Jak by ses představila někomu, kdo tě zatím zná jen z fotografií? Jaká jsi mimo svůj výrazný alternativní vzhled?

Představila bych se asi nejspíš jako normální člověk. Hodně lidí mi říká, že to, jak působím absolutně nesedí k tomu jak vypadám. Jsem sluníčková co všude vidí duhu a jednorožce a vše se snažím brát z pozitivního pohledu.

Jak ses vlastně dostala ke gotické subkultuře? Pamatuješ si, co tě na ní poprvé přitáhlo a kdy sis uvědomila, že je to svět, ve kterém se cítíš dobře?

První moment kdy jsem na internetu jako dítě zahlédla gotické modelky jsem věděla, že takhle jednou chci vypadat. K samotné subkultuře mě přivedla hudba, kdy už mě jako malou osmiletou holčičku bavil metal a gothic rock. Postupem času mě to dovedlo k videím gotických youtuberů jako je Its Black Friday, která mě představila i celé filozofii gotiky jako takové.

Výrazný makeup je jedním z tvých poznávacích znaků. Jak dlouho se mu věnuješ a co pro tebe představuje? Je to spíš způsob sebevyjádření, kreativní tvorba, nebo něco úplně jiného?

Můj makeup je moje umění. Vždy mě bavilo vypadat odlišně a mít možnost se přes něj vyjádřit. Věnuji se mu už téměř 10 let a je to jeden z mých největších koníčků.

Tetování a piercingy jsou výraznou součástí tvého stylu. Pamatuješ si, co tě k nim původně přivedlo? Byla to inspirace gotickou estetikou, nebo tě k experimentování s vlastním vzhledem přivedlo něco jiného?

Celkově se mi vždy líbila tetování a piercingy na ostatních, a vždy jsem nějaké chtěla. Můj první piercing odstartoval ale něco, co se dá srovnat se závislostí, to samé moje první tetování na stehnu. Už teď mám rozplánované celé tělo a musím říct že s každou novou modifikací si připadám víc a víc jako já.

Před rozhovorem si zmínila, že ti lidé někdy říkají, že makeupem a tetováním něco skrýváš. Jak na podobné komentáře reaguješ? Máš pocit, že si lidé za alternativním vzhledem často automaticky představují něco, co vůbec nemusí odpovídat realitě?

Většinou se snažím lidem vysvětlit, že pro mě je to umění a možnost sebevyjádření. Pokud to nepochopí a stojí si za tím, že mám potřebu se schovávat za makeupem a tetováním, tak už to je jejich problém. Hodně lidí co jsem potkala a oslovilo mě na ulici, hlavně ti starší, mělo za názor, že alternativní lidé jsou nepříjemní, nemají práci kvůli svému vzhledu či berou drogy. Opak je ale pravdou a vždy říkám, že soudit někoho podle vzhledu je pokrytectví.

Otevřeně jsi zmínila také své zkušenosti s psychickými poruchami. Nakolik jsou součástí tvého každodenního života a jak bys chtěla, aby k tomuto tématu přistupovali lidé, kteří tě sledují? Je něco, co bys o něm chtěla uvést na pravou míru?

Moje diagnóza (hraniční porucha osobnosti s paranoidním a schizoidním podtypem a OCD) mě bohužel ovlivňuje každý den. Léky, terapie a moje tři kočičky mi hodně pomáhají tohle vše zvládat, ale občas je to boj. Převážná většina lidí co mě sleduje jsou lidé které znám a ví, co to obnáší, ale najdou se tací, kteří HPO stigmatizují, sebevražedné sklony přirovnávají ke snaze o získání pozornosti a můžou mít necitlivé komentáře. Těmto lidem se to z osobní zkušenosti moc nedá vysvětlit, takže si jich nevšímám.

Zajímáš se o anatomii lidského těla a historii medicíny, ale také o různé méně obvyklé kapitoly historie. Co tě na těchto tématech přitahuje a odkud se tvůj zájem vlastně vzal?

Přitahuje mě hlavně to, jak lidstvo dokázalo být tak brutální. Už jako malou mě zajímalo lidské tělo a různé mutace, a to pak pokračovalo až k objevení kanibalů, mučících technik a psychologie sériových vrahů. Baví mě na tom asi nejvíc to tabu, a co lidská psychika dokáže udělat.

Vedle těchto poměrně temných zájmů se věnuješ také háčkování plyšáků, malování obrazů a různým kreativním činnostem. Co tě na tvorbě nejvíc baví a jak obvykle vznikají tvoje nápady?

Na tvorbě mě nejvíc baví vytvořit z ničeho něco. Plyšáky háčkuju zásadně barevné, ironicky miluju barvičky. Obrazy jsou jediná věc, kterou dělám černobíle. Beru si inspiraci z pinterestu (hlavně pokud tam vidím něco roztomilého), dám tam své prvky a většinou z toho něco vznikne.

Máš také kočičky. Jakou roli ve tvém životě hrají? Jsou pro tebe společníky při tvoření, nebo spíš malými osobnostmi, které ti doma určují pravidla?

Moje kočky jsou moje děti, bez nich už si nedokážu představit být. Znamenají pro mě bezpečí, komfort a nekonečné množství lásky. Rádi mi pomáhají při háčkování, hlavně s taháním přízí po celém bytě a pokaždé mi dělají pomocníky u uklízení. Teď mě čeká adopce čtvrtého chlupáčka.

Co pro tebe dnes znamená být součástí gotické subkultury? Změnil se nějak tvůj vztah ke gotice od doby, kdy ses s ní poprvé setkala, až po současnost?

Znamená pro mě komunitu. Miluju být mezi svými lidmi ať už na festivalech nebo s kamarády, člověk vždy může být sám sebou a nikdo tě nebude odsuzovat. A vztah bych řekla že se změnil v tom, že to není už jen estetika a hudba jak jsem si myslela na střední, ale životní styl, politika a literatura, vše s čím se ztotožňuji.