Archive for Březen, 2021

Dark entries: Historie žánru horror punk část. 2

Posted by

V první části našeho drobného výletu za historií kořenů horror punku jsme si zdůvodnili důležitost pop kultury pro tento žánr. Zmínili jsme první důležité kapely, které horror punk definovaly a v této finální části se zaměříme na druhou vlnu horror punku, která přišla s předělem milénia (jen pro upozornění, nikde tak toto období není nazýváno, ale já jej tak používám pro srozumitelnější čtení). Definuje ji silnější zaměření na pódiovou show, ale i konfrontování žánru s mnoha jinými.

Meziobdobí

Ve zkratce si jen rychle shrneme vývoj žánru v období mezi první a druhou vlnou. Osmdesátky se nesly především na vlně hardcore punku, mnoho horror punkových kapel tedy hrálo rychleji, ostřeji a více DIY formou než předchozí interpreti. Příkladem mohou být Screaming Dead, Mourning Noise, Rosemary’s Babies a v neposlední řadě i The Undead, kteří vznikli na sklonku roku 1980 poté, co Bobby Steele definitivně opustil Misfits. První EP nazvané 9 Toes Later vyšlo v nákladu necelých dvou tisíc výlisků na Stiff Records, pod kterým vydali první dvě nahrávky legendy The Damned, ale spadal pod něj i Elvis Costelo (spolumajitel labelu Jake Riviera byl Costelův manažer).

A teď jedna perlička. Steele přišel během natáčení tohoto alba o palec, kdepak se asi vzal název? (Sorry za tak infantilní poznámku). Krásným důkazem o propojení komunity je i fakt, že výrobu první vlny desek spolufinancoval Glen Danzig a EP později vyšlo o rok později znovu v nákladu tisíc kusů na labelu Ghastly Records, který patřil basákovi Rosemary’s Babies.

Velmi důležitým interpretem, který přinesl přelom osmdesátých a devadesátých let byla kapela Haunted Garage, která svou pódiovou show předznamenala budoucí inklinaci kapel druhé vlny horror punku k shock rockovým vystoupením a freak show. Kapelu založil herec z béčkových hororů Dukey Flyswatter, kterým sám později nazval žánr kapely jako splatter punk. Pódiová show Haunted Garage byla složená z nesčetně rekvizit a různých teatrálních představení v čele s připínáním pastí na myši do obliečeje. První demo kapely Songs About Satan & Other Stuff to Piss Your Parents Off vyšlo v roce 1989 a horror punk dostal své směřování. Aby obstál v záplavě shock rockových a metalových kapel, musel si zachovat svou „důstojnost“ a sound, ale přesto si z pomyslného dortu šílených pódiových vystoupení ukrojit alespoň podobně stejný kus, jako žánry ostatní.

Druhá vlna horror punku

Na počátku devadesátých let se objeví několik kapel, které jdou ve šlépějích horror punkových kapel, ale přidávají si k tomuto diskurzu ještě další žánry a tak vznikají například gothici AFI, surfem střižená křesťanská kapela Blaster the Rocket Man (což je mimochodem opravdu zvláštní sebranka) či ska-punková parta The Indenpedents, které neodolal ani Joey Ramone (který kapelu pomáhal řídit a produkoval jí EP Unholy Living Dead).

A nyní konečně k přelomu milénia, kdy znovu obživl tento žánr v plné síle. Cesta jedné z nejznámějších osobností horror punku začíná u kapely jménem Frankenstein Drag Queens from Planet 13, která se dala dohromady v roce 1996 v severokarolínském městečku Landis. Tou osobností nebyl, samozřejmě soudě podle číslovky, nikdo jiný než Wednesday 13, osobním jménem Joseph Poole.

Za pět let své existence vydali čtyři dlouhohrající desky. Tvorba Drag Queens se opírala o tradiční punk a heavy metal a samozřejmě, co se textů týče, vše se točilo kolem nekrofilie, znásilnění, ale například i vraždy miss Ameriky. Inspiraci kapela (a rozhodně i sám zpěvák) našla v hudbě Marilyna Mansona, což jde obzvláště slyšet na druhé studiové desce Night of the Living Drag Queens. Zároveň je estetika i zvuk Drag Queens zásadní základnou pro sólovou tvorbu Poola.  Rozpad kapely přišel na sklonku roku 2001, kdy byl Wednesday 13 přizván k projektu Dizzyho Draztika, kytaristy Static-X Tripp Eisena a Joeyho Jordisona, bubeníka Slipknot, který dostal jméno Murderdolls.

V srpnu 2002 vyšla první studiová deska Beyond the Valley of the Murderdolls (vydaná na slavném Roadrunner Records), na které se objevili písně jako Kill Miss America, She Was a Teenage Zombie, People Hate Me či Twist My Sister. O dva roky později vyšla deska v rozšířené edici o cover na Billyho Idola a písně jako I Take Drugs, Lets Fuck či I love to Say Fuck.

Tvorba Murderdolls se vracela ke kořenům žánru a to nejen, co se textů týče, ale i samotného zvuku, který v mnohém „staré klasiky“ připomíná. Během necelých tří let své existence absolvovali Murderdolls mnoho koncertů, na jednu šňůru vyrazili se side projektem Slipknot Stone Sour.  V roce 2004 se Jordison zavřel do studia se svými dalšími sedmi členy maskované kapely, aby nahráli desku Vol.3 a kariéra Murderdolls byla s příslibem toho, že to není navždy, prozatímně odložena. V roce 2010 se kapela vrátila s deskou Women & Children Last.

Po turné k této desce, které zahrnoval i koncert s Robem Zombiem a Alicem Cooperem se kapela odmlčela a rok poté oznámila, že se v dobrém rozchází. Před třemi lety se začaly objevovat zvěsti, že Murderdolls pracují na novém albu, ale ve stejném roce nakonec zemřel zakládající člen a bubeník kapely Ben „The Ghoul“ Graves a od té doby není od členů Murderdolls o tomto projektu nic slyšet. Wednesday 13 nicméně stále pokračuje ve své sólové tvorbě i dalších projektech.

Stejně jako Murderdolls se i Blitzkid ze Západní Virginie vydali směrem ke kořenům žánru a vzdálili se tak  jiným interpretům horror punku devadesátých let, kteří koketují s jinými žánry, především s metalem. Argyle Goolsby, zpěvák a kytarista kapely se stejně jako Wednesday 13 po letech s kapelou rozešel, aby měl více času na své postranní projekty. Především na svojí sólovou kariéru. Blitzkid tak za sebou nechali pět desek, které jsou poctou staré vlně, ale i inspirací dnešním kapelám. V anglickém Liverpoolu se v roce 1998 objevuje kapela Zombina and the Skeletons, která se přeorientovává na zajímavou kombinaci horror punku, psychobilly, doo-wopu a nové vlny. Velmi plodná kariéra kapely je stále aktuální, poslední realese v podobě dvou tracků vyšel před několika měsíci.

Ti druzí a dnešní situace

Než zakončíme naši pouť zmiňme si ještě několik interpretů, kteří by podle mě při vytváření pomyslného seznamu druhé vlny horror punku neměli chybět- The Nerve Agents, Devilish Presley, Send More Paramedics, The Young Werewolfs či seattleští front-women Schoolyard Heroes, kteří dokázaly smíchat prvky hororu s alternativním rockem devadesátých let a moderním punkovým zvukem a upřímně mi tato kapela připadá jako jedna z těch originálnějších.

Právě originalita je mnohdy poněkud kamenem úrazu tohoto žánru. Možná by byla na místě nějaká studie, která by rozebírala tento žánr pod drobnohledem fenoménu kýče, nejen vzhledem k mnoha si podobným kapelám, které horror punk hrají, ale i vzhledem k inspiraci béčkovými žánry. Podle mne by taková to práce mohla být velmi přínosná, nejen pro fanoušky tohoto šíleného žánru, ale i vzhledem k tomu, že byl punkovou komunitou poněkud zapomenut.

Dnešní scéna již není tak silná jako dřív, ve své podstatě ji z velké části udržují stále aktivní či znovuobnovené projekty „starých mazáků“. Přesto (obzvláště na službě Bandcamp) najdeme mnoho kapel, které v odkazu kapel definujících tento žánr pokračují. Z těch, které v nedávné době vydaly nějaké album bych zmínil, The Bloodies, Detoxi či Dracula and his band the Draculas.

Cestou za historií horror punku jsem zmínil mnoho kapel a jejich osudů. Doufám, že jsem alespoň někoho inspiroval k poslechu tohoto žánru. Nejen že horror punk oživuje fenomén hororu a oživuje alternativní kulturu aplikováním inspirací béčkovými filmy do svého diskurzu, ale přispívá i k debatám o genderu, náboženství a sexualitě svou přímočarostí, převleky atd. Rozhodně si přečti i předchozí článek, ale pro širší pop-kulturní obsah neváhej zabrousit do sekce Dark Enteries a přečíst si další články.

Úvod k zrodu technokultury

Posted by

Mezi mladými si techo žánr začal získávat rychle oblibu již od doby svého vzniku. Koncept tvoření elektronické hudby byl tehdy zcela nový a jedinečný. Do roku 1987 se znala z rádií jen kytarová hudba a zpěv. Techno bylo novým fenoménem a mělo odlišnou strukturu skladby od klasické populární hudby dosud poznané. 4/4 beat vytvářející rytmus vhodný pro kontinuální prolínání tracků a opakování rytmických prvků vyvolávající dojem plynulosti, tvoří základ pro mixování.

Techno žánr a jeho filozofie 

Název byl poprvé zmíněn na počátku 80. let v Německu, pro označení elektronické hudby, jako například New Order, Depeche Mode a Kraftwerk. Následně nato, pak v Detroitu na tento název navázala kompilace: Techno! The New Sound Of Detroit. Tehdy už začalo techno nabírat svou první podobu. Po pádu berlínské zdi a sjednocení Východního a Západního Berlína začala nová epocha. Osvobození od minulosti se tehdy skvěle doplňovalo s novovycházejícím revolučním žánrem, jehož spojení a atmosféra dala Berlínu ikonický zvuk, jak ho známe dnes. Lidé chtěli být součástí a přispět něčím do novovynářející se kultury, což vytvořilo nezaměnitelný duch hnutí. Techno se stalo prostředkem pro sjednocení lidí, aniž by se o to pokoušelo, čehož odrazem je i legendární festival Love Parade, který dokázal sjednotit nejen Německo, ale i ostatní národy. Lidé z jiných míst, s sebou přinesly nové styly a techno kultura se stala místem oslavy jedinečnosti, rozmanitosti, otevřenosti a tolerance.

Berlínský sound

„Acid sound“ byl výrazným prvkem, který stál u zrodu techna, vyvolávajícím touhu po úniku. Byl ideální na ztracení se ve zvuku psychedelické abstrakce. Posluchač splynul v jedno se zvukem, světelnými paprsky a rozplynul se v páře. Další z aspektů, které dodali jedinečnou atmosféru Berlína, byla místa, kde se konaly hudební události. Byly to různé opuštěné sklady, nefunkční metra, chátrající továrny a nejrůznější nevšední lokace neprozkoumaných částí Německa, typické industriálním nádechem, definované jako underground. Prostory klubu byly dekorované s pomocí hostů odpoledne před zahájením párty a každé ráno pomáhali návštěvníci uklízet. Byla to malá začínající scéna, kde chtěl každý něčím přispět při tvorbě nové kultury a být součástí revolučního, avantgardního hnutí. Spontánní aktivistické párty odehrávající se na neobvyklých místech, s improvizovaným parketem, pódiem a tanec v syntetikckém opojení, kdy se člověk pohlcen vytržením z hudby rozplývá spolu s párou v 4/4 tempu a nechává se unášet rytmem noci, je silná nostalgická vzpomínka, která by mohla přiblížit autentickou atmosféru té doby.

Estetika žánru

Nedílnou součástí Techna byli i improvizované performances. Lidé si vytvářeli podomácku zhotovené kostýmy, sestávající z bizarních součástí. Nosili například vysavače na zádech jako batohy, plynové masky, různé pracovní kombinézy, zvířecí hlavy a vyšinutosti všeho druhu. Parket často připomínal náhodně generované snové asociace. Autentická atmosféra vzešla z kolize různých světů, spojením performances a diverzních kombinací s jedním společným cílem, oslavovat život prostřednictvím techna, které se stalo hlavním sjednotitelem. V prolínajících se stylech bylo cítit dotek tribe atmosféry, Acid a Disco žánru. Následně na to vznikly i další tvrdší žánry a podžánry, vycházející z potřeby o zvětšení scény, na základě jejího růstu a rozdělování se, z čehož opět vycházeli nové styly v oblékání, doplněné například o military estetiku, jejíž tvrdost přiměřeně ladila s tvrdostí žánru a jeho tempa.

Rotten core: Kořeny cyber music

Posted by

Mladistvá vzpoura, technologie a látky rozšiřující mysl jsou charakteristickými znaky cyberpunku. Proto myšlenka, že cyber music a rock and roll mají mnoho společného, by ​​neměla být překvapením. Od samého počátku cyberpunkové kultury se zde rock and roll objevoval jako jeden z podtextů. To platí i pro Cyber music.

Cyber music označuje specifické odvětví elektronické hudby. Podstatnou kapelou pro tento žánr byla skupina Kraftwerk díky kterým vznikla celá generace experimentátorů v oblasti elektronické hudby. Mezi tuto generaci patří například kapela Front 242, která zavedla ojedinělý futuristický industriální zvuk a Ministry, kteří zase využívali nejmodernější technologie syntezátorů k produkování industriální hudby.

Front 242 – No Shuffle (Live Concert)

Tyto kapely se stali klíčovými k vzniku industrialní hudby a subžánrů, které dnes známe jako cyberpop nebo techno-industrial. Všechny tyto žánry využívají všechny dostupné techniky k vytvoření „noise“. Kromě syntetizérů se stali taky důležitými samplery pro vytváření rytmických smyček. Ovšem jen jedna z kapel, která vznikla v tomto období byla něčím výjimečná a zahrnovala všechny témata moderní cybergoth kultury. Temnota, futurismus, toxický odpad a jaderná hrozba. Právě skupina Skinny Puppy se jako první začala zajímat o tyto témata, která jsou ikonická pro hnutí cybergoth. Industrial v dnešním pojetí představuje fúzi rockové a elektronické hudby, která vychází ze syrového, drsného, a zkresleného zvuku. Ačkoliv tyto industriální žánry vznikly zpočátku směsicí avantgardních experimentů s elektronikou, jak se tyto žánry časem vyvíjeli, hlavní avantgardní vlivy se staly mnohem méně podstatné. Industriální zvuky se stali právě tím, co dopomohlo k poslednímu kroku vývoji těchto žánrů. Časem se staly více temnějšími a nepřímo napomohly ke vzniku cybergotické taneční hudby.

Skinny Puppy – Spasmolytic (Official Video)

Cybergoth kultura je převážně spojená s taneční hudbou, která nese název industrial. Tento název si subkultura přisvojila hlavně z důvodu, že obsahuje částečně podobný konstrukt. Cyber elektronická hudba je podstatně ovlivněná žánry jako je hardstyle, trance nebo techno. Mezi vedlejší žánry typické pro cybergoth patří hellectro jako je například aggrotech, electro-goth, dark electro, či EBM, darkwave, synthpop nebo future pop.

Amduscia – Existe (Official Video)

Ovšem použití termínu industrial ve spojení s preferovaným hudebním a tanečním stylem cyberů přispěl k menší subkulturní roztržce. Klasický industrial je podobně jako ambient hlavně avantgardní, audiovizuální koncept, nikoliv forma technoidní taneční hudby. Na rozdíl od toho druhého je většina subžánrů industriální hudby experimentální povahy a nevhodná pro běžné klubové použití.