Bledé světlo luny proniká okenicemi a dopadá na kůží potaženou desku mahagonového stolu. Leskne se v kalamáři s inkoustem a psací brk ve stojánku vrhá dlouhý stín na perský koberec pod stolem. Vzduchem se nese vůně tajícího vosku stékajícího po ramenech svícnů. Cítit je i aroma žloutnoucích stránek letitých kodexů, jež jsou vyskládány na tomto masivním mahagonu. Nejsou to žádné grimoáry, libri prohibiti či snad spisy šíleného Abdula Al Alhazreda. Jsou to díla, kterým temné vlny propůjčily melodie, harmonie a kadence múzického umění a jejich tichá vepsaná souvětí proměnila v teskné zkroušené vokály.

CHARLOTTE SOMETIMES – THE CURE

Charlotte Sometimes, non album singl vydaný v roce 1981, je jedním z mnoha příkladů, kdy v roli inspirující múzy stála literatura. Píseň je totiž inspirována stejnojmennou dětskou knihou od anglické spisovatelky Penelope Farmer. Ta vypráví příběh dvou dívek, jejichž osudy se proplétají na internátní škole za velice záhadných okolností, neboť sice že navštěvují stejnou školu, dělí je od sebe čtyři desetiletí. Některé verše písně jsou přímé citace. Na knihu, kterou byste u nás našli pod názvem Klára a Karolína, výmluvně odkazuje také videoklip.

HOW BEAUTIFUL YOU ARE – THE CURE

Pokud si přičichnete k této skladbě z alba Kiss me, Kiss me, Kiss me, můžete ucítit anýzové aroma absintu. Jak je to možné? Příběh písně a některé samotné verše pochází z básně Oči chudých od francouzského prokletého básníka Charlese Baudelaira. Tato báseň, jež má v originále 553 slov, je příběhem o dvou milencích, kteří omámeni alkoholem posedávají před kavárnou v Paříží, když kolem prochází chudý otec se svými dvěma syny. Ti tři jsou dívčinou krásou tak okouzleni, že z ní nejsou schopni odtrhnout zrak a zatímco mladík přemítá nad jejich bídou a cítí hanbu „za své číše a lahve větší než žízeň“, dívka vyjadřuje nad chudáky opovržení a žádá, aby zmizeli.

Charles Baudelaire (zdroj Wikipedia)

Robert Smith tvrdí, že od Charlese Boudelaira přečetl snad vše a připouští, že měl na jeho vlastní tvorbu velký vliv. Rozhodl se tak zpracovat příběh o rozčarování a zklamání, které člověk zažívá, když se někdo, koho ze srdce miluje, zachová způsobem, jakým by nikdy nečekal. Zjednodušenou verzí tohoto příběhu tak zpřístupnil drahokam francouzské dekadentní poezie při zanechání vysoké úrovně jazyka.

NO LOVE LOST – JOY DIVISION

Literární inspirace této písně je přímo spojena se samotným názvem této post-punkové legendy. V písni se totiž nachází mluvený úryvek knihy House of the Dolls, kterou v roce 1953 napsal přeživší holokaustu, Yehiel De-Nur, pod pseudonymem Ka-tzetnik 135633 (složený z odvozeniny zkratky KZ pro koncentrační tábor a jeho vlastního čísla, jež mu bylo v táboře vytetováno). Po osvobození trpěl depresemi a podstupoval i tzv. psychedelickou terapii, během níž užíval LSD.

Yehiel De-Nur se svou ženou v Říme (zdroj Wikipedia)

Kontroverzní román, který stírá hranice mezi fantazií a historickou realitou, pojednává o skupině židovských vězeňkyň, které slouží nacistům jako sexuální otrokyně. Právě podle ní si kapela změnila název z původního Warsaw na dnes tak notoricky známý Joy Division. Tato kniha vzbudila pobouření i mezi židy samotnými. Kniha totiž šokuje groteskními scénami zvrácené sexuality či kanibalismu a například Yad Vashen, výzkumnice Úřadu pro památky obětí holokaustu, ji označila za pouhou pornografickou fikci. Třeba už jen z toho důvodu, že Árijci měli styk s židovskými ženami zakázaný.

DARK ENTRIES – BAUHAUS

I často vzpomínaní Bauhaus, neváhali do své tvorby vpustit inspiraci z pera klasiků. Důkazem toho je singl Dark Entries, který poprvé vyšel v roce 1980 u labelu Axis (dnes známé jako 4AD) a který se hudebně vymykal jejich dosavadní tvorbě svým soundem, který se jakoby navracel ke svým punkovým kořenům. Píseň má být inspirována psychologickou gotickou fikcí Oskara Wilda, Obraz Doriana Graye, která je oblíbeným románem zpěváka Petera Murphyho. Podle jeho slov to byla první kniha se skutečnou podstatou a příběhem narcismu popsaným s brilantním opulentním jazykem, jenž je příběhem skutečné rockové hvězdy.

THE DOG – THE DAMNED

I lidé, kteří většinou o knihu nezavadí, mohou znát legendární film Interview s upírem, který je zpracováním stejnojmenné první části ságy známé jako Vapire Chronicles čítající do dnešních dnů celých třináct dílů. V kontextu písně The Dog je pro nás nejdůležitější jediná postava, a to upírka Claudie, jež byla proměněná už v pěti letech (podle filmu ve dvanácti) a v této podobně ji bylo souzeno setrvat po zbytek věčnosti. Právě fascinace Davida Vaniana vampyrismem a představou věčného života a mládí dala vzniknout textu o této nevinně vypadající, ale po krvi lačnící holčičce s prstýnky ve vlasech.

Kolem nás poletuje mnoho dalších příkladů snoubení různých uměleckých forem. Plamínky svícnů se však již začínají nořit do rozteklého vosku a obzor již hrozí rozbřeskem. Dovolte mi tedy se s Vámi pro dnešek rozloučit. Pokračování nás čeká záhy. Už teď si ale můžete počíst například o Horrorpunku, který též často těží z literatury a krvavých filmových fláků.