Hordy mrtvol, zombie či upírská romance, krvavé a mozkomíšní lázně a další výjevy jakkoli spjaté s hororem (v jakékoli umělecké formě), odkazování k různým guilty pleasures napříč pop kulturními i kanonickými díly, se určitým způsobem sbíhají spolu s vulgární mluvou, násilím, černým humorem a punkovými riffy do unikátního žánru – Horror punk. Jak si za moment ukážeme, tento žánr čerpá silně z všemožných pramenů a skládá tak svůj unikátní zvuk i diskurz v němž se pohybuje.
Kořeny horror punku
Rock and roll má už ve své samotné podstatě zakomponovanou jistou inklinaci k fascinaci morbidními a děsivými tématy, ale samozřejmě i k provokaci. Přestože pravděpodobně prvním stoprocentním hudebním ovlivněním, ze kterého první horror punkové kapely čerpaly byli nepochybně Black Sabbath, můžeme po hudební stránce operovat s mnohem dřívější influencí.
Na východním pobřeží Států se ve čtyřicátých a padesátých letech rozmohl podžánr rhytm and blues nazvaný doo-wop, který se vyznačoval jednoduchými bicími party a harmonickými vokály. Dalším pilířem, který pomohl částečně na svět přivést horror punk bylo rockabilly, které přispělo tomuto žánru mimo hudební stránky i módou. Co se show a „děsivosti“ týče, samozřejmě dochází k jistému protnutí (ve své podstatě hudební nadžánrové platformy) shock rocku a horror punku. Již v roce 1956 předvedl svojí voodoo show Screamin' Jay Hawkins, který zpíval píseň I Put a Spell On You a děsil (a pobuřoval) televizní diváky. Kromě samotné tématizace „pohanských“ rituálů, pobuřoval Američany i fakt, že Hawkins byl Afroameričanem.
Velký vliv měl tento hudebník (a mimochodem boxer) na Arthura Browna (Alice Cooper), který později ovlivnil první horror punkové kapely. Samozřejmostí je vliv punkových kapel druhé poloviny sedmdesátých let. V post moderním duchu stojí horror punk na odkazování k pop kultuře a kapely, které jej definují, ve své podstatě rezignovaly na explicitní politické vyjadřování. Stěžejním tématem se stala smrt, rozklad, strach z neznáma, násilí, sex, ale ve zcela jiném narativu, než tomu bylo u jiných kapel experimentujících s podobnými tématy. Oproti deathrocku se horror punk vzdaluje teatrálnosti a atmosféričnosti a své pole působnosti přesouvá na „ujetost, strašidelnost a humor a přímočarost.
První horror punkové kapely
Rok před debutovým albem pravděpodobně nejznámější horror punkové kapely Misfits vydali na opačném pobřeží v Long Beach v Kalifornii True Sons of Liberty (známý pod zkratkou T.S.O.L.) album Dance With Me, kde se objevila skladba Code Blue, která dosti bujarým a veselým rytmem zpívá o nekrofilii. Na západě Států začíná operovat i skupina 45 Grave, v čele se zpěvačkou Dinah Cancer, kteří přispěli svou influencí gothické subkultuře. Krásným prolnutím médií filmu a hudby (horror punku) se stala komedie Return Of The Living Dead, kde se mimo písní zmiňovaných 45 Graves a T.S.O.L. objevila i tvorba party z New Yorku The Cramps, kteří rovněž disponovali ženským elementem, kytaristkou Poison Ivy (opět krasná influence pop kulturou že?).
Synonymem horror punku jsou bez pochyby Misfits, jejichž logo se stalo asi jedním z nejikoničtějších z celé hudební historie a zároveň (pravděpodobně) i jedním z nejvíce „módních“ a svou tvorbou inspirovali nesčetně umělců, kteří k nim velmi často odkazují. Misfits začali společně zkoušet v roce 1977 v New Jersey, zrod inicioval Glenn Danzig.
Několik prvních měsíců existence Misfits, byla kapela tříčlenná a bez kytaristy (Glenn Danzig hrál na klávesy), ale brzy se s příchodem Franka Licata přeorientovala na punkový sound. V průběhu natáčení prvního alba Static Age, které však vyšlo až v roce 1996, Danzig sledoval mnoho „béčkových“ filmů, především hororů a na jejich základě komponoval texty. Tento fakt pomohl definovat směřování kapely.
Vzhledem k tomu, že se nepodařilo kapele najít label, který by album vydal, vzali alespoň čtyři písně a vydali je na singlu Bullet. Později na tento singl navázali dalším, nesoucím název Horror Bussiness. Zde se poprvé objevuje na přebalu kostlivec, pro který se stal inspirací plakát k filmovému seriálu The Crimson Ghost z roku 1946. Nedlouho na to se Danzig postaral o DIY výrobu triček se zmiňovaným logem.
V listopadu 1981 kapela odehrála koncert v San Franciscu, kde jim předskakovali pozdější hardcore punkový velikáni Black Flag, kapely se vzájemně protnuli a skamarádili (ranný bubeník z Black Flag se podílel na pozdějším reunionu Black Flag) . V březnu 1982 po řadě vydaných EP a singlů konečně vychází debut Walk Among Us, na kterém se objevily písně jako Mommy, Can I Go Out and Kill Tonight? či Night of The Living Dead, podle stejnojmenné filmové klasiky.
Při turné k tomuto albu byla kapela zadržena v New Orleans a obviněna z vykrádání hrobů. Misfits se údajně pokoušeli najít hrob voodoo bylinkářky Marie Laveau, jsou však propuštěni na kauci a mohou pokračovat v turné. Postupně přestává být Danzig v Misfits spokojený, v létě 1983 se Henrymu Rollinsovi (Black Flag) zmíní, že přemýšlí o odchodu. Brzy na to vychází druhé studiové album Earth A.D./Wolfs Blood na Danzigově labelu Plan 9. Misfits se na této studiovce pustili do agresivnějšího materiálu. Na tradičním halloweenském koncertě Misfits Danzig oznamuje, že v kapele končí. Danzig zakládá více metalový projekt Samhain a Misfits se na nějakou dobu ukládají ke spánku.
Počátek osmdesátých let přeje rozvoji tohoto žánru, a tak vznikají další kapely inklinující k tomuto žánru například britští Screaming Dead, či The Undead a Mourning Noise, které obě hrály rychleji a staly se tak jedněmi z pionýrů hardcore punku na východoamerické scéně. Později však nezávislou scénu polapí klasický hardcore punk a výrazné horror punkové kapely se začnou objevovat na konci devadesátých let a přelomu milénia. Právě na toto období se dočtete v pokračování tohoto článku. Mimo jiné zmíníme Murderdolls a následnou tvorbu Wednesday 13 či Argylea Goolsbyho a jeho Blitzkid. Čekání na pokračování si můžeš zkrátit při sérii Dark Enteries, kde najdeš další články týkající se temných elementů v umělecké a pop kulturní sféře.