupu k tvorbě.

Rozhovor s alternativní shibari a cosplay modelkou Candy Teru

Posted by
Modelka: Candy Teru

Fotograf: Marco Brož

  1. Jak dlouho se už věnuješ modifikacím? 

První piercing byl samozřejmě od nějaké kamarádky na střední. Potom můj mozek naštěstí zapnul a počkala jsem se zbytkem do osmnácti let.

  1. Máš něco dalšího v plánu? Ať už jde o piercing, tetování nebo něco jiného?

Kérky a to všude! Určitě jsem ještě neskončila ani s obličejem. O další modifikace se zatím moc nezajímám, jsem baba co se týče jehel nebo skalpelu.

  1. Jaký typ práce vykonáváš, případně kde pracuješ?

Podnikám jako kadeřnice v mém salonu Teru the Hairstylist.

  1. Jak na tvé koníčky reagují v práci, byl někdy nějaký problém?

Jelikož bydlím v hodně maličké vesnici, kde se zastavil čas před 30 lety, tak není úplně snadné udržet si zákazníky. Záleží hodně na tom, co o mě lidi „roznesou“, ale v základě se snažím být vždy sama sebou a lidé si toho dokážou vážit, ostatně, chodí ke mně na vlasy, ne na koukání. (smích)

  1. A co na to doma? Partner/ka nebo rodiče, jsou s tím v pohodě?

Moje maminka mě podporovala už od prvního tetování, protože byla ráda, že jsem se rozhodla být sama sebou. S přítelem jsme se zase díky tetování seznámili, protože jsme tady u nás na vesnici asi jediní, kteří se o tetování a kulturu okolo ní zajímají.

  1. Často se lidi tobě podobní dostanou i do BDSM komunity. Jak jsi na tom ty?

V BDSM komunitě se už pohybuju třetím rokem, kdy jsem začala objevovat svoje hlubší touhy. Ještě pořád mám ale spoustu cílů spíše před sebou. 

  1. Co tě baví ve volném čase?

Jsem celkově workoholik, takže volný čas musím zaplnit čímkoliv, co jde. Od dvanácti let se věnuju cosplayi, který většinou spolkne všechen můj čas. Když zrovna ne, máme s přítelem značku oblečení, kam šiju postroje, ručně maluju nebo pomáhám s návrhem. Když mi ale i tak zbyde nějaký čas, zavřu se se sluchátkama k nějaký gamesce.

  1. Co se týče BDSM, co je pro tebe už fakt moc, kde je tvoje hranice?

Jak už jsem zmínila, moc bolest nezvládám. Sice zvládnu nechat se škrtit do bezvědomí, a ještě Ti pak poděkuju, ale spankem u mě nepochodíš. Piss a podobné taboos jdou u mě taky mimo hru.

  1. Věnuješ se shibari a pokud ano, jak dlouho?

První shibari jsem vyzkoušela asi před 4 lety s Bugtcherem. Od té doby jsem si prošla pár dalšími velkými sessions, kde jsem se bohužel přesvědčila o tom, že nejsem schopná věřit riggerům (díky špatné zkušenosti) a tak jsem se začala vázat sama jako samouk. Trvalo mi pak asi jen půl roku, než jsem si pořídila domácí shibari závěs.

  1. Čím bys ráda nalákala fanoušky na tvůj profil?

Rozhodne se se mnou nebudete nudit, často měním vzhled, takže jsem tak dvacet žen v jedné. Jsem otevřená všemu novému a věnuju se hromadě věcí, včetně tvorbě oblečení, cosplayi, hraní, shibari a svým květinkám, ale taky si ráda proste zapařím. Jsem těžce závislá na Star Wars a mimo jiné taky pořádám své vlastní malé BDSM akce. Tak třeba najdeme společný slovo!

Rozhovor se zakladatelem Infernalismu Sandrem Dragojem

Posted by

  1. Jsi charakteristický svou temnější tvorbou a na základě které jsi vytvořil směr zvaný Infernalismus. Mohl bys nám tento umělecký směr přiblížit? Čím se vyznačuje, kolik má členů a jak vlastně funguje? 

Infernalismus je hlavně umělecká skupina, která se ve směr nějak samovolně mění. Počet členů se časem mění, ale většinou se držíme kolem necelé dvacítky členů. Občas nám to i přeteče. Jinak Infernalisté jsou už od názvu zaměření na peklo a nevnímáme to nutně jako něco zlého. Spíše vnímáme peklo jako přirozenou součást světa a sami sebe vnímáme jako hybnou sílu, aneb kam přijde Infernalista, časem jistě alespoň malinkaté peklo nastane. (smích) Jinak jsme těžcí individualisté. Nevládneme si a ani si nikdy navzájem vládnout nebudeme a ani nechceme. Zato si navzájem pomáháme a podporujeme v sobě veškeré démonické tendence.


  1. Jak vzniklo jméno Sandro Dragoj? Není to zrovna typické české jméno. Jde tedy jen o umělecký pseudonym nebo ho používáš i v normálním životě?

Někdy v patnácti až šestnácti jsem se s jménem Sandro ztotožnil. Nejprve jsem to používal jako pseudonym, ale rozčilovali mě připitomělé vychytralo-debilní řečičky okolních soukmenovců v narážkách, že to není mé skutečné jméno. To, co je u mé osoby a charakteru skutečné, si rozhoduji já, ne okolí. Tak jsem se hecnul a nechal přejmenovat. A byl jsem velmi důkladný.  

  1. Když se řekne umělec, tak si představím takový ten bohémský život. Jak to tedy máš? Dokázal bys ve zkratce popsat, jak vypadá tvůj běžný den?

Nedokázal. (smích).

  1. Všimla jsem si, že maluješ jak přes den, tak v noci. Nechybí k tomu metal a červené víno. Celkově to vytváří hezkou atmosféru, ale zajímalo by mě, jestli se ti maluje lépe přes den nebo v noci. Nebo máš nějaká díla, kde ti vyhovuje spíše den a jiná, kde ti jindy, než v noci nejde?

Měl jsem velmi dlouhé období, kdy mi nepřišly múzy jinak než v noci, a více jak dvě desetiletí jsem velmi trpěl insomnií. Tím jsem si ale nějak prošel, našel věci co mi v životě chybělo, a teď se mám dobře a tvořím si kdykoliv se mi zachce.

  1. V obrazech jsou patrné i prvky okultismu. Vím o tobě, že je to pro tebe blízké téma. Kdyby ses měl tedy někam zařadit, tak jaký směr je ti nejbližší?


V minulosti bylo pro mě snadné se zaškatulkovat a i obohacující. Teď je mi mnoho pojmů malých. Jsem přesvědčen o existenci bohů, takže bych se mohl nazvat pohanem, ale představa, že mám něco společného s esoterními lidmi, jež běhají po lesích v historických kostýmech, fanaticky uctívají existenci duhového super Ódina a u toho šukají stromy, se mi příčí.


  1. Mimoto se věnuješ i psaní básní. Plánuješ v budoucnu vydat nějakou sbírku?

Budu vydávat. Mám několik let rozpracovaný nemalý projekt. 

  1. Co tě baví více? Tvorba básní nebo uměleckého díla?

I báseň je umělecké dílo. Mám v sobě sémě Démona Umění. Neobejdu se bez obojího, jak básní, tak výtvarného díla. Stal bych se uvadlou květinou v zatuchlé vodě vlastních emocí.


  1. Tyto dvě „věci“ můžou lidé vidět a slyšet v café baru Dark Velvet. Jsou tam jak tvá díla, tak autorská čtení. V rámci aktuální situace to teď není pro nikoho zrovna nejlepší období. Můžou vás lidé nějak podpořit?

Ano, nikdy nevyměňovat svou svobodu za choré ideály politiků a řádně se u nás v podniku opít. Majitelé jsou nyní v situaci, kdy nemohou odmítnout sponzorské dary, takže jim kdokoliv může napsat a potěšit je jakoukoliv dobře zamýšlenou podporou. Já stále jen prodávám obrazy.

  1. Většinu času působíš v Praze. Považuješ sám sebe za městského člověka nebo to spíše bereš jako nutnost?

Miluji obojí. Mám rád civilizaci, a to co člověk vytvořil, zejména má li to estetickou hodnotu, ovšem příroda je prapůvodní mocnost, jejíž krásu nelze odmítnout, ať už je tvůrčí, či destruktivní.


  1. Na závěr by mě zajímalo, co by měl udělat zájemce, který by se chtěl přidat k infernalismu. Musí splňovat nějaké podmínky? Jaký by měl být jeho první krok, pokud by měl zájem?

Začít se kamarádit s Infernalistou a zjistit si své.

V zajetí provazů: Úvod k Shibari

Posted by

Je vám toto téma povědomé? Mělo by! Umění shibari totiž zažívá znovuzrození a to po celém světě!

O co se ale vlastně jedná? Jak se mohu tomuto umění mohu naučit? A je nějaká scéna i v České republice?

Na tyto otázky a mnohé další se vám pokusím v tomto příspěvku odpovědět.

O co se vlastně jedná?

Vznik tohoto japonského typu bondáže, se datuje k 17. století. Tato metoda se primárně užívala v Japonsku k znehybňování vězňů (vázání splňovalo prakticky funkci dnešních pout). Postupem času se díky rostoucímu zájmu společnosti o nové přístupy k BDSM stal ze shibari dominantní symbol japonské kultury.

Shibari nebo kinbaku?

Dobrá otázka, kterou je důležité si položit je zda teda vážu tedy shibari či kinbaku? V tomto se názory hodně různí i mezi odborníky, historiky a samotnými riggery. Odpověď bude však komplikovaná. Samotné slovo shibari v japonštině 縛 znamená doslova ‚svazovat/vázat‘, existují názory, že tento způsob hraje primární roli hlavně v technice a přesnosti uzlů, kdežto kinbaku se soustředí spíše na emoce, smyslnost.

Ovšem hlavní cíl, který mají obě techniky je a bude to samé-touha po bezmoci, znemožnění pohybu, pocit degradace a nemilosti ale dokonce i terapeutický prožitek z vázání, mazlení s provazy, pocity bezpečí a získání či navrácení důvěry k vázajícímu/vázanému protějšku.

Shibari v Česku

Oblíbenost tohoto druhu bondáže se již dostala i do České republiky, kde je již naprosto snadné sehnat veškeré potřebné vybavení ať už se jedná o jutové provazy, karabiny, závěsné kruhy nebo jiné pomůcky, které mohou zpříjemnit prožitek během vázání. Tyto produkty můžete nalézt na webu provazem.cz, který je v současnosti jediný obchod, který nabízí komplexní vybavení pro shibari.

Největší pozornost v oblasti českého shibari má Subspace. Subspace je studio, které pořádá setkání, workshopy, přednášky a vystoupení s tématikou shibari. Důležité je však zmínit i další podstatná místa, kde se dá tomuto umění naučit. Mezi ty patří i Domeček k v Brně nebo ostravská Klubovna. Významnou akcí ve scéně je primárně Rope Spirit. Ten představuje večer věnovaný krásám japonské bondáže, který je vedený riggerkou z Čech, Ednou. Za zmínku stojí za Subspace Soptík a Joan, za Domeček Ala a za Klubovnou malá skupinka riggerů.

Ukázka z dobových japonských porno časopisů

Tvořme a nechořme

Posted by

Základem je uvědomit si, co dobrého nám současná situace přináší. Normálním lidem nic moc. Ale nám, co máme fantazie na rozdávání dává prostor například v podobě roušek a respirátorů. Výtvarně zpracované roušky dokážou zaujmout, ale respirátor je respirátor. Koupit se dá ledacos, vyrábí se spousta typů. Nemusíme ani nic vyrábět, stačí upravit. V řemeslnických potřebách, v železářství, galanterii, barvy-laky i jinde zakoupíme součástky a tvoříme. Upozorňuji, že na některých plastových povrchách barva špatně drží. Je na to speciální podkladový spray. Stříkne se jím plast a na něm pak už v barvy drží.

Použití je možné samozřejmě na různých akcích, ale my, pravověrní odlišníci, si nenecháme ujít žádnou příležitost k producírování a náš specifický a čistě osobitý styl oblékání získá výrazný doplněk. Steampunk, postapo, gothic atd.

Přeji můzy políbení, fantazii bezbřehou a ať se dílo podaří.