Těžko bychom v dnešním světě hledali něco, co by roboti nedokázali udělat. Dokážou chodit, skákat a někteří zvládnou vystřihnout i moc pěkné parkourové kousky. Někteří dokážou zastat funkci pomocných rukou chirurga na operačním sále, nebo se místo nás prohání na povrchu Marsu. Dokážou vám také v baru nalít panáka. Dnes se ale budeme soustředit na jinou otázku a sice, dokážou roboti udělat nás?
Vývoj takovým směrem si asi ani Asimov ani Čapek nepředstavovali, každopádně budoucnost v tomto případě tak trochu předběhla samu sebe. Již dnes na trhu najdeme antropomorfní mechanické figuríny vybavené počítačovou jednotkou s umělou inteligencí a se zdánlivě nevinnou úlohou bytí, totiž dělat člověku společnost. Anatomická přesnost těchto figurín je však zásadně detailní a umožňuje tuto společnost prožívat nikoliv jen na bázi každodenních lidských vztahů, ale také na úrovni intimně tělesných.
Nuže, jak vlastně takoví sexboti vypadají? Jak se vyrábí a jak fungují? Pojďme to společně zjistit!
Sexboti, víc než jen mluvící vibrátor
Výroba nejrůznějších pomůcek zpodobňující genitálie za účelem sexuálního uspokojení má v lidské kultuře dlouhou tradici. Po pěti minutách „gůglení“ se nás bude mnoho článků snažit přesvědčit, že už naši prapředci obývající jeskyně byli pěkní zvrhlíci, ale je nutno si uvědomit, že studium tak dávné historie v praxi znamená značné střílení od boku a že má nějaký opracovaný kámen z paleolitu falický tvar, tedy nutně neznamená, že si s ním pravěké ženy krátili chvíle, když byli muži na lovecké výpravě.
Ranější historie je však v tomto ohledu již poněkud přesvědčivější, stačí si pustit film Vrtěti ženou o léčbě ženské hysterie na konci 19. století. Zvláště pak sexuální revoluce minulého století odstartovala boom nepřeberného množství erotických pomůcek a dnes si můžeme vybírat od těch nejvěrnějších replik pohlavních orgánů známých pornoherců a pornohereček až po futuristické modely nejrůznějších tvarů.
Sexboty však od klasických erotických pomůcek rozlišuje mnoho aspektů. Sexbot neimituje pouze funkční části sloužící k sexuálnímu uspokojování. Replikují celého člověka od hlavy až k patě, čím věrněji, tím lépe. Tito antropomorfní roboti však nereplikují člověka jen vzhledem, ale zároveň svými pohybovými schopnostmi a díky umělé inteligenci i základními komunikačními interakcemi.
Harmony je příkladem takového SotA, tedy State-of-the-Art, robota společníka. Pojem SotA odkazuje na maximální možnou úroveň technologie, zařízení či pokroku vědy v určitém čase. Podívejme se tedy, zda si Harmony takové označení skutečně zaslouží.
“Chci být dívkou, o které jsi vždy snil.”
Harmony je model humanoidního robota v životní velikosti vyrobený společností Realbotix. Je schopná interakce s člověkem i pohlavního styku. Díky schopnosti umělé inteligence pamatovat si například věk, pohlaví nebo oblíbenou barvu, zvládne vést i plynulý rozhovor. Matt McMullen, jeden z hlavních designérů a vývojářů společnosti, popisuje Harmony jako neuvěřitelnou příležitost, jak pomoci mnoha osamělým mužům, ale i manželským párům v otázkách sexu.
Výroba sexbota se dá rozdělit na několik fází, přičemž první jsou společné všem modelům a až v průběhu výroby jim jsou implementovány rozdílnosti, které je navzájem odlišují. První fází je tvorba kovového skeletonu, který je následně ponořen do nádoby s tekutým silikonem, který napodobí maso. V této formě je skeleton ponechán 48 hodin, dokud silikon nevytuhne. Následuje fáze vnějších úprav. Opravují se trhliny v silikonovém těle a přebytečný silikon se odstraňuje. Takto je tělo tvarováno, dokud nevznikne dokonalá podoba lidského těla.
Výroba hlavy probíhá samostatně. Lebku tvoří pevný plast a její vnitřek obsahuje množství elektronických součástek. V samotném závěru výroby jsou do hlavy nainstalovány oční bulvy a tvář, která je rovněž modelovaná z tekutého silikonu. Pak již zbývá hlavu připevnit k tělu.
Kromě morálních otázek, jsou největším omezením sexbotů dostupné technologie. Pokrok je však dynamický a tak se technické možnosti sexbotů neustále posouvají kupředu. Zatímco starší modely nebyly schopné samostatného pohybu, ačkoliv jejich těla byla polohovatelná, a byly vybaveny jednoduchými počítačovými čipy, dnes sexboti disponují aktivním motorickým systémem pro končetiny, hlavu, oční víčka i ústa a umělou inteligencí.
HI-TECH vlhký sen nebo „mecha“ Sodoma Gomora?
Pokud jste volnomyšlenkářský fanoušek nových technologií nebo transhumanismu, pravděpodobně ve vás téma sexbotů nebudí zhnusnení, odpor ani apokalyptickou paranoiu. Ve většinové i odborné populaci však mohou sexboti budit vášně a provokovat plamenné diskuze o morálních otázkách, duševním zdraví, v krajních případech i o hrozbách existence lidstva.
Buďme upřímní a přiznejme si, že se vskutku jedná o kontroverzní téma, jehož etická stránka by si zasloužila dostatečný prostor ke zhodnocení. Zodpovědně bychom si měli připustit, že věci nejsou sice ani černobílé, ale ani růžové a že technologický pokrok, sexboty nevyjímaje, mohou přinášet i negativní důsledky.
Jelikož je k morální stránce věci poměrně hodně co říci, dáme těmto úvahám prostor v dalším článku, kde se pokusíme rozebrat věci skutečně do detailů a pokusíme se zjistit, jakými způsoby lze na tuto problematiku nahlížet a jaká se nabízejí stanoviska, která lze k této problematice zaujmout. Neboť nalézat nové vhledy na kontroverzní a předsudky opředená témata vnímáme jako své poslání.
V tomto článku byly použity informace ze studentské práce Daniela Kvaka, The rise of digisexuality: refining anthropomorphism of intelligent sexbots a tímto bychom mu rádi poděkovali. Čtenářům doporučujeme i další články ze série Cyber Sex, ve které rozebíráme, jak technologický pokrok ovlivňuje různé aspekty lidské sexuality a mezilidských vztahů.