Vázání je často shrnováno do jedné okrajové skupiny úchylek, ale přitom vázání je pestré jako BDSM samo. Pro některé se D/s a SM s vázáním překrývá, jiní tuto stránku do svých zážitků nezahrnují. Přestože shibari vzniklo jako erotická aktivita, dnes už se potkáte s náhledy na vázání, které erotiku opustily.

Kámasútra s provazy

Začněme zlehka a představitelně. Vázání pro (zajímavější) sex při pohledu na provazy napadne alespoň jednou za život každého. Úchylka mezi lidmi četná, ale se shibari (japonským vázáním) nemá mnoho společného. Jde o vázání účelové, typicky západní. Provaz není tak důležitý, klidně by stačila pouta či jiný druh bondáže. Přesto má vázání v posteli své kouzlo a nelze jej opomenout.

Barevné provazy a rozmanité vzory? Fusion.

Nemalá část západního světa se věnuje bondáži, která je typická barevnými syntetickými provazy a podivuhodnými vzorech na těle. Tato zajímavá zábava se však téměř nesoustředí na emoční prožitek, jde často jen o samotný vzor a případně příjemný tlak na kůži vázaného. Nejčastěji jde o estetiku provazů na těle, ale můžeme vidět i znehybňující úvazy. Estetika Fusion je velmi specifická a málokdy se zabývá závěsy nebo funkčností provazů ve tvarování těla.

Vázání hledáčkem objektivu

Častou motivací pro vázání bývají fotografie. Ať už jde o umělečtější projekty, ve kterých se lidé snaží vytvářet za pomocí provazů komplexní příběhy, nebo jen o „blýsknutí“ slečny svázané v krkolomné pozici, pokud vážete pro fotku je z hlediska cíle jedno, jestli jste v závěsu tři minuty nebo půl hodiny a jaký z toho máte prožitek. Pravděpodobně vás váš rigger nebude příliš trápit, ale ani se mazlit nebo vás obdivovat. V popředí všeho bude foťák a nejvíce (samozřejmě po bezpečnosti) bude záležet na tom, jak vše vypadá na výsledné fotografii. Z pohledu vázaného pak mohou být náročné situace lépe zvládnutelné, protože jsou schopní to těch pár sekund pro fotku vydržet, adrenalin jim v tom budiž nápomocen.

Estetika těla v provazech už učarovala nejednomu člověku a shibari fotografie jsou stále častější. Na co je dobré dávat pozor je ale bezpečnost. Občas se můžete setkat s lidmi, kteří vážou pro fotky, a proto si myslí, že můžou ohrozit bezpečnost modelky například z hlediska nervových zranění, protože „je to jen na chvilku“. I pokud vážete jen pro fotografie, je potřeba dbát na nervy a tělo modelky, stejně jako na bezpečné zajišťování závěsných provazů.

Vázání v záři reflektorů

Velmi podobným směrem jsou vázací scény vymyšlené pro potěšení diváků. Těla svazovaná do krkolomných prohnutí a rotací, spousty pozic střídajících se v rychlých přechodech protkaných často nějakou dramatickou složkou. Na čem záleží nejvíce je prožitek diváka, a proto je tohle vázání nejčastěji založené na dynamice a taky na dobrém hudebním doprovodu. Vázaní navíc ze všeho adrenalinu, který jim situace přináší, vydrží mnohem více nepohodlí a bolesti, než by se jim povedlo jindy, a tak bývají vystoupení plná opravdu obdivuhodných fyzických výkonů. Tohle vázání určitě není pro každého, spíše pro ty zkušenější, kteří už ví, co si můžou s vlastním tělem dovolit. Na straně riggera pak potřebujete řadu zkušeností, síly a znalostí vázání, aby vše proběhlo co nejbezpečněji.

Pohled do partnerových očí a vypnutí po dlouhém dni

Nejčastějším důvodem, proč se lidé věnují vázání doma po večerech, je pravděpodobně možnost jedinečné komunikace s partnerem a také prostě možnost po dlouhém pracovním dni „vypnout“. Pomalé smyslné nebo prostě jen příjemné vázání k relaxaci přímo svádí. Rigger se soustředí jen na svou modelku, na její dech, na provazy, které přikládá na její kůži, a stejně tak vázaný se může věnovat jen pocitům, které přítomnost v provazech přináší. Relax jistě může být i vázání protkané s bolestí, erotikou, ponížením nebo utrpením, ale řekla bych, že právě ta situace improvizovaného vázání za účelem konverzace beze slov, si za cíl klade uvolnění ze všech nejvíce.

Au, ach… Ztráta svobody a jiné D/s hrátky

S bolestí, bezmocností a ponížením přecházíme k vázání, které se točí hlavně kolem sexuálního vzrušení, které však vůbec nemusí vést k sexu jako takovému. Všechny tyto elementy mají určitě i jiné důvody, proč je lidé rádi vyhledávají, ale motivace toho, že je to zkrátka vzrušuje je asi nejčastější.

Provazy jsou geniálním prostředkem k vytvoření atmosféry bezmocnosti. Není vůbec složité cítit se bezmocně, když se nemůžete pohnout ani o píď, stejně tak je na druhé straně téměř hmatatelný pocit kontroly, kterou má rigger nad vázaným. V provazech dá jednoduše vytvořit bolest nejednoho druhu a pocit bezmocnosti často vede k ponížení sám o osobě. Koneckonců za těmito účely japonské vázání vznikalo, aby trestalo, omezovalo a ponižovalo. Erotiku do celé záležitosti zavlekly později nadšenci SM a vytvořili shibari tak, jak se dostalo do Evropy.

Vytváření mistrovského díla

Objektifikace je snaha vnímat svého partnera (pro daný moment) jako věc, objekt, zkrátka jen tělo, které si chceme nějak vytvarovat a provazy jsou k tomuto účelu skvělý prostředek. Z riggera se stává umělec, sochař, který sochá své mistrovské dílo. Svazuje tělo, kterému nepřisuzuje emoce a pocity, ale přesto jej obdivuje a má k němu vztah jako ke svému umění.

Někdy bývá tento přístup k vázání spojen s fotografováním, jde však o přístup, kde se rigger neptá, ale jedná. Například nepožádá vázaného, aby natočil hlavu, ale hlavu mu sám otočí do pozice, která se mu nejvíce líbí. Někteří při takovém vázání prožívají v hlavě nějaký svůj vymyšlený příběh, jiným se může líbit prostor věnovat se vlastnímu tělu a pocitům nebo prozkoumávat vlastní myšlenky.

Semenawa aneb vázání pro utrpení a riggera

Posledním, ale rozhodně ne méně zajímavým, přístupem k vázání je semenawa. Toto japonské slovíčko znamená v překladu „mučivé provazy“ a jde o konkrétní atmosféru a zážitek, který z vázání můžeme mít. Je to směr, který vyšlapal otec japonské bondáže Itoh Seiu a po něm další známí japonští riggeři Nureki Chimuo a Naka Akira. V Evropě na ně navázal Riccardo Wildties (Kinbaku LuXuria). Semenawa je o utrpení, o tom, že už vázaný nemůže a nezvládá, ale přesto se rozhodne provazům a riggerovi odevzdat a pokračovat.

Není neobvyklé v tomto stylu vidět modelky brečet a třást se. Často je to vázání pro lidi, kteří spolu mají blízký vztah (nemusí být nutně romantický nebo sexuální). Emoce, které vyplývají na povrch jsou často silné a zážitky přetrvávají dlouho po rozvázání. Je to hra opravdu na hraně, proto na ni musí být dva zkušení hráči, kteří jsou si vědomí rizik. Zároveň takovéto vázání prohlubuje a upevňuje vztahy a možná pro někoho i osobnost. Odevzdání se je pro hodně vázaných stavem absolutního uvolnění, přesto jak trnitá cesta k němu vede. Již zmiňovaný Riccardo Wildties emoční stránku tohoto vázání připodobňuje k „náročné společné cestě na vysokou horu, “ což je velmi výstižná metafora.

Každé setkání vázajícího a vázaného je unikátní kombinací těchto a dalších důvodů a motivací, které se smíchají ve výsledný prožitek. Nakolik se pár dostane ve vázání k cíli je otázkou zkušeností, znalostí, ale i nálady a vztahu těchto dvou lidí. Není od věci si vyzkoušet od každého trochu, abychom si našli ty důvody, které nám nejvíce vyhovují a dělají nám největší radost. Važte s rozumem, bezpečně a tak, aby vám to dávalo smysl a abyste si vázání užili.