„Ti ještě existují?“ nebo „Oni pořád vydávají hudbu?“ Takové reakce dnes často provázejí zmínku o jihoafrickém duu Die Antwoord. Přestože si skupina stále udržuje oddanou mezinárodní fanouškovskou základnu, z širšího povědomí běžných posluchačů už z velké části zmizela.
Právě proto nové, v pořadí šesté album Zama Zama prošlo téměř bez odezvy nejen u široké veřejnosti, ale i mezi hudebními kritiky. Situaci nepomohlo ani to, že kapela v posledních dnech propagovala spíše stejnojmenné „mikrodrama“ než samotnou desku.
Robot, chaos a hudba na pozadí
Součástí projektu je série šestnácti krátkých videí ve formátu reels. Hlavní postavy, Ninja a ¥O-LANDI VI$$ER, se v nich zapletou do bizarního příběhu o autonomním autě, které se promění v bojového robota a začne řádit.
Přestože název alba odkazuje na „zama zamas“, označení pro nelegální těžaře zlata v Jižní Africe. Tato tematika zůstává většinou jen v pozadí. Kdyby na ni tvůrci výslovně neupozorňovali, mnoho diváků by si ani nevšimlo, že hlavním cílem projektu je představit novou hudbu.
Známý zvuk, méně šílenství
Deset skladeb na albu nabízí vše, co fanoušci od Die Antwoord očekávají. Nechybí drsné rapové flow střídající angličtinu s afrikánštinou, tvrdé beaty balancující mezi technem a hardstylem ani charakteristický hlas ¥O-LANDI, který stále působí jako kombinace dětské panenky a mimozemšťana.
Skladby jako „STIEK UIT“, „MISFIT“ nebo „HIPPIE“ potvrzují, že duo svůj rukopis neztratilo. Přesto však působí překvapivě umírněně. Energie je stále přítomná, ale chybí pocit nebezpečnosti a nepředvídatelnosti, který dříve definoval jejich tvorbu.
Ve stínu vlastní minulosti
Právě zde naráží Zama Zama na svůj největší problém. Die Antwoord už totiž podobný recept použili mnohem výrazněji na albu House of Zef a ještě dříve na ikonické desce Mount Ninji and Da Nice Time Kid.
Ve srovnání s těmito nahrávkami působí novinka uhlazeněji a méně výstředně. Dokonce ani vizuální stránka projektu nedosahuje úrovně někdejších virálních videoklipů, které kdysi pomohly udělat z Die Antwoord celosvětový fenomén.
Zama Zama tak není špatné album. Nabízí přesně to, co od kapely očekáváte. Zároveň ale připomíná, že největší výzvou Die Antwoord dnes nejsou konkurenti, nýbrž jejich vlastní minulost. Fanoušci dostanou další dávku charakteristického rap-rave chaosu, novým posluchačům však album pravděpodobně neposkytne důvod, proč se k této kdysi revoluční dvojici vracet.
Když provokace přestala být jen součástí show
Existuje ale ještě jeden důvod, proč dnes nové album Die Antwoord prochází hudebním světem téměř bez povšimnutí. Duo se během posledních let dostalo do situace, kdy se o jeho jménu častěji mluví v souvislosti se závažnými obviněními než s hudbou.
Provokace byla přitom vždy základním stavebním kamenem Die Antwoord. Ninja a ¥O-LANDI VI$$ER pracovali s vulgaritou, násilím, sexuálními motivy i rasovými stereotypy prakticky od začátku kariéry. Dlouhou dobu jim strategie šoku fungovala. Jenže hranice mezi uměleckou stylizací a skutečným chováním lidí stojících za projektem se postupně začala rozpadat.
Útok, homofobní nadávky a údajně vymyšlené obvinění
Jedním z nejlépe zdokumentovaných incidentů je konflikt s Andym Butlerem ze skupiny Hercules and Love Affair. K události došlo už v roce 2012 během australského festivalu, video se ale masově rozšířilo až o sedm let později.
Na záznamu Ninja a ¥O-LANDI slovně i fyzicky útočí na Butlera. Během konfliktu zaznívají homofobní urážky. Ještě problematičtější je pokračování videa, ve kterém skupina řeší, jak celý incident prezentovat festivalovému štábu.
Záznam vyvolal dojem, že se Die Antwoord snažili vytvořit verzi příběhu, podle níž měl Butler sexuálně obtěžovat ¥O-LANDI. Bývalý kameraman skupiny Ben Jay Crossman později jejich verzi událostí veřejně zpochybnil a Butlerovi se za svou účast na incidentu omluvil.
Ninja tvrdil, že zveřejněné video bylo účelově sestříhané a nešlo o homofobní útok, ale obyčejnou festivalovou rvačku. Dopad byl přesto okamžitý. Die Antwoord zmizeli z programu amerických festivalů Riot Fest a Louder Than Life.
Najednou už nešlo o kontroverzní videoklip nebo vulgární text. Internet mohl sledovat skutečné chování členů skupiny mimo pódium.
Obvinění ze sexuálního násilí
Ve stejném období vystoupila australská hudebnice Zheani Sparkes s mnohem závažnějšími tvrzeními. Ninja ji měl v roce 2013 pod záminkou osobního a tvůrčího vztahu přilákat do Jihoafrické republiky. Zheani jej následně obvinila ze sexuálního napadení, manipulace a psychického týrání.
Součástí případu bylo také údajné šíření jejích intimních fotografií bez souhlasu. Zheani kvůli tomu kontaktovala australskou policii. Případ byl prověřován, k trestnímu stíhání Ninji ale podle veřejně dostupných informací nedošlo.
Krátce poté se přidala americká zpěvačka Jade Carroll s vlastním obviněním ze sexuálního nátlaku. Oba příběhy obsahovaly některé znepokojivě podobné motivy.
Ninja všechna obvinění odmítl. ¥O-LANDI označila Zheaniinu verzi za pokus získat pozornost a slávu.
Je důležité dodat, že tato obvinění nebyla potvrzena soudním rozsudkem. Zároveň však výrazně přispěla k rozpadu veřejného obrazu skupiny. Už nešlo o jeden izolovaný incident, ale o několik různých lidí popisujících údajné manipulativní a agresivní chování.
Tokkie: dítě, nebo rekvizita Die Antwoord?
Nejtemnější kapitola přišla v roce 2022. Gabriel „Tokkie“ du Preez, kterého Ninja a ¥O-LANDI v dětství vzali do své péče, zveřejnil rozsáhlou výpověď o životě se členy Die Antwoord. Fanoušci jej znali především jako výrazného chlapce z videoklipu „I Fink U Freeky“.
Tokkie tvrdil, že byl celé roky fyzicky i psychicky týrán. Podle jeho slov jej dvojice přesvědčovala, že je démon nebo ďábel, podporovala jeho agresivní chování a využívala jeho vzhled jako součást vlastní estetiky. Ve své výpovědi popsal fyzické tresty, ponižování i sexuálně nevhodné situace. Tvrdil také, že nebyl vnímán jako dítě, o které se Die Antwoord starají, ale především jako bizarní postava vhodná před kameru. Jinými slovy jako živá součást značky Die Antwoord.
Jeho tvrzení podpořil bývalý kameraman a dlouholetý spolupracovník skupiny Ben Jay Crossman. Ten prostředí kolem Ninji a ¥O-LANDI popsal jako manipulativní a toxické. Die Antwoord Tokkieho obvinění kategoricky odmítli. Jejich management tvrdil, že jde o lživou kampaň bývalých spolupracovníků. Ani tato obvinění zatím nevedla k veřejně známému odsuzujícímu rozsudku. Případ však vyvolal zájem jihoafrických sociálních služeb.
A právě Tokkieho výpověď zásadně změnila způsob, jakým část veřejnosti začala zpětně sledovat staré videoklipy Die Antwoord. To, co dříve působilo jako dokonale kontrolovaný svět bizarních outsiderů, najednou získalo mnohem nepříjemnější kontext.
Blackface, rasismus a obchod se „zef“ kulturou
Kontroverze kolem Die Antwoord ale nezačaly v roce 2019. Skupina byla dlouhodobě kritizována za způsob, jakým pracuje s jihoafrickou kulturou, rasou a chudobou. Ninja a ¥O-LANDI vybudovali globální značku kolem estetiky „zef“, spojené s bílou dělnickou třídou Jižní Afriky. Současně však přebírali slang, vizuální prvky a postavy pocházející z mnohem marginalizovanějších komunit. Kritici jim proto opakovaně vyčítali, že z chudoby a jihoafrických subkultur vytvořili exportovatelný produkt pro západní publikum.
Další kritiku vyvolaly videoklipy pracující s motivy připomínajícími blackface. Die Antwoord podobné obrazy prezentovali jako grotesku, parodii a součást svého provokativního světa. Pro část jihoafrických komentátorů ale šlo o necitlivé využívání rasových stereotypů v zemi, jejíž společnost stále nese důsledky apartheidu.
Stejný problém se opakoval i u homofobních výrazů v textech a veřejném vystupování skupiny. Po mnoho let bylo možné všechno omluvit jediným argumentem: Die Antwoord přece provokují všechny. Video s Andym Butlerem ale ukázalo slabinu této obhajoby. Homofobní nadávky tentokrát nezaznívaly z úst fiktivní postavy ve videoklipu. Zaznívaly během skutečného konfliktu.
Jejich pád z mainstreamu byl postupný
Die Antwoord nikdy nezmizeli kvůli jedné kauze. Neexistuje jediný moment, kdy by hudební průmysl kolektivně rozhodl, že jejich kariéra končí. Nejdříve přišla kritika rasových a homofobních motivů. Potom uniklo video fyzického konfliktu. Následovala obvinění ze sexuálního násilí a nátlaku. Nakonec veřejně vystoupil Tokkie s tvrzeními o dlouhodobém zneužívání dítěte, které bylo zároveň součástí vizuálního světa kapely.
Festivaly začaly Die Antwoord vyřazovat z programu. Někteří hudebníci odmítali sdílet stejný line-up. Značka, která byla kdysi atraktivní právě svou nebezpečností, se pro pořadatele stala reputačním rizikem. Je přitom nutné rozlišovat mezi doloženými incidenty a obviněními. Konflikt s Andym Butlerem existuje na videu. Vyřazení skupiny z festivalů je doložené. Obvinění Zheani, Jade Carroll nebo Tokkieho zůstávají tvrzeními jejich autorů a nebyla potvrzena odsuzujícím soudním rozsudkem. Právě množství těchto výpovědí však vytvořilo problém, který Die Antwoord nikdy skutečně nedokázali vyřešit.
Jejich hlavní reakcí bylo popírání, útok na důvěryhodnost kritiků a tvrzení, že jde o koordinovanou snahu zničit jejich kariéru. Komplexní veřejné vysvětlení jednotlivých kauz nebo přesvědčivá snaha obnovit důvěru prakticky nepřišly. A možná právě proto dnes album Zama Zama vychází do téměř úplně jiného světa než desky, které z Die Antwoord udělaly globální fenomén.
Kdysi stačilo být hlasitější, divnější a kontroverznější než všichni ostatní. Jenže v případě Die Antwoord se postupně nahromadilo tolik vážných obvinění a zdokumentovaných incidentů, že veřejnost přestala řešit, kde končí provokativní umění. Mnohem častěji se začala ptát, jací jsou Ninja a ¥O-LANDI ve skutečnosti. A Zama Zama na tuto otázku žádnou odpověď nenabízí.
Facebook
Twitter
Sdílet
Tagy
Události
