Archive for Duben, 2021

Rotten core: Industrial dance

Posted by

Model: Ciwana Black

Cybergoth subkultura je spojena s tvorbou industrial dance videí. Bohužel je velmi náročné nalézt přesnou definici toho co to vlastně industrial dance je. Dalo by se ale říci, že se jedná se o specifický styl tance byl se vyvinul hlavně pro hudební žánry cyber elektronické hudby a má své kořeny v evropských klubech v Evropě hlavně Německu ale i v USA. Tento styl vznikl koncem devadesátých let, počátkem roku 2000 avšak přesný důvod vzniku není znám. Základem pro industrial dance je „basic”, který zahrnuje specifické ostré pohyby rukou a nohou. Improvizace dopomáhá k tomu, aby byl tanec komplexnejší a byl vizuálně zajímavější. Tyto pohyby lze tedy provádět intuitivně leč existují i choreografické taneční skupiny. Existují tři typy industriálního tance, mezi které patří USA, harsh chop-style a soft belly dance.

Vzhledem k tomu že cybergoth scéna je malá jak už zde bylo zmíněno, hraje zde obrovskou roli internet. Tvorba těchto tanečních videí díky tomu propojuje cybergoth komunitu po celém světě. Industrial dance se stal populární roku 2009 na počátku vzniku sítě Youtube. Autoři těchto videí, se snaží vždy vytvořit něco, co bude mít nějakou souvislost s hudbou a styly, které se pojí k tomuto tématu. Tato subkultura zažila své výsluní právě v okamžiku, kdy se na síti YouTube objevilo jedno z prvních videí s cybergoth tématikou „Cybergoth Dance Party”, které se stalo virální a populární v meme komunitě a díky tomu se stalo i součástí post-internetové kultury. Post-internet se primárně zaměřuje na konzumní produkty, ale i na na společnost virtuálního prostředí. Od doby, kdy bylo toto video natočeno, se však zdá, že téma cybergoth klesá na popularitě. Stejný pokles popularity můžeme zaznamenat i u dalších subkultur, které jsou esteticky spojené s gotickou tématikou. Od té doby se YouTube stal hlavním prostorem pro publikování těchto videí.

Centhron – Slutbutt | Industrial Dance by Ciwana Black

mnichovští markus na svém ep reservoir experimentují jazykově i zvukově

Posted by
Mnichovská parta Markus, za kterou stojí Veronica Burnuthian z experimentální new wave kapely Friends of Gas, se v posledním roce činila. EP Die Leyla, Meeresbrisée a Moonboots vyšla mezi podzimem 2019 a 2020, na něž kapela navazuje dalším, tentokrát nazvaným Reservoir. Více než kdy předtím je patrné ovlivnění hardcore punkem a noisem, které Markus skvěle kombinují s prvky post-punku. Bizarní kombinace francouzštiny, němčiny a angličtiny je vcelku zábavným trademarkem kapely, který jejímu výslednému soundu vysloveně svědčí. Na formátu zhruba osmi minut je nám předložena šestice skladeb včele se písní Insécurité, která se zmiňovanému post-punku blíží nejvíce. V podobném duchu se nesou i songy Scooter Boy a Je pense à toi. Zajímavou skladbou je Papa, kde Veronica naléhavým hlasem sténá do rychlého riffu a je tak vytvořena tísnivá atmosféra, energickým kytarám navzdory. 
Reservoir je nejen skvělou reflexí současné mnichovské scény, ale vlastně i již nějakou dobu probíhající koketérie mnoha kapel s post-punkem. Album bylo nahráváno v Kafe Kult v roce 2019 Thomasem Westnerem (Friends of Gas), o master se postaral Stevie Nix z mnichovské party Kläranlage. Reservoir vyšlo na Späti Palace, berlínském labelu, na kterém vychází mimo jiné tvorba drone ambientního projektu White Hand Gibbon či shoegaze party Voodoo Beach.

Markus – Reservoir (full cs)

V zajetí provazů: Bezpečnost pro pokročilé

Posted by

Minule jsme si povídali o základech konsentu. A o tom, jak zmírnit rizika z perspektivy vázaných při výletech daleko od bezpečných břehů si něco povíme dnes.

I NA BŘEHU JE ADRENALINU DOST

První, co je dobré si uvědomit je, že pro výrazné zážitky není vždy nutné riskovat příliš. Některé pocity můžeme prožít i bezpečnějšími způsoby, než jaké by nás třeba na první dobrou napadly. Nechat se vyškrtit provazem si možná představíme, jako něco, co by bylo super v náročném závěsu, kdy jsme úplně na hraně sil, ale slibuji vám, že naprosto skvělý pocit z toho můžete mít i na zemi vsedě s volnýma rukama. Bude to tak mnohem bezpečnější, a navíc budete mít prostor poznat, co nový zážitek obnáší. Platí to tak celkově…

TESTUJTE VODY, POZNÁVEJTE JE POMALU A DŮKLADNĚ

Nejbezpečnějším způsobem, aspoň za mě, jak poznávat hluboké vody vázání, je přidávat novinky postupně. Hlavní roli v tom hrají dva aspekty. Prvním je skutečnost, že i když už znám provazy důvěrně natolik, že bych s dvěma novými zkušenostmi/pocity neměla problém a dokázala bych si říct, jak pro mě asi budou náročné, nepodařilo by se mi tak dobře rozlišit, jaký měly jednotlivé zkušenosti dopad na celou session a na moje pocity po vázání. Podle těchto hledisek totiž posuzuji, co je pro mě ve vázání přínosné, co jsem ochotná udělat pro někoho a co z vázání vynechám. A pokud bych například měla negativní zkušenost s jedním z těchto podnětů, která by zakalila i jinak pozitivní zkušenost s tím druhým, pravděpodobně už bych znovu nezkusila ani ten druhý. Dalším důvodem, proč zkouším věci postupně je, že se mám aspoň na co těšit do budoucna. Dává mi to chuť vázat dál, s novými lidmi a v nových prostředích.

ZNEJTE SAMI SEBE

Abychom byli schopní uvědomit si, jaké mají jednotlivé úvazy, pozice nebo přístupy naše či riggerovy, dopad na naše zážitky z vázání a pocity bezpečí a důvěry, je potřeba znát své tělo i mysl. Ve svých myslích se většinou ještě jakž takž vyznáme, ale na tělesné pocity už jsme trochu pozapomněli. Přitom je to právě naše tělo, které je s provazy přímo spojeno a jimi formováno. Pouštíme-li se do náročných závěsů, aniž bychom se vyznali v limitech našeho těla, zahráváme si s ohněm. Nejlepší je samozřejmě znalost svého těla budovat i mimo provazy, a možná právě tam začít. Ale i pokud se touto cestou nevydáte, silně doporučuji naučit se své tělo pozorovat aspoň v provazech. Hodně lidí chce v provazech úplně vypnout, ale jednak bych řekla, že není moudrý nápad nechávat se bez vlastního dozoru, když jdete na své limity, a taky, že aktivním přemýšlením o svých tělesných pocitech, si možná odpočinete od života líp, než kdybyste prostě jen vypnuli. Vždycky se můžete zamyslet, jak se zrovna cítí váš kotník, jak se vám dýchá, jestli vás někde jen něco nepříjemně tlačí, nebo jestli je to bolest, která vás varuje před rizikem úrazu. Dlouhodobé pozorování sebe a svých reakcí na provazy a riggera může omezit rizika i zlepšit vaši schopnost o vázání mluvit (s riggery, ale i jinými vázanými) a tím směřovat k ještě lepším zážitkům.

NAUČTE SE KOMUNIKOVAT S RIGGEREM

U nás ale práce nekončí. Musíme se naučit výsledky svých pozorování předávat svým riggerům, hlavně tehdy chceme-li být v provazech hlavně pasivní a odevzdaní. Mluvíme zde o komunikaci jak v průběhu session, tak po jejím konci. Když vážeme už nějaký čas, tak bychom měli být schopni říct si, když něco není v pořádku, když chceme vázání stopnout, změnit jeho směr. Bez výčitek, s klidem. S ochotou celou věc ve vhodné chvíli vykomunikovat. Aspoň pro mě je další úrovní možnost komunikovat některé limity až v rámci session.  

NEBOJTE SE LOKNOUT SI VODY

Nebránit se neznámému, nepředvídanému a neprojednanému, je pro mě důležité, pokud už s někým vážu delší dobu. Můžu si to dovolit, ale jen pokud vím, že i v ten nejintenzivnější moment jsem schopná se svým riggerem komunikovat a říct, co je mi nepříjemné, co se musí přestat dít. A taky samozřejmě, když bezpečně vím, že rigger na mou zpětnou vazbu adekvátně zareaguje. Dalším důležitým předpokladem je, že vím, že kdyby se něco pokazilo, tak si já sama věřím, že to unesu, a taky, že mám důvěru ve svého riggera, že by mi pomohl a nenechal mě s mým špatným zážitkem samotnou. Tenhle vztah k sobě, ale i k druhému, buduji dlouhodobě a člověku, kterého příliš neznám, bych nikdy nedovolila, aby mě vázal, aniž bych mu předtím zopakovala všechny své limity, problémy a způsoby, jak mi kdyžtak pomoci. Ale pokud vážu s někým, koho už důvěrně znám a nevážeme poprvé, tak před vázáním tolik času u limitů a omezení nestrávíme (nejsou-li nějaká výrazná nebo nová rizika v tom, co se chystáme dělat). Zvládnutí komunikace v průběhu session je pro mě způsob, jak vázat autentičtěji. Nemusí to tak být pro všechny, ale všichni by to měli umět, pokud chtějí zajít ve vázání dál.

TOPÍTE-LI SE, VOLEJTE O POMOC

To samozřejmě hodně souvisí i s tím, zvládnout si říct o pomoct, když se něco nepovede. A to jak svému riggerovi, tak případně i někomu dalšímu. Rigger by nepochybně měl být první člověk, kterého o pomoc s překonáním/vstřebáním negativních zážitků poprosit, ale není to vždy jediná/možná volba. Velmi může pomoci i náhled jiných vázajících a vázaných. Občas třeba i lidí úplně mimo vázací komunitu.

Přístup k bezpečnosti a souhlasu je každého zodpovědností. Hledáme si všichni vlastní způsoby, jak se udržet v bezpečí a omezit rizika. Máme navíc všichni jiné limity a jiné věci, které jsme ochotni riskovat, proto je i každého cesta v opatrnosti jiná. Tenhle článek se snaží hlavně vypíchnout obecné koncepty, na které bychom neměli zapomenout ani když už se provazům věnujeme delší dobu. A taky třeba pro někoho inspirací v mém přístupu k celé záležitosti. Poznávejte, zkoumejte, buďte opatrní a věřte si. A hlavně si užívejte.  

Raw plastic vydávají debutové EP Waiting tILL summer

Posted by

 Raw Plastic tvoří Sebastian Polus a Bastian Najdek, kteří se oba současně nacházejí ještě v emo hardcore punkové kapele Revive a lofi post punkovém projektu Syndrom Paryski. Poslední zmiňovaný projekt je zajímavý i v rámci nějaké reflexe české alternativní scény, která si na podobném zvuku i žánrovém zaškatulkování v posledních letech také ulítává. Polus s Najdkem vydali koncem loňského roku dvou skladbové demo pojmenované prostě Promo 2020. S novým EP Waiting Till Summer, které oficiálně vyšlo sedmnáctého března, sdílí pilotní skladbu Car Parks and Racreation.

Právě tato skladba předznamenává směřování celé nahrávky a to směrem ke škatulce surf punku, tedy žánru, který se sice vyvíjel od počátku punk rockové exploze, ale své reinkarnace dosáhl po roce 2010 (+-), kdy měly za sebou úspěšné nahrávky kalifornské kapely jako Wavves, Fidlar, Beach Coast, The Frights či party od „protinožců“ např. Skegss, Dune Rats či Bleeding Knees Clubs. Vokály, které jsou ponořeny do mírného reverbu připomínají právě debut Wavves. Zkreslené kytarové riffy evokují slunné pláže.  Zvláštní smutně radostné estetiky, která je tomuto žánru vlastní využívá Najdek s Polusem mistrně a celé EP působí zároveň jako vzdání úcty zmiňovaným kapelám, ale zároveň jako naprosto samostatně funkční jednotka.

V Heart Rush ubírají Raw Plastic na tempu a skladba se tak noří do nostalgické stylistiky devadesátkového alternativního rocku. Gamer’s Worst Nightmare stojí ve své podstatě na dream popovém základu. Lyrická stylistika této písně nepochybně opět vychází z tradice surf punku, který ve svém diskurzu používá narativu nerdství, se kterým (ale nejen s ním) spojuje plýtvání „vyměřeným časem“. Ten v tomto žánru dostává téměř fetišizující kontext. EP uzavírá skladba Waveswaveswaves, která je možná, co se týče melodie nejvíce radostná a uklidňující, přesto se nám ale z textu nedostává rozřešení.  Zde bych rád zmínil, že právě surf punk dokazuje, že jakýkoli žánr se může hrát kdekoli a neztrácí tak na své důvěryhodnosti, přesto že poznaňská kapela zpívá o moři, písku, slunci a obecně o poněkud „exotičtějším“ prostředí. Ať to již je či není zamýšleno, plážová stylistika, kterou Raw Plastic používají funguje krásně právě v kontrastu s polským velkoměstem jako jakási metafyzická vidina lepšího života.

Přestože z této mé recenze může někdo vyčíst, že Waiting Till Summer není vůbec originální, rozhodně tomu tak není. Raw Plastic rozšiřují (a oživují) tento žánr díky konjunkci s dalšími zmiňovanými škatulkami a dělají to dobře. Myslím, že toto žánrové propojení surf punku prospívá. O Raw Plastic myslím v budoucnu budeme moci slyšet víc, obzvláště když vezmeme v potaz, že album vyšlo pod hlavičkou chicagského DIY zinu a labelu New Morality Zine.

Raw Plastic – Waiting Till Summer