Archive for Červenec, 2021

Praha dekadentní – Výstava v Tančícím domě

Posted by

Už od května předvádí pražský Tančící dům pěkně divoký taneček. Místní galerie tehdy totiž zahájila výstavu s názvem Praha dekadentní, která odhaluje pikantnější stránky historie naší stověžaté matky měst.

CO JE K VIDĚNÍ?

Expozice je rozčleněná na více částí a každá je označena jedním písmenem abecedy a každá se věnuje specifickému tématu. O historie hříchu v Praze se tak dozvíš prakticky vše, pěkně popořádku od A až po Ž. Díky dobovým fotografiím, sbírkám časopisů a plakátů a dalším exponátům budeš moci například nahlédnout do světa prostitutek a veřejných domů první republiky.

Plakát pro výstavu Praha dekadentní (zdroj: galerietancicidum.cz)

Uvidíš také čím se dámy uspokojovaly v Československu a jaké časopisy před nimi schovávali jejich manželé. Nechybí ani část věnující se životu pražské queer komunity v průběhu dějin. Nebo je libo poznat tvrdé porno 70. a 80. let tehdy zakázané komunistickým režimem? Proč ne, tato výstava se nebojí ničeho! Právě kvůli explicitnímu obsahu je vstup však možný jen plnoletým.

CO KDYŽ TO PŘES LÉTO NESTÍHÁM?

To vůbec nevadí! Praha dekadentní potrvá až do 31. března 2022, ale přesto nedoporučujeme příliš váhat. Víme přece, jak to bylo s galeriemi a divadly přes zimu. Takže pokud jsme tě dostatečně navnadili, pod článkem najdeš užitečné odkazy, kde se dozvíš o Praze dekadentní bližší informace.

Oficiální stránky galerie

Ticketportal kde splašíš lupeny.

Dark entries: Literatura v gotické hudbě čast 2.

Posted by

Dr. Jekyll and Mr. Hyde – The Damned

Po krvi bažící Dave Vanian zde svou inspiraci nikterak nezakrývá. Kdo by neznal příběh váženého vědce Dr. Jekylla, který se po požití látky, jež sám vynalezl, mění v odpornou vraždící bestii pana Hyda. Je více než očividné, že kořenem Vanianovi múzy je literatura. Dovolím si však tvrdit, že se nejedná o pouhé zhudebnění románu a že příběh Dr. Jekylla do jisté míry definuje filosofii gotického hnutí.

Román Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda od skotského novoromantika Roberta Louise Stevensona je sám o sobě řazen mezi tzv. gotické romány. V literatuře té doby dominoval kritický realismus, který se snažil vyobrazovat lidskou povahu bez příkras a iluzí a hledal odpověď na otázku, proč člověk není v moderní době šťastný. Spisovatelé jako R. L. Stevenson či Joseph Sheridan Le Fanu, další ze zakladatelů moderních detektivek a hororů, jej však mísili s prvky romantismu, čímž do svých děl přidávali tajemnost a mystiku, ale často i morbidnost.

Robert Louise Stevenson (wikipedia)

Samotný román je potom příběhem rozpolcenosti a hlubokého vnitřního boje dobra se zlem a všímat si zároveň můžeme tendence kritizovat vědecký pokrok. Pocity osamělosti, společenského vykořenění a vnitřní emocionální konflikt na pozadí chladné odosobněné doby technologického růstu jsou právě elementy, které jsou nezřídka prostoupeny gotickou hudební tvorbou a subkulturou jako takovou. Vanianův rukopis a přednes zároveň písni vdechl lehké erotické zabarvení a tělesnost provokující sociální a mravní konformitu.

Killing an Arab – The Cure

Že by název v dnešní době politické korektnosti leckoho pobouřil, nikoho nepřekvapí. Rozpačitých reakcí se ale této písni dostalo již během svého vydání v prosinci roku 1978. Byl to první singl, který kapela vydala a když poté vyšla v USA roku 1986 jako součást kompilace pod názvem Standing on the Beach, hrozilo dokonce její úplné stažení z prodeje. Ale díky kompromisu v podobě nálepky na obalu vymezující se proti rasismu a požadavku nevysílat píseň v rádiu k tomu nedošlo. Horkým tématem k diskuzi se však opakovaně stávala během války v Perském zálivu a po útocích 11. září 2001.

cover singlu (zdroj wikipedia)

Píseň je přitom vyjádřením pocitů a dojmů Roberta Smithe z novely od Alberta Camuse – Cizinec z roku 1942. Jako existencialista se v něm Camus zabývá absurdností světa a kritizuje společnost, jež není schopná přijmout odlišné jedince a ti následně pociťují samotu a stávají se tak cizinci.

Popisované odcizení Smithe zaujalo. Píseň byla dokonce přepisována a několikrát přejmenována (Kissing an Arab, Killing Another, Killing an Ahab) pro různá evropská turné. Na čtyřicáté výročí existence kapely (2018) byl název změněn naposled na originální Killing an Arab.

Staub – Das Ich

Goticko-industriální zástupci Neue Deutsche Todenkust, jejichž název odkazuje na freudovský koncept ega, vydávají v roce 1994 album Staub obsahující stejnojmennou píseň. Kořeny textu této písně tlejí hluboko v poezii. Nejde však o vlastní interpretaci jako v případě How Beautiful You Are od The Cure, kterou jsme probírali v minulém článku. Jedná se o přímý opis básně rakouského expresionisty Geroga Trakla (*1887, † 1914), jehož poezie byla ovlivněna dekadencí a bohatá na symbolismus.

Georg Trakl (zdroj wikipedia)

Traklovy básně byly velmi ponuré. Sám trpěl depresemi a úzkostmi. Nad to holdoval alkoholu, opiu, morfinu a dalším látkám a proto jeho duševní stavy oscilovaly mezi euforií a otupělostí.

Báseň Verfall (česky Rozklad) popisuje temný svět plný bolesti, smrti a rozkladu, ve kterém člověka vykresluje jako pasivní oběť.

The Drowning Man – The Cure

Gormenghast – gargantuovský hrad nacházející se ve stejnojmenném hrabství. Stavba tak gigantických rozměrů, že jeho obyvatelé uvnitř jeho zdí stráví většinu svého života. Náplní jejich života se stává opakované vykonávání prázdných a zbytečných rituálů jejichž smysl z paměti všech už dávno smyl proud času. Gormenghast je zároveň souhrnný název série fantasy knih, které se v prostředí tohoto podivného opevnění odehrává. Jejich autorem je britský spisovatel Mervin Laurence Peake a knihy jsou jakousi biografií Tita Žala (v originále Titus Groan), člena rodů Žalů, který Gormenghastu vládne.

umělecké zpracování hradu Gormenghast (zdroj conversation.com)

V roce 1981 vydávají The Cure své třetí studiové album Faith, které se na osm týdnů vyšplhalo na 14. příčku UK Album Chart (odkaz). Minimálně dvě písně byli inspirovány výše zmíněnou sérií, All Cats Are Grey a The Drowning Man.

Píseň The Drowning Man vypráví o Fuchsii – nevyzpytatelné, ale vřelé a milující nevlastní sestře Tita Žala. Hluboce truchlí pro ztrátu svého otce a zjištění, že jeho vrahem je muž, kterého miluje, ji dohání až na okraj okenní římsy, kde uvažuje o ztrátě iluzí, životě a smrti a sebevraždě. K ní se nakonec neodhodlává, ale nešťastnou náhodou z římsy přesto padá a umírá. Skličující hudební ztvárnění můžeme chápat jako vyjádření pocitů zmaru a lítosti, které Titus Žal prožíval po ztrátě milované osoby.

Adonais – The Cure

Píseň Adonais je inspirována dílem jednoho z nejvýznamnějších anglických romantických básníků, Percyho Bysshe Shelley. Pokud jste právě zbystřili, vaše intuice vám slouží dobře. Mary Shelley, autorka známého Frankensteina, byla jeho druhou manželkou. Kromě poezie se však Shelley také věnoval psaním románů a divadelních her. Své politické, sociální a náboženské postoje pak rozpracovával v různých esejích, které byly však na svou dobu příliš radikální a odporovaly tehdejším konvencím.

Díky tomu slávy za svého krátkého života nedosáhl a musel se uchýlit do exilu. Ve svých devětadvaceti letech umírá a až poté začíná být jeho práce skutečně doceňována. Americký literární kritik Harold Bloom jej popisuje jako „vynikajícího řemeslníka, lyrického básníka bez soupeře a jistě jednoho z nejpokročilejších skeptických intelektů, kteří kdy napsali báseň“. Inspiruje budoucí generace básníků (evidentně i hudebníků) a v dvacátých letech minulého století ovlivňuje i takové osobnosti jako je Karl Marx či Mahátma Gándhí.

Adonais: Elegie k úmrtí Johna Keatse je považována za jedno z neznámějších Shelleyho děl a sám Shelley o něm tvrdil, je to nejpropracovanější, co kdy napsal. Ve 495 verších zde truchlí nad úmrtím básníka Johna Keatse, se kterým byl Shelley seznámen díky jejich společnému příteli. Jejich vzájemný vztah se ale jednoznačně za přátelský považovat nedal, do jisté míry to byli rivalové.

Shelley zpočátku Keatsovu tvorbu příliš neuznával, později jej však udával jako příklad nevyšší současné poezie. Bližší vztah také dokládá jejich dopisování a Shelleyho pozvání k sobě domů do italské Pisi, po zjištění, že je Keats nemocný. Shelleyho starost o Keatsovo zdraví se ale minulo pozornosti, až po několika měsících Shelley zjistil, že Keats zemřel.

Básník v této elegii, z velké části inspirovanou antikou, pláče nad Keatsovou smrtí a vyzývá všechny a vše – i samotnou přírodu, kterou Keats ve svých dílech opěvoval, aby truchlili s ním. Poté ale dochází k závěru, že jeho smrt je probuzení ze sna o životě a osvobozením od omezení pozemského života.

Této myšlenky se chápe i Robert Smith, který znovu prostřednictvím jednoduchého avšak sofistikovaného jazyka předává široké veřejnosti dědictví klasické poezie. Existují také spekulace, že při psaní této písně vzpomínal Smith na zesnulého frontmana Joy Division, Iana Curtise.

Dark entries: Literatura v gotické hudbě část 1.

Posted by

Bledé světlo luny proniká okenicemi a dopadá na kůží potaženou desku mahagonového stolu. Leskne se v kalamáři s inkoustem a psací brk ve stojánku vrhá dlouhý stín na perský koberec pod stolem. Vzduchem se nese vůně tajícího vosku stékajícího po ramenech svícnů. Cítit je i aroma žloutnoucích stránek letitých kodexů, jež jsou vyskládány na tomto masivním mahagonu. Nejsou to žádné grimoáry, libri prohibiti či snad spisy šíleného Abdula Al Alhazreda. Jsou to díla, kterým temné vlny propůjčily melodie, harmonie a kadence múzického umění a jejich tichá vepsaná souvětí proměnila v teskné zkroušené vokály.

CHARLOTTE SOMETIMES – THE CURE

Charlotte Sometimes, non album singl vydaný v roce 1981, je jedním z mnoha příkladů, kdy v roli inspirující múzy stála literatura. Píseň je totiž inspirována stejnojmennou dětskou knihou od anglické spisovatelky Penelope Farmer. Ta vypráví příběh dvou dívek, jejichž osudy se proplétají na internátní škole za velice záhadných okolností, neboť sice že navštěvují stejnou školu, dělí je od sebe čtyři desetiletí. Některé verše písně jsou přímé citace. Na knihu, kterou byste u nás našli pod názvem Klára a Karolína, výmluvně odkazuje také videoklip.

HOW BEAUTIFUL YOU ARE – THE CURE

Pokud si přičichnete k této skladbě z alba Kiss me, Kiss me, Kiss me, můžete ucítit anýzové aroma absintu. Jak je to možné? Příběh písně a některé samotné verše pochází z básně Oči chudých od francouzského prokletého básníka Charlese Baudelaira. Tato báseň, jež má v originále 553 slov, je příběhem o dvou milencích, kteří omámeni alkoholem posedávají před kavárnou v Paříží, když kolem prochází chudý otec se svými dvěma syny. Ti tři jsou dívčinou krásou tak okouzleni, že z ní nejsou schopni odtrhnout zrak a zatímco mladík přemítá nad jejich bídou a cítí hanbu „za své číše a lahve větší než žízeň“, dívka vyjadřuje nad chudáky opovržení a žádá, aby zmizeli.

Charles Baudelaire (zdroj Wikipedia)

Robert Smith tvrdí, že od Charlese Boudelaira přečetl snad vše a připouští, že měl na jeho vlastní tvorbu velký vliv. Rozhodl se tak zpracovat příběh o rozčarování a zklamání, které člověk zažívá, když se někdo, koho ze srdce miluje, zachová způsobem, jakým by nikdy nečekal. Zjednodušenou verzí tohoto příběhu tak zpřístupnil drahokam francouzské dekadentní poezie při zanechání vysoké úrovně jazyka.

NO LOVE LOST – JOY DIVISION

Literární inspirace této písně je přímo spojena se samotným názvem této post-punkové legendy. V písni se totiž nachází mluvený úryvek knihy House of the Dolls, kterou v roce 1953 napsal přeživší holokaustu, Yehiel De-Nur, pod pseudonymem Ka-tzetnik 135633 (složený z odvozeniny zkratky KZ pro koncentrační tábor a jeho vlastního čísla, jež mu bylo v táboře vytetováno). Po osvobození trpěl depresemi a podstupoval i tzv. psychedelickou terapii, během níž užíval LSD.

Yehiel De-Nur se svou ženou v Říme (zdroj Wikipedia)

Kontroverzní román, který stírá hranice mezi fantazií a historickou realitou, pojednává o skupině židovských vězeňkyň, které slouží nacistům jako sexuální otrokyně. Právě podle ní si kapela změnila název z původního Warsaw na dnes tak notoricky známý Joy Division. Tato kniha vzbudila pobouření i mezi židy samotnými. Kniha totiž šokuje groteskními scénami zvrácené sexuality či kanibalismu a například Yad Vashen, výzkumnice Úřadu pro památky obětí holokaustu, ji označila za pouhou pornografickou fikci. Třeba už jen z toho důvodu, že Árijci měli styk s židovskými ženami zakázaný.

DARK ENTRIES – BAUHAUS

I často vzpomínaní Bauhaus, neváhali do své tvorby vpustit inspiraci z pera klasiků. Důkazem toho je singl Dark Entries, který poprvé vyšel v roce 1980 u labelu Axis (dnes známé jako 4AD) a který se hudebně vymykal jejich dosavadní tvorbě svým soundem, který se jakoby navracel ke svým punkovým kořenům. Píseň má být inspirována psychologickou gotickou fikcí Oskara Wilda, Obraz Doriana Graye, která je oblíbeným románem zpěváka Petera Murphyho. Podle jeho slov to byla první kniha se skutečnou podstatou a příběhem narcismu popsaným s brilantním opulentním jazykem, jenž je příběhem skutečné rockové hvězdy.

THE DOG – THE DAMNED

I lidé, kteří většinou o knihu nezavadí, mohou znát legendární film Interview s upírem, který je zpracováním stejnojmenné první části ságy známé jako Vapire Chronicles čítající do dnešních dnů celých třináct dílů. V kontextu písně The Dog je pro nás nejdůležitější jediná postava, a to upírka Claudie, jež byla proměněná už v pěti letech (podle filmu ve dvanácti) a v této podobně ji bylo souzeno setrvat po zbytek věčnosti. Právě fascinace Davida Vaniana vampyrismem a představou věčného života a mládí dala vzniknout textu o této nevinně vypadající, ale po krvi lačnící holčičce s prstýnky ve vlasech.

Kolem nás poletuje mnoho dalších příkladů snoubení různých uměleckých forem. Plamínky svícnů se však již začínají nořit do rozteklého vosku a obzor již hrozí rozbřeskem. Dovolte mi tedy se s Vámi pro dnešek rozloučit. Pokračování nás čeká záhy. Už teď si ale můžete počíst například o Horrorpunku, který též často těží z literatury a krvavých filmových fláků.

Rozhovor s hudebním experimentátorem Fractured Sanity

Posted by

1. Ahoj Miku, můžeš se na úvod představit? 

Jmenuji se Mike a původem jsem z oblasti Los Angeles v Kalifornii. Abych pravdu řekl, nejsem si úplně jistý, jak bych mohl svůj projekt představit. Pro mě osobně představuje cestu toho, jak dělám podivnou hudbu, která snad někoho osloví.

2. Co tě vedlo k založení projektu Fractured Sanity?

Už když jsem byl mladší mě velmi bavilo hraní na analogové syntezátory a zpěv, tak jsem se rozhodl oslovit kamaráda zda by se mnou nechtěl založit kapelu. Ta se jmenovala se Calear, hráli jsme hodně v letech 2000 až 2005 v Los Angeles než jsem se přestěhoval do Prahy.

3. Jak vznikl název tvojí kapely a jaký je jeho význam? 

Tak tím si už nejsem ani moc jistý, protože jsem ho vymyslel celkem dávno, ale myslím si, že jméno pochází z řady v písni, kterou jsem napsal pro jinou kapelu i ještě, když jsem žil v Americe. A jeho význam? Možná rozbitá nebo pochroumaná schopnost myslet a uvažovat normálním a racionálním způsobem.

4. Mohl bys prosím nám přiblížit jak ses vlastně dostal k hraní na synťáky?

Myslím, že to začalo hned potom, co jsem začal poslouchat Industrial a EBM hudbu. Zjistil jsem, že něco takového zvládnu celé pouze já a nepotřebuji k tomu kapelu nebo někoho jiného.

5. Ve volném čase se věnuješ vyrábění hardwarových synthetizérů, mohl bys nám o tom něco říct?

Určitě! Jak jsem poprvé začal produkovat hudbu, hledal jsem nějaké levné použité analogové syntezátory na bleších trzích v Kalifornii. Někdy se ale stalo, že nefungovaly, a tak jsem je musel opravit sám. To vlastně vedlo k mému zájmu o vytváření zcela nových syntezátorů. Některé z mých výtvorů si můžete prohlédnout i poslechnout zde.

6. Prý se věnuješ i tvorbě pluginů a softwaru k tvorbě hudby, mohl bys nám o tom něco říct?

V minulosti jsem již naprogramoval nějaké VST syntezátory a efekty, ale moc jsem jich zas v posledních letech neudělal. V posledních několika letech se však spíše věnuji tvorbě samplů. Každopádně pluginy, které jsem dělal zdarma můžete nalézt zde.

7.  Kromě toho máš i nějaké další záliby, které si myslíš, že stojí za zmínku?

Také se ještě zajímám o timelapse fotografii a nebo tvorbu videií.

8. Najdou se i nějaké historky z vystoupení, se kterými si se mohli podělit?

Žádné, které bych mohl sdílet veřejně (smích).

9. Jak se ti žije v ČR? Jak se tady daří tvým projektům?

Jsem moc rád, že tu jsem a myslím si, že je to skvělá země. Pokud jde o hudbu, zjistil jsem, že s ní je to tady těžké. Není tu tolik koncertů a klubů, které by hrály styl hudby, který mě zajímá. Myslím, že by se to dalo srovnat s místem, kde jsem vyrostl. Ale rozhodně musím říci, že za poslední 5 nebo 6 let se to začalo zlepšovat.

10. Najde se něco dalšího, co byste chtěli čtenářům webu obscurefreaks.cz říct? 

Pokud vás baví podivná elektronická hudba budu rád, když si prohlédnete mou stránku fracturedsanity.com.