Londýnskými ulicemi se táhne uspěchaný dav. Lidé míří ze zaměstnání či na nákup. Turisté se vydávají na projížďku patrovým autobusem nebo na jízdu na Londýnském oku. Děti běží ze školy na oběd a starci vyráží na procházku po Hyde parku. Z této anonymní masy tak příznačné pro světové metropole vyčnívá persona tak výrazná, že byste jí v tisícovém davu spatřili dřív, než byste řekli Waldo.
Dobrý den, jmenuji se parmská šunka
Jedná se o excentrického a kontroverzního umělce, kurátora, DJe a se svým důrazem na individualismus a neotřesitelnou vírou v originalitu i mimořádnou osobnost jako takovou. Svého času používal umělecký pseudonym Parma Ham, který mu prý přišel vtipný a podle něj vystihoval skutečnost, že jeho tvorba byla ostatními označkována a chápána spíše jako zboží podobně jako maso.
Dnes tomu už tak úplně není, protože se tento pseudonym stal s úředním posvěcením jeho skutečným jménem. Měl k tomu minimálně dva důvody. Jedním byl spor s Facebookem, který odmítal uznávat jeho pseudonym právě proto, že to není jeho skutečné jméno. S tím už se jistě setkalo mnoho z nás, ale kdo může říct, že proti němu vedli kampaň výrobci této specifické italské pochutiny? Těm vadilo konkrétně využívání spojení „parma ham“ (tedy parmská šunka) a měli se dokonce snažit dosáhnout svého i soudní cestou. Celou tuhle právní grotesku navíc podtrhuje fakt, že Parma Ham je vlastně vegan.
Cesta z maloměsta
Parma Ham pochází z Guildfordu v okrese Surrey. Tohle město má asi osmdesát tisíc obyvatel. Nazývat ho maloměstem teď zní tak nějak pošetile, že? Parma Ham by mi to ale pravděpodobně nevyčítal a dokonce by souhlasně pokyvoval svým mohutným mohawkem.
Na svoje dětství zde nevzpomíná zrovna v dobrém. Na rozdíl od světových metropolí, jakým je například právě i Londýn, kde se střetávají různé kultury dennodenně, obyvatelé Guildfordu zůstávali izolovanější a mnohem konzervativnější. Jedna z věcí, která ho zde popuzovala nejvíce, byl právě onen maloměšťácký způsob myšlení, kterým všichni kolem překypovali. Z těchto pocitů osamělosti, nepochopení a vykořenění vyklíčilo zalíbení v gotické hudbě a subkultuře vůbec a nepřímo tak rozpoutal svou válku s průměrností.
Je to rebel (?)
Ono slovíčko „nepřímo“ je v minulém odstavci zásadní, neboť tvorba Parma Hama či jeho vzhled a postoje nevychází z žádného konfliktu čehosi s čímkoliv, ale jsou jeho přirozeným projevem z nitra ven. Ačkoliv jeho tvorba skutečně nechává jen pramálo prostoru pro neutrální reakce – buďto fascinovaně civíte, nebo se freneticky křižujete – sám Parma Ham se nechává slyšet, že to co lidé málokdy ustojí, je otevřenost a upřímnost s jakou tvoří a vystupuje.
Velká část kontroverze, která se s Parma Hamem pojí, je bezpochyby gender. Je velkým zastáncem genderové nonkonformity a on sám prohlásil, že je nebinární. Toto téma je pro něj osobní, neboť i on se kvůli vlastní genderové orientaci střetával se šikanou na pracovišti. Na internetu můžeme nalézt mnoho jeho komentářů a rozhovorů na toto téma a bývá tak někdy označován za LGBT aktivistu, Parma Ham se však s takovým označením přímo neztotožňuje. Mimoto se často vyjadřuje k umění a subkulturám obecně.
Gotik s punkáčem v těle
Že na genderovou nonkonformitu klade opravdu silný důraz, lze poznat už z jeho make upu a oděvů, které můžeme vidět na jeho fotografiích či videích (jeli na nich zrovna oblečený).
Gotické outfity, do kterých často svůj androgynní vzhled halí navíc nejsou takové, jaké byste na běžných stoupencích této subkultury vídali. „Mám duši gotika, ale neimituji minulost.“ Takto Parma Ham jednoduše definuje svůj image, který se hrdě hlásí k původním kořenům, ale stejně sebevědomě do něj prolíná prvky fetiše a vysoké módy.
Práce strávená při každé přípravě make upu a vyčesávání "číra" spolu s nošením často enormně dlouhých kožených kabátů s sebou nese dosti nepohodlí při pohybu po městě, i přesto ho jeho styl naplňuje. Dokáže ho však dostat do nepříjemných situací. Například byl pro svůj příliš extravagantní vzhled vyhozen z umělecké galerie. Aneb jak sám řekl, „pro mnohé je samotná má existence provokací“.
Parma Da Vinci
Snad je toto matoucí tvrzení, ale tento gotik je vskutku renesančním člověkem. Ačkoliv jeho kořením života je moderní umění, móda a performance, udělal si slušné jméno v Británii i ve světě jako undergroundový DJ produkující především dark techno a industrial.https://www.youtube.com/embed/CHQtLHx1pWcSoft Leather TV: Parma Ham
Mixy produkoval například pro proslulý londýnský fetish klub Torture Garden či pro Berlin Berlin LDN. Parma Ham však rozvibroval atmosféru v klubech jako Whoredom v Paříži či římském klubu Ritual a samozřejmě na notoricky známém Wave Gotik Treffen v Německu.
Jeho sound byl však slyšet i za oceánem a to na pravidelné newyorské akci zvané Memento Mori zaměřující se na deathrock, darkwave a post-punk a dokonce i na opačném pobřeží USA v losangelském podniku Soft Leather vedle Douglase McCartyho z EBM uskupení Nitzer Ebb.
V izraelském klubu Sin Ethics v Tel Avivu pak zase zazněl vedle kontroverzního zpěváka a excentrického androgyna Boye George či Marca Almonda, zpěváka a člena synth-popové kapely Soft Cell a rovněž člena Církve Satanovi.
V neposlední řadě složil hudbu pro Comme Des Garcons Fall runway show v Paříži a také vystupuje s vlastní kapelou nazvanou New Flash. Jeho tvorbu si můžete poslechnout na jeho účtu na Mixcloudu.
Od silikonových sošek až po vaření mrtvého ptáka
Parma Ham je však známý i v jiných kulturních institucích, než jsou kluby a festivaly. Od roku 2014 spolupracuje jako nezávislý tvůrce se Serpentine Galleries v Londýně. V jiné taktéž londýnské galerii jsou pak vystaveny Parma Hamovi silikonové skulptury.
Řeč je o Anticlone Gallery, která staví svoji filosofii na podobných základech jako samotný Parma Ham. Vystavuje totiž pouze díla vzniklá takovým způsobem, že je již není možné duplikovat a vytváří tak výjimečnou expozici originálních a ojedinělých děl.
Společně s undergroundovou galerií Lethal Amounts v Los Angeles pořádal výstavu Community Guidelines, jejíž expozici tvořila díla umělců cenzurovaných médii a sociálními sítěmi právě za porušování podmínek pro komunitu. Objevila se na ní například díla instagramerky Salvii či dua Fecal Matter.
Salvia, která je neméně známá pro svoji kontroverzní až šokující práci, bývá s Parma Hamem často v kolaboraci. Společně v roce 2019 vytvořili multimediální projekt s názvem NULLO, který je určitou manifestací transhumanismu a obsahuje cyber prezentaci vytvořenou 3D skeny umělců ve vymodelovaných futuristických BDSM mučících konstrukcích. Na tomto segmentu projektu se podílel digitální umělec a zastánce transhumanismu Kaan Ulgener.
I v podnadpise zmiňované vaření ptáčka je dvojicí Parma Ham/Salvia vydané pod hlavičkou tohoto projektu. Jedná se o krátký amatérský snímek, který tvoří ostrý kontrast předchozí 3D prezentaci, která se upírá k transformaci člověka skrze technologie.
Poněkud znepokojivý Bird Cooking natočený v severním Walesu vyobrazuje post-digitální dobu, kdy se transhumánní bytosti oprostily od některých technologií a navrátily se ke kmenové kultuře. Dvě takové bytosti ztvárněné Parma Hamem a Salviou zde můžeme sledovat provádět jakýsi rituál, který vrcholí spálením laptopu, což je i nepřímo gesto odsuzující cenzorské praktiky sociálních sítí vůči odvážnému uměleckému obsahu.
Třetí a řekl bych nejvýraznější součástí projektu NULLO byla živá fetish módní přehlídka natočená v říjnu 2019 v rámci pravidelného hudebního eventu Wraith, kteréhož je Parma Ham rovněž pořadatelem. Modelky na sobě měly make up a obleky designované Salviou. Byly opatřené imitacemi falu z umělých rohů, zvířecích končetin, chapadel a podobně. Celá show tak působí jako snoubení mimozemských a démonických forem v jedno. Dnes je přehlídka součástí projektu jako záznam a lze si ji přehrát.
A jaký dojem budí tento výstřední umělec a jeho aktivity ve Vás?
Facebook
Twitter
Sdílet
Tagy
Události
