1. Tvůj styl se čím dál více vzdaluje tomu, co společnost definuje jako „lidské“. Je pro tebe tato transformace v alien-like bytost formou osvobození, nebo spíše hledáním vlastní identity?

Rozhodně jsem nad tímhle přemýšlela dost často. Různí lidé se mě ptali, zda spíš nejsem ve své vlastní identitě zmatená, jestli se tímhle stylem neschovávám před svými insecurities, zda spíše nedělám něco špatně. A ačkoliv s vlastní identitou jsem bojovala celý život, dokázala jsem dojít k závěru, že tenhle styl je zkrátka velká součást mě a dost mi to vlastně také pomohlo s mým sebevědomím a s tím, jak své tělo vidím. Našla jsem se, a jsem za to neskutečně vděčná.

2. Split jazyka je jednou z tvých nejvýraznějších modifikací. Jak moc tato fyzická změna ovlivnila tvé vnímání sebe sama v běžných momentech a cítíš se díky tomu „úplnější“?

Split jazyka je upřímně jedním z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Jazyk na dvě půlky vnímám jako pro mě velmi přirozenou věc, jako kdybych se s tím už měla narodit. Asi to zní docela dramaticky, ale je to zkrátka fakt.

3. Ve své tvorbě často používáš digitální úpravy a chapadla. Kde pro tebe končí hranice tvého fyzického těla a začíná tvé digitální já? Považuješ tyto úpravy za umělé, nebo je to naopak ta nejupřímnější verze tvé osobnosti?

Ačkoliv editování a dělání ze sebe něco nelidského mě velmi baví, paradoxně se své lidské stránky snažím dotýkat co nejméně. Vysvětlím - ráda přidávám věci, jako chapadla, hroty, rohy, ale nerada dělám to, že bych vyloženě něco ubrala. Přidávám nelidskost, ale lidskost neubírám. Odmítám třeba zmenšení boků, rukou, stehen,  zvětšení prsou, zkrátka deformací, které by změnily mé přirozené tělo, jelikož si lidskosti stále vážím a jsem proti tomu, aby lidé editovali a měnili své těla s tím, že o tom lžou, a ukazovali tak něco, čeho přirozeně není člověk schopen dosáhnout.

Co ještě třeba ale podotknu je to, že na fotkách zvýrazňuji časti svůj makeup. Každopádně tyto vše mé úpravy umělé jsou, ale zároveň je to vskutku nejupřímnější verze mě samotné. Někdy bych ale moc ráda vytvořila ručně jakési “prosthetics”, které bych si na sebe jen lepila, abych nemusela vše jen editovat (smích).

3. Tvé kresby se dotýkají témat jako deprese nebo BDSM. Je pro tebe tvorba na papír ventilem pro emoce, které se do tvého vizuálního „Instagramového“ já už nevejdou?

Týkají se rozhodně více témat. Mentální zdraví celkově, zároveň zkrátka vidím krásu v mixu toho hezkého, roztomilého, líbivého a hororu, divnosti a nechutnosti. Někdy je to ventil, někdy zkrátka další možnost se vyjádřit. Určitě by se vešly, ale za posledních pár měsíců jsem zatím velmi těžko hledala motivaci se zase k tomu pořádně vrátit. Ale věřím, že to někdy přijde samo (úsměv).

4. Čínské přísloví o vyčnívajícím hřebíku říká, že bude zatlučen. Jakou nejtvrdší „ránu kladivem“ jsi od konformní společnosti pocítila a co ti dodává sílu zůstat i nadále vyčnívající a svá?

Abych pravdu řekla, zde se mé přemýšlení rozděluje do dvou různých myšlenek. Buď jsem nedostala ještě takovou pořádnou “ránu”, a nebo mě zkrátka od své identity neoddálí nic. Mohu dokonce říct, že čím víc negativních názorů na sebe dostávám, tím větší sílu mám a tím větší lásku ke své identitě a stylu pociťuji. Dodává mi to velkou statečnost a chtíč dále dávat najevo, že tady zkrátka jsem a zůstanu. Beru to jako takový boj za to, že my, kteří vypadáme a vyjadřujeme se netradičně tady pořád budeme a nesmíme se jen tak nechat zastrašit.

5. Pohybuješ se na platformách jako Instagram a OnlyFans. Jak moc je těžké skloubit tvé umělecké vyjádření s tím, aby tvé podnikání v rámci těchto platforem prosperovalo?

Vlastně to nijak extra těžké není, vzhledem k tomu, že momentálně mnoho svých fotek nemohu na instagramu ukázat, a tak mají své místo na Fansly. Právě s takovými fotkami si dokážu nejlépe vyhrát. Zároveň dávám ráda prostor lidem, které tyhle divnosti přitahuje, protože takového kontentu nikde moc není.

Samozřejmě tam také někdy dám fotky, které jsou nudnější, protože se mi prostě líbí a ráda je s lidmi sdílím, a pokud mám za to něco ještě dostat tak je to win win (smích).

6. Identifikuješ se jako pansexuální a polyamorní. Máš pocit, že tvá vnější transformace pomáhá automaticky odfiltrovat lidi, kteří by tvou vnitřní nastavenost a hodnoty nepochopili?

Naprosto! Je to skvělý nástroj na to přitahovat lidi, kteří jsou se mnou kompatibilní a naopak odpuzovat ty, kteří nejsou (úsměv).

7. Je zřejmé, že čerpáš inspiraci u Salvii a Parma Hama. Vidíš se jako součást nové subkultury, která pohřbívá tradiční ideály krásy, nebo se vnímáš jako naprostý originál?

Spíš bych byla raději vnímána jako úplný originál, ale samozřejmě být součástí nějaké pomyslné subkultury, která ničí ideál krásy mi nevadí. Jen se nerada přehnaně škatulkuji. 

8. Tvoje tvorba balancuje mezi fantasy a hororem. Co tě na tomhle vizuálním napětí tak přitahuje a je podle tebe vyvolání neklidu tou nejlepší cestou, jak přimět okolí k hlubší reflexi nad tím, co je vlastně tzv. normální?

Mix nějakého příjemného aspektu s hororem mě vždy strašně fascinovalo. Nejvíce jsem na tohle narazila v japonsku, konkrétne v “yami kawaii” fashion. Líbí se mi, jak u takových věcí člověk dokáže cítit mnoho emocí. Horor v lidech vzbouzí strach, nejistotu, znechucení, a u roztomilosti/fantasy/erotičnosti zase pozitivní pocity. Ten kontrast samotných emocí zkrátka miluju a určitě se to opět dotýká toho, jak jsem proti nějaké “normálnosti” a jak se snažím poukázat na krásu u věcí, které na první pohled líbivé nejsou.

9. Má tvá proměna nějaký cílový bod, nebo je Amber otevřený projekt, ve kterém chceš do nekonečna testovat, kam až se dá v digitalní tak i tělesné modifikaci zajít?

Nejspíš zatím žádný úplný cíl nemám. Mám plány, ale kdo ví, co budoucnost ještě nového přinese. Rozhodně jsem všemu otevřená a budu zkoušet vše, co je možné a bezpečné.

10. Amber, díky za tvou otevřenost! Mnohokrát děkujeme za rozhovor! Je ještě něco, o co by ses ráda podělila s čtenáři?

Já opět děkuji za prostor se vyjádřit. Chtěla bych čtenářům rozhodně sdělit, ať nikdy nepřestávají být divní!