Posts Tagged ‘gravenight’

Dark entries: O historii darkwave část 1.

Posted by

Koncem sedmdesátých let doznívá zuřivý výkřik punku vzešlý ze sociální frustrace, pocitu zklamání a touhy po vyjádření lidské individuality. Jednoduché prvky umírajícího rock´n´rollu šedesátých let, které si vzal jako rukojmí, byly ale záhy vyčerpány. Umělci toužící své vyjádření posunout někam dál nachází cestu skrze mísení stylů a experimentování s novými generacemi syntezátorů, samplerů či bicími automaty. Vzniká tak nepřeberné množství nových zvuků a tvůrčích přístupů, které nakonec vykrystalizovaly ve vznik post-punku a nové vlny. Právě v těchto stylech začíná klíčit darkwave.

Položení základů darkwave

V roce 1976 v anglickém Manchesteru se pod vlivem punkového šílenství dává dohromady kapela Warsaw. V prvním roce se jim ale nedaří prosadit. O jejich hudbu není zájem a čelí rozpadu. Ale nevzdávají se. Překřtí kapelu na Joy Division a přidává se nový zpěvák Ian Curtis.

V roce 1978 přichází úspěch v podobě několika kompilací, na nichž figurují. Tu nejzásadnější z nich, A Factory Sample (1978), produkovala nezávislá nahrávací společnost Factory Records. Právě pod hlavičkou Factory Records nahrává Joy Divison svůj debut Unknown Pleasures, který definuje zvuk nové vlny.

Paradoxně se Joy Division brání vpustit do své hudby jakékoliv vnější vlivy a výsledkem této izolace je výrazně osobitý a originální zvuk. Na výsledném znění alba Uknown Pleasures měl však značný vliv i producent Martin Hannett. Zatímco původní punkové kapely nechtěly o studiových úpravách ani slyšet, v případě Joy Division se mohl skutečně vyřádit. Použil rozličné efekty, samply se zvuky výtahu či rozbíjejících se lahví, zvýraznil basy a bicí na úkor kytar. Díky těmto a mnoha dalším neotřelým technikám znásobil originalitu, kterou deska Uknown Pleasures disponovala.

Ačkoliv byly reakce kritiků ve většině případů kladné, kapela byla výsledkem poněkud zklamána. Někteří členové si stěžovali, že Hannett jejich hudbu příliš zpomalil, ztlumil – zchladil. Právě to však dodalo textům plným deprese a rezignace patřičnou temnotu, od které se odvíjela následující podoba darkwave.

Významnou kapelou, která vedle Joy Division ovlivňuje řadu budoucích hudebníků, jsou Siouxsie and the Banshees. Ti začínají také hrát během divoké punkové vlny v roce 1976 a na pódiu stáli i vedle starých známých Sex Pistols. Vedeni sebevědomou punkerkou Susan Janet Ballion známou jako Siouxsie Sioux se kapela brzy přidává k proudu post-punku a začíná ve velké míře experimentovat se zvukem. Jejich třetí album Kaleidoscope (1980) se od předešlých punkových desek The Scream (1978) a Join Hands (1979) liší natolik, jako by se jednalo o úplně jinou kapelu. O rok později vychází další nahrávka Juju, která se stala jedním ze základních pilířů gothic rocku, ačkoliv sami takové označení odmítají.

Temná britská vlna ještě temnější

Jednou z mnoha kapel, která se nechala soundem Joy Divison ovlivnit, je i northamptonská post-punková kapela Bauhaus. Ta byla založena roku 1978 a patřila mezi vlnu raných kapel, která pomáhala utvářet budoucí podobu dark wave – především její gothic rockovou odnož.

Na rozdíl od Joy Divison mísili nepřeberné množství stylů od reggae a ska, přes funk až po rock a punk. V roce 1980 vydávají svojí první desku In the Flat Field. Ta je dnes považována za první gothic rockovou nahrávku. Ačkoliv ji hudební kritici té doby cupují coby ufňukanou či domýšlivou, je dnes brána jako zásadní počin rockové a post-punkové hudby. V roce 2012 označil německý hudební časopis Sony Seducer toto album jako dílo, které zničilo zastaralé myšlenky rockové hudby.

Avšak v témže roce zažívá scéna i bolestnou ztrátu. Ian Curtis z Joy Divison vzdává souboj s depresemi a epilepsií a páchá sebevraždu. O několik týdnů později Joy Division vypouští singl v podobě jedné z jejich patrně nejslavnějších písní Love Will Tear Us Apart z nadcházejícího a posledního alba Closer. Celé toto album se vyznačuje posunem k elektronické hudbě a syntezátory v některých písních úplně nahrazují kytary. Právě tuto techniku později převezme mnoho představitelů novoromantismu. Krátce na to se Joy Divison rozpadají.

Když Siouxsie and Banshees v roce 1979 narychlo sháněli náhradu za vypadlého kytaristu na promo turné k jejich druhému albu Join Hands, podal jim pomocnou ruku Robert Smith, zpěvák a kytarista z kapely The Cure, která jim na turné měla předskakovat. Uchvátilo jej jakým způsobem hrají a začal přenášet tuto zkušenost do tvorby samotných The Cure. Zpočátku post-punková kapela s prvky popu se začala pomalu, ale nezadržitelně odklánět k temné straně vlny. Znát to bylo už na jejich v pořadí druhé desce Seventeen Seconds vydané v roce 1980.

Další album od The Cure, které stojí za zmínku v souvislosti s raným britským gothic rockem je nahrávka Pornography z roku 1982. Tato jejich raná gotická tvorba byla kritiky často označovaná jako adolescentní existencialismus a Roberta Smithe i celou kapelu nahrávání těchto alb silně psychicky namáhala a jak sám Smith poznamenal, soustředil do nich všechny své sebezničující myšlenky.

Neposlední kapelou, jejíž plamen zažehla punková jiskra, byli také The Damned. Jako první britská punková kapela přišla se studiovým albem Damned damned damned (1977) a jako první se dostala na turné po USA, kde pomáhala inspirovat první vlnu amerického hardcore punku. Ještě téhož roku vydávají druhé (stále ještě punk rockové) album Music for Pleasure, ale to je kritikou odmítnuto. Kapela se snaží situaci obrátit změnou sestavy a experimentováním s různými styly. Následujícími deskami Black Album (1980), Strawberries (1982) či Phantasmagoria (1985) se pak navždy definují jako gothic rockeři.

Zajímavostí je, že album Strawberries neslo pracovní název Strawberries for Pigs. To protože nová temnější hudba se u jejich fanoušků nesetkala s nadšeným přijetím. Frontman Dave Vanian tak jednou prohlásil, „je to jako dávat jahody prasatům!“

Nejen gothic rock

Tvorba výše popsané kapel, které patří k první britské generaci darkwave, se prakticky vždy alespoň částečně vyvinula v gothic rock. Avšak fenomén darkwave v sobě nese mnoho dalších podžánrů, které vznikly po rozšíření temné vlny z Britských ostrovů do zbytku Evropy. A přesně o tom si povíme zase příště, tak se nezapomeň zase stavit a zkontrolovat, zda už nevyšlo pokračovaní. A když ne, můžeš si čekání zkrátit třeba v sekci Grave Night, kde najdeš spoustu dalších gotických témat.

Vývoj Dark culture a její popularizace

Posted by

Alternativní móda a hudba undegroundových subkultur výrazně ovlivnila dnešní populární scénu, ale zdá se že se dnešní dobou její původní smysl poněkud vytrácí. 

Dobrým příkladem je komercializace punkové scény v Anglii. Tu započal populární punk, který neuznával původní ideály. Toto odvětví punku a jeho kulturní prostředí, vytvořili však cestu pro vznik post-punkové hudby. Tento směr byl mnohem temnější, a obsahoval emocionální elementy. Podobné hudební experimenty stály i u stvoření gotického rocku.

Všechny tyto žánry vyzdvihli fenomén kterému dnes říkáme dark culture nazývaná také  jako temná alternativní scéna. Ta zahrnuje jak gotickou subkulturu, darkwave tak i temnou elektronickou hudbu. Srdcem této scény je především gotická subkultura.
Těmi základními a nejtypičtějšími hudební směry jsou post-punk, gothic rock a deathrock. Co se týče taneční hudby, jsou syntezátory její jsou hlavní součástí. Velmi úzce souvisí s érou sedmdesátých let, kdy se syntezátory staly populárním nástrojem v hudební produkci. V druhé polovině osmdesátých let vznikl nový žánr EBM, který se stal podkladem pro cyber electro. 

Tato scéna není hudebně ani esteticky uzavřená homogenní skupina, nýbrž je složena z mnoha různých proudů, z nichž některé mohou být v jejich hudebních nebo módních ideálech diametrálně odlišné. Hudební preference temné alternativní scény představují směsici stylů od futurismu, elektropopu až k punk-rocku, rocku nebo technu. 

Vlna komercializace však momentálně zasáhla mnoho žánrů z této scény. Otázkou však je, jak scéna na tento fakt zareaguje.

Všechny kočky jsme šedé

Posted by

Autorsky jsou pod ním podepsáni Karel Veselý a Miloš Hroch. Celá kniha balancuje mezi osobním a analytickým pohledem, mezi chladným pohledem na společenskou realitou příslušného období popu a bezmezným nadšením pro celou věc.

Recenzně se na knihu již komplexně podíval Ondřej Trhoň v článku Smutná hudba, věc veřejná na blogu revue Prostor, proto mým záměrem bude podívat se zejména na ty části, které se tematicky týkají subkultury, na níž se Obscure Freaks zaměřují, totiž na subkulturu gothic. Hudebním skupinám, které se v ní těší dlouhodobé oblíbenosti, je totiž věnována nemalá část knihy.

Thatcher will tear us apart

Pomyslné prvopočátky subkultury se datují do sedmdesátých let minulého století. Nezrodily se ovšem z ničeho. Jak Veselý s Hrochem velmi dobře podotýkají, začala v tuto dobu získávat na vlivu Margaret Thatcher se svou silně konzervativní politikou v nejrůznějších oblastech. Kromě přímých materiálních a sociálních dopadů na obyvatele tehdejší Velké Británie měla její politická činnost i výrazný efekt na „náladu“ společnosti, potažmo potom psychické zdraví jednotlivců. Za zmínku stojí, že právě v tomto období začal tzv. boom masového užívání psychofarmak, jakož pak případně i jejich nadužívání.

Se sociální situací samozřejmě souvisí i to, jak vypadala místa, v nichž se shlukovalo nejvíce lidí; v případě Velké Británie jde o průmyslové části velkých měst, o kouř, industriální stavby a další rysy, které jsou pro tyto části typické. S trochou nadsázky lze říci, že právě tyto kulisy městského života se staly estetickým podkladem tvorby legendární skupiny Joy Division. Psát zevrubně o jejich tvorbě by bylo pomyslným nošením netopýrů do jeskyně, zmíním se proto raději o tom, čím se post-punk této manchesterské party liší od pozdějších goth skupin. Jejich reflexe vnitřní i vnější temnoty je totiž, na rozdíl třeba od The Cure, zcela bezvýchodná; to ostatně autoři uvádějí jako velmi výrazný distinktivní rys. Ani z jedné ze zmíněných temnot se nedá utéct a každá slast je pouze chvilkovým oddálením neutěšené reality: „I’ve been waiting for a guide to come / And take me by the hand / Could these sensations make me feel / The pleasures of a normal man?“ Celou tvorbu kapely navíc ještě rámuje tragická smrt frontmana Iana Curtise, jež všechny ony unknown pleasures posouvá skoro až do mýtických rovin. Tento motiv se ostatně v knize často opakuje, například u Kurta Cobaina či Richeyho Edwardse z Manic Street Preachers.

V dekonstrukci

V určitém kontrastu k hudbě Joy Division stojí souběžně vznikající, ale (z logických důvodů) podstatně dlouhodoběji působící skupina The Cure v čele s Robertem Smithem. V době jejich začátků zároveň vznikla i pravidelně se opakující Batcave v Gargoyle Clubu (Soho, Londýn). Právě toto místo a tato skupina je pro autorskou dvojici určující pro masové šíření dnes již „trad goth“ estetiky. Delší pasáže knihy zevrubně tuto estetiku charakterizují jako dekadentní až dandyovské vymezení vůči tehdejším společenským podmínkám a náladám. Zároveň si, zejména v případě zmiňovaných The Cure, Veselý s Hrochem všímají dalšího podstatného posunu oproti post-punkovým prvopočátkům: introspekce a reflexe traumat se normalizují. To se ovšem zatím týká pouze mužů. Co se týče žen, masové rozšíření reflexivní tvorby a protestu proti patriarchálnímu řádu nastane až mnohem později, zejména pak s nástupem riot grrrls, jinak se vždy jedná o velmi ojedinělé případy (Joni Mitchell ad.). A nebinární lidé, ti získávají svoji uměleckou či mediální reprezentaci teprve dnes.

Zpět ovšem k The Cure. Právě je lze považovat za určité průkopníky výše zmiňované introspekce, jakož i dekonstrukce genderových stereotypů a rolí: „I try and / Laugh about it / Hiding the tears in my eyes / ‚cause boys don’t cry“ Takto ostatně zní verše jedné z jejich nejznámějších písní. Reflexivní tvorba kapely už se ovšem, jak již bylo řečeno, právě třeba od Joy Division znatelně odlišuje. Podle autorů již neobsahuje čistou bezvýchodnost, řada písní je až slastně taneční či melancholicky pozitivní. K tomu, že svoji vnitřní temnotu lze sdílet s těmi všemi šedými kočkami v klubu („All cats are gray / In the caves.“), ostatně přispívá i výrazná Smithova „nemaskulinní“ stylizace.

Make Morrisey Human Again

Další, pro naše účely tematicky relevantní hudební skupinou jsou The Smiths, opět víceméně souběžně vzniknuvší. Ovšem i oni se, jak si opět Hroch a Veselý velmi detailně všímají, motivicky i hudebně vymezují. Vracejí se k rockovým tradicím, odmítají syntezátory. V jistém smyslu dokonce implicitně vystupují proti již normalizované introspekci – co do přijetí tohoto procesu či do přijetí samotné existence traumat. Subjekt písňových textů The Smiths se nakonec snaží být „tím správným hochem“ v idealistickém světě, do čehož lze zařadit i angažovanou tvorbu této kapely (album Meat Is Murder). Celá tato stylizace samozřejmě vyznívá poněkud komicky v kontextu toho, jak veřejně působí její někdejší frontman Morrissey a jakým politickým uskupením vyjadřuje náklonnost.

„I am human and I need to be loved / Just like everybody else does“ zpívá právě Morrissey v písni How Soon Is now?. Právě ona přesně ilustruje onu touhou se nakonec zařadit do úspěšné, prosperující a „zdravé“ majority než ochotu pracovat s vlastní identitou prostřednictvím empoweringu těch vlastností, které ona majorita považuje za podřadné či rovnou nežádoucí. Je až fascinující, a díky knize velmi jednoduše a zřetelně ukázané, jak bleskový vývoj se v „temné“ hudbě udál během několika málo let.

Šedé? Jsme.

Prostor, který byl v knize dán kapelám, které goth subkultura jistou dobu považovala či stále považuje za svoje, je nemalý, ovšem nepřekvapující. Právě žánry jako post-punk, gothic rock aj. sehrály zásadní roli ve vývoji populární hudby a lze je považovat za jedny z kořenů temné, introspektivní hudby dneška. Ať už se to týká normalizace reflexe duševních obtíží, traumat, introspekce, nebo i hudebních postupů, které po nich částečně převzaly a po svém si předělaly zástupci dalších žánrů.

V tomto ohledu kniha Všechny kočky jsou šedé poskytuje nedocenitelný materiál. Obřím obsahovým záběrem, srozumitelností, s níž jsou tyto stručné dějiny temné populární hudby předkládány čtenářskému publiku (to totiž pravděpodobně bude z velké většiny laické) a v neposlední řadě již v úvodu zmíněným osobním zaujetím. Bez toho by těžko mohla vzniknout takto čtivá a bez nadsázky nádherně (co do grafiky a sazby například) vypravená kniha.

Rozhovor se zakladatelem Infernalismu Sandrem Dragojem

Posted by

  1. Jsi charakteristický svou temnější tvorbou a na základě které jsi vytvořil směr zvaný Infernalismus. Mohl bys nám tento umělecký směr přiblížit? Čím se vyznačuje, kolik má členů a jak vlastně funguje? 

Infernalismus je hlavně umělecká skupina, která se ve směr nějak samovolně mění. Počet členů se časem mění, ale většinou se držíme kolem necelé dvacítky členů. Občas nám to i přeteče. Jinak Infernalisté jsou už od názvu zaměření na peklo a nevnímáme to nutně jako něco zlého. Spíše vnímáme peklo jako přirozenou součást světa a sami sebe vnímáme jako hybnou sílu, aneb kam přijde Infernalista, časem jistě alespoň malinkaté peklo nastane. (smích) Jinak jsme těžcí individualisté. Nevládneme si a ani si nikdy navzájem vládnout nebudeme a ani nechceme. Zato si navzájem pomáháme a podporujeme v sobě veškeré démonické tendence.


  1. Jak vzniklo jméno Sandro Dragoj? Není to zrovna typické české jméno. Jde tedy jen o umělecký pseudonym nebo ho používáš i v normálním životě?

Někdy v patnácti až šestnácti jsem se s jménem Sandro ztotožnil. Nejprve jsem to používal jako pseudonym, ale rozčilovali mě připitomělé vychytralo-debilní řečičky okolních soukmenovců v narážkách, že to není mé skutečné jméno. To, co je u mé osoby a charakteru skutečné, si rozhoduji já, ne okolí. Tak jsem se hecnul a nechal přejmenovat. A byl jsem velmi důkladný.  

  1. Když se řekne umělec, tak si představím takový ten bohémský život. Jak to tedy máš? Dokázal bys ve zkratce popsat, jak vypadá tvůj běžný den?

Nedokázal. (smích).

  1. Všimla jsem si, že maluješ jak přes den, tak v noci. Nechybí k tomu metal a červené víno. Celkově to vytváří hezkou atmosféru, ale zajímalo by mě, jestli se ti maluje lépe přes den nebo v noci. Nebo máš nějaká díla, kde ti vyhovuje spíše den a jiná, kde ti jindy, než v noci nejde?

Měl jsem velmi dlouhé období, kdy mi nepřišly múzy jinak než v noci, a více jak dvě desetiletí jsem velmi trpěl insomnií. Tím jsem si ale nějak prošel, našel věci co mi v životě chybělo, a teď se mám dobře a tvořím si kdykoliv se mi zachce.

  1. V obrazech jsou patrné i prvky okultismu. Vím o tobě, že je to pro tebe blízké téma. Kdyby ses měl tedy někam zařadit, tak jaký směr je ti nejbližší?


V minulosti bylo pro mě snadné se zaškatulkovat a i obohacující. Teď je mi mnoho pojmů malých. Jsem přesvědčen o existenci bohů, takže bych se mohl nazvat pohanem, ale představa, že mám něco společného s esoterními lidmi, jež běhají po lesích v historických kostýmech, fanaticky uctívají existenci duhového super Ódina a u toho šukají stromy, se mi příčí.


  1. Mimoto se věnuješ i psaní básní. Plánuješ v budoucnu vydat nějakou sbírku?

Budu vydávat. Mám několik let rozpracovaný nemalý projekt. 

  1. Co tě baví více? Tvorba básní nebo uměleckého díla?

I báseň je umělecké dílo. Mám v sobě sémě Démona Umění. Neobejdu se bez obojího, jak básní, tak výtvarného díla. Stal bych se uvadlou květinou v zatuchlé vodě vlastních emocí.


  1. Tyto dvě „věci“ můžou lidé vidět a slyšet v café baru Dark Velvet. Jsou tam jak tvá díla, tak autorská čtení. V rámci aktuální situace to teď není pro nikoho zrovna nejlepší období. Můžou vás lidé nějak podpořit?

Ano, nikdy nevyměňovat svou svobodu za choré ideály politiků a řádně se u nás v podniku opít. Majitelé jsou nyní v situaci, kdy nemohou odmítnout sponzorské dary, takže jim kdokoliv může napsat a potěšit je jakoukoliv dobře zamýšlenou podporou. Já stále jen prodávám obrazy.

  1. Většinu času působíš v Praze. Považuješ sám sebe za městského člověka nebo to spíše bereš jako nutnost?

Miluji obojí. Mám rád civilizaci, a to co člověk vytvořil, zejména má li to estetickou hodnotu, ovšem příroda je prapůvodní mocnost, jejíž krásu nelze odmítnout, ať už je tvůrčí, či destruktivní.


  1. Na závěr by mě zajímalo, co by měl udělat zájemce, který by se chtěl přidat k infernalismu. Musí splňovat nějaké podmínky? Jaký by měl být jeho první krok, pokud by měl zájem?

Začít se kamarádit s Infernalistou a zjistit si své.

Oslavte narozeniny s Clubbers Die Younger!

Posted by

Vzhledem k tomu že naše akce musely být odloženy na neurčitou dobu, jsme se rozhodli uspořádat historicky první livestream Clubbers Die Younger.

Subkulturní akce Clubbers Die Younger tento víkend slaví již 7. narozeniny, a proto tento livestream bude nést podtitul Quarantine Birthday. Pořádání akcí formou streamu bude je pro nás naprostou novinkou, takže si budeme vážit jakékoliv podpory. Oslavte si tedy letošní narozeniny Clubbers Die Younger z pohodlí vašeho doma! 
A co vás čeká? Užijete si šest hodin nekompromisní hudby s DJs které dobře znáte z našich akcí, jako je IceDoll, Harsher, Dave Von Tenebrae nebo Draven Crow. Krom toho vám přinášíme krátké rozhovory s několika oblíbenými kapelami gotické a EBM scény, a protože někteří si k nám chodíte popovídat s přáteli, k dispozici bude také chatroom. 
Laďte nás v sobotu 16. 5. 2020 na Youtube. Pro více informací sledujte facebook Obscure Freaks nebo Clubbers Die Younger. 
Těšíme se na vás!

The Birthday Massacre vydávají nové album

Posted by
Nové album ponese název „Diamonds“ a mělo by obsahovat devět nových skladeb. Spatřit světlo světa by mělo okolo 27. března. Album by údajně mělo v jistém smyslu navazovat na „Under Your Spell“ z roku 2017, které jsme měli možnost na podzim stejného roku zaslechnout naživo v Ostravě.

Then Comes Silence dáváji o sobě vědět novým videoklipem

Posted by

Stockholmské post-punkové kvarteto „Then Comes Silence“ dnes vydalo nový singl, nesoucí název „We Lose The Night“.

A pokud vás tato kapela zaujala, tak máte letos jedinečnou možnost ji vidět i v našich končinách, jelikož se jedná o jednu z vystupujících kapel na letošním ročníku Prague Gothic Treffen!

Stručný pohled na vývoj gotické subkultury

Posted by

Gotická subkultura může být vnímána jako hnutí, které zahrnuje cokoliv od literatury, filmu nebo hudby. V dnešní době se gotika vyznačuje důrazem na nihilismus a odkazuje se na historii subkultury.

Literatura se týká fascinace vším temným a pochmurným. Za cíl si klade hledat krásu tam kde ji ostatní nevidí

Mezi představitele patří jeden z prvních prokletých básníků, François Villon. Pod označení prokletí básníci patřili umělci, jejichž život a díla nějakým způsobem pohoršovali společnost. 

Koncem 18. století vzniká subžánr zvaný gotický román, který je typický pro období preromantismu a romantismu. Hlavní postava v něm nejčastěji čelí krutému osudu a temnému divokému a depresivnímu prostředí v jeho okolí. Mezi nejznámější autory patří například Edgar Allan Poe, Mary Shelley nebo Alexandr Puškin. Ikonickým dílem se stala kniha Dracula od autora Brama Stokera. Mezi významné díla 19. století patří i knihy Oscara Wilda Obraz Doriana Graye, Strašidlo cantervillské.

Velkou roli v gotické literatuře hraje Apollinský a Dionýský princip. Apollinský princip vyzdvihuje racionálnost a posedlost tvorbou. Naopak Dionýská část vyhledává temnou podstatu dění a upřednostňuje životní styl. 

Další důležitou složkou gotické subkultury je film. Pod ten patří německý expresionismus, ale také temný surrealismus. Mezi nejvýznamější režiséry patří například Luis Buñuel. Ten v letech 1929 natočil známé dílo Andaluský pes. K surrealistické tvorbě přispěl i umělec Salvador Dalí

Významné se staly filmy produkce Universal Classic Monsters nebo Hammer Film Productions, ve kterých si zahráli i herci jako Christopher Lee nebo Peter Cushing. Roger Corman točil adaptace Poeových románu. Hammer Film Productions ovlivnila i Tima Burtona v jeho tvorbě. Horor byl v kinematografii stále populárnějším fenoménem a to i kvůli filmu z roku 1977, který byl režírovaný Dariem Argento Suspiria.

Hlavním základem subkultury je však především hudba. Žánry, které se dnes označují jako goth, byly podmnožinami britské punkové scény. Mezi žánry, které dnes patří pod gotickou subkulturu patří především post-punk, darkwave, gothic rock či deathrock.

Proto-punk je žánr který vznikl v 60. letech 20. století a podílel se na vývoji punk rocku. Pod tento žánr patří například skupina The Doors, která se stala první kapelou, která byla označena termínem gothic rock. Kontroverzní se stala píseň The End z roku 1967, která obsahovala morbidní texty o smrti. Dalším představitelem proto-punku byla popová zpěvačka Nico, kterou dnes označujeme jako první moderní „goth girl”. Mezi jedno z jejich nejvýznamnějších děl patří píseň Facing the Wind, která vyšla roku 1968.

Post-punk se stal nejdůležitějším žánrem pro vývoj gotické subkultury, který vznikl v druhé polovině 70 let 20. století. Skupina Joy Division se stala zásadní pro budoucí hudební průmysl kvůli svému jedinečnému zvuku. Mezi nejznámější písně patří Love Will Tear Us Apart, která vyšla v roce 1980 před sebevraždou frontmana kapely Iana Curtise

Skupina Siouxsie and the Banshees patří mezi představitele positive-punku. Uznávaným se stal singl Israel, který byl poprvé vydán roku 1980. Téhož roku vyšla i skladba A Forest kapely The Cure.

Mezi oficiálně první gothic rockovou skupinu se řadí kapela Bauhaus se singlem Bela Lugosi’s Dead z roku 1982, která se stala jakousi hymnou gotického hnutí. Píseň má totiž jméno podle filmové hvězdy Bela Lugosi, která je známá svou rolí ve filmu Dracula. Zde patří i skupiny jako The Damned nebo The Sisters Of Mercy.

 

Svá nejlepší léta gotická subkultura zažila v druhé polovině 80. let a našla si velké množství příznivců. Otázkou však je jaké vyhlídky má tato subkultura do budoucna.


Joy Division – Love Will Tear Us Apart

The Sisters of Mercy ohlásili evropské turné

Posted by

Legendární Britská formace oznámila data k chystané evropské tour na rok 2020. Bohužel vás musíme zároveň zklamat, že pokud jste se těšili že navštíví i naše končiny, tak jste na omylu. I přesto, pokud to máte blízko do Německa a jste skalními fanoušky této formace, tak není problém navštívit některý z termínů, který se bude konat u našich západních sousedů. Takto vypadá seznam zastávek: 

7. březen: The Albert Hall, Manchester, United Kingdom 
8. březen: O2 Academy, Bristol, United Kingdom 
10. březen: O2 Academy, Leeds, United Kingdom 
11. březen: Rock City, Nottingham, United Kingdom 
13. březen: Muziekgieterij, Maastricht, Netherlands 
15. březen: Doornroosje, Nijmegen, Netherlands 
16. březen: De Oosterpoort, Groningen, Netherlands 
18. březen: Paard, Den Haag, Netherlands 
20. březen: Löwensaal, Nürnberg, Germany 
21. březen: Garage Saarbrücken, Saarbrücken, Germany 
23. březen: Batschkapp, Frankfurt, Germany 
24. březen: ROXY Ulm, Ulm, Germany 
26. březen:Alcatraz, Milano, Italy 
27. březen: Salzhaus, Winterthur, Switzerland 
29. březen: Tollhaus, Karlsruhe, Germany 
31. březen: TRIX, Antwerpen, Belgium 
1. duben: Caserne Fonck, Liège, Belgium

Rozhovor s mimozemskými Angelzone

Posted by

1. Ahoj Chromíku. Takhle na úvod bych se tě rád zeptal, jestli bys mohl čtenářům Angelzone více přiblížit? 

Zdar! Určitě – Angelzone je projekt, ve kterém vystupuji já a moje manželka, Ayala Setara. Do velké míry je to laboratoř, ve které můžeme kombinovat zvukové, taneční i jiné nápady. Moje hudba, kterou pod tímto názvem vydávám, vychází z klasického industriálu, obsahuje ale velké množství moderních zvuků, k posluchači se tedy dostane něco, co bych téměř označil za EDM. Živým vystoupením se snažím dávat rituálnější formu, míchám do nich tedy i hodně ambientu, se kterým mám mnoho zkušeností z projektu Kamenný Kvítek. Ayala Setara, učitelka tance a profesionální tanečnice, se pak stará o choreografie jak pozemní, tak akrobatické na visutém kruhu, nebo šálách. 
2. Jak vlastně vznikl název projektu? 
Příběh začal v roce 2012, kdy jsem byl přizván do cross-over kapely Chlejf, abych přidal nu-metalový šmrnc do již hotových skladeb pomocí mnou živě hraných samplů a podílel se na vzniku nového materiálu, který měl kapelu zvukově posouvat i k elektronice. Skupina se v roce 2013 rozpadla, se zpěvákem a zpěvačkou jsme ovšem v hudební činnosti chtěli pokračovat a tak jsme dali dohromady trio – jeden hudebník a dva vokalisté. Čertů a démonů bylo v našem okolí zbytečně mnoho, chtěli jsme se vymanit a trošku si zas hrát na něco jiného, založili jsme tedy andělskou oblast – Angelzone. Jako DJ jsem si říkal Archangel, takže se mi to výborně hodilo. Jako trio Angelzone nikdy nevystoupila, ale od prvního koncertu byla na podiu Ayala, která se stala neoddělitelnou součástí projektu i mého života. 
3. Řekneš nám něco o myšlence, jež se za projektem skrývá? 
Angelzone vypráví příběh mimozemských entit, které navštěvují tuto planetu v nepravidelných intervalech. Podle stupně vývoje lidstva byli označováni za bohy, démony, nebo ufony, ze všeho nejvíc se jim líbilo označení andělé, které si ponechali. 
Co se týká témat skladeb a tanečních choreografií, často vycházíme z dávných mytologií, tradičních pohádek i vědecko-fantastické literatury. Fascinují nás kosmické jevy, psychologické efekty, nebo třeba technologické vychytávky. Nastavení děje nám dovoluje míchat všechno, co nás zrovna zaujme, a dívat se na to občas trochu emzáckou optikou. (směje se) 
4. Jak bys charakterizoval žánr, který Angelzone produkuje? 
Hudebně? Elektro-něco. (směje se) Angelzone je experiment, takže zkouším kombinovat různé zvuky i samotné přístupy. Není neobvyklé, že se ve skladbě potká automatický bubeník s nahraným živým, efektovaný záznam příjezdu vlaku a nějaký šílený syntezátor. 
Občas z toho vyleze tanečnější záležitost, jindy skoro dubstep, nebo tradiční industrial. Ayala Setara tančí tribal fusion, vychází z orientálních stylů, folkloru, který okoření streetovými styly, modernou, nebo třeba flamencem. Pokud to technické možnosti prostoru dovolují, ráda přidává i akrobacii na visutém kruhu nebo šálách. 
5. Našla by se u tebe nějaká historka z koncertů, která by mohla čtenáře zajímat? 
Každý koncert je trochu jiný, vždycky si na sebe vymyslíme nějaký způsob, jak si všechno zkomplikovat a s tím se pak musíme poprat. Velmi často během vystoupení odhalím chybný kabel, nebo se zblázní programy, které spolu mají spolupracovat, a musím si zaimprovizovat v místech, kde jsem původně nechtěl… pokud chceš nějaké humorné historky, zkus se ptát spíš ženy, ta není nudný nerd a geek, jako já. (směje se) 
6. Jaké máte plány do budoucna? Přemýšlíte o vydání nějakého singlu, případně alba? 
Nesmírně nás baví a zajímá propojování technologií. Chceme prohlubovat využívání neotřelých kontrolerů při živém vystupování, sledování pohybu v reálném čase počítačem, různé možnosti projekcí a mnohem více. Plánů je mnoho. V první řadě ale plánujeme pokračovat v tvorbě skladeb a choreografií. 
Vydávání hmatatelných nosičů si necháváme na speciální okamžiky. U příležitosti prvního ročníku Junktownu jsme například vyrobili extrémně raritní limitovanou edici CD, pár lidí od nás po koncertu obdrželo kapesní MP3 přehrávač s nahranými skladbami Angelzone a Kamenného Kvítku. Pro “běžné vydávání” nám více vyhovuje prostředí internetu, kde můžeme zveřejňovat nový materiál, jakmile je hotový. 
7. Jak vlastně přistupujete k vystupování? 
Má Ayala k jednotlivým písním předem připravenou choreografii, nebo se její taneční část odvíjí od hudby, nebo do nějaké míry ovlivňuje i tebe? Všechny odpovědi jsou správné. (směje se) Ayala má vždy připravené nějaké choreografie, které mají svůj příběh i pevně daný průběh. Jsou i místa, kde jamujeme – každý dělá to svoje, improvizuje na dané téma, ale dává pozor, co dělá ten druhý a snaží se o co nejzajímavější souhru. A pak jsou na přípravu nejnáročnější kusy, kdy má Ayala na sobě bezdrátový kontrolér, který jejími pohyby ovládá projekci, nebo zvuk. 
8. Kromě tvorby hudby máš i nějaké další záliby, které si myslíš, že stojí za zmínku? 
Jsem technologický hračička, zajímají mě všelijaké vychytávky a rád zkoumám, co se s nimi dá dělat a otravuji naše kamarády, kteří jsou techničtěji vzdělaní, aby mi vysvětlili, co je pitomost a co by možná i šlo. (směje se) 
Povoláním jsem grafik, to mě čas od času přivede k zajímavým spolupracím. I když momentálně pracuji v PR oddělení úředního orgánu, jsem stále jednou nohou v kultuře – nedávno jsem třeba mohl kamarádům z kapely Projekt Parabelum navrhnout vizuál CD a doprovodných materiálů alba Junktown. 
V neposlední řadě se mi naskytla úžasná příležitost vést kolektiv SPAD, se kterým pořádáme různé menší cyberpunkové a postapo akce, každou první sobotu v měsíci máme dark electro party Body Beat a realizujeme kulturní podium na Junktownu. 
9. Na co se mohou návštěvníci Grave Night těšit? 
Naši klasickou tvorbu občerstvíme živě hranými verzemi skladeb, které jsem složil pro Wasteland Dancers (post-apokalyptická tanečně-divadelní skupina, kterou vede Ayala Setara). Představíme něco úplně nového – v těchto dnech pracuji na skladbě Chronostasis, která bude mít premiéru. A v improvizačních ambientních pasážích pak šáhnu k materiálu z rozdělaného projektu Monument of Light, který realizuji pod jménem Kamenný Kvítek. 
10. Na závěr: našlo by se u tebe něco, o co by ses mohl se čtenáři webu podělit?
Se všemi se chci podělit o nějaké zážitky, tak přijďte, ať je můžeme zažít! (směje se)