The Ludovico Technique – Some Things Are Beyond Therapy

Po filmovém intru s chorály, působícím trochu klišovitě, přichází první věc s názvem Dead Inside, ve které se mísí křik lidí (rozuměj mučených žen) s Benovým harsh vokálem á la Grendel, v určitých pasážích si připadám, že právě proceduru Ludovico Technique sám podstupuji, což (věřím že) byl i hlavní cíl kapely. V tomto songu lze místy slyšet náznaky Anaesthetic od Psyclon Nine, což by snad kapela brala jako kompliment, v Heal My Scars pak vytváří zvláštně deformovaný vokál spolu s instrumentální linkou atmosféru psychiatrické léčebny někde uprostřed pustiny, kdy po obrovské nukleární katastrofě nezbylo na Zemi kromě tohoto objektu nic jiného…

Song číslo čtyři Deeper Into You nám ukazuje, co jsou Ludovico Technique doopravdy zač. První dva kusy jsou kvalitní, ale nijak výrazně se neliší od některých jiných kapel daných žánrů, spíše je dost (záměrně?) evokují. Zde máme tu čest poslouchat uchu lahodící harsh. Pro mě nejlepší kus alba, brutálně atmosférický, při jeho poslechu mám pocit, že se má moc stává neomezenou a zbytek lidstva je jen mátožně plápolající hmyz. To, jakým způsobem skladba graduje, je opravdu hudební zážitek

A další pecka Potential s tématem bití, mučení, týrání a znásilňování, prostě industrialová romantika z toho jen srší. Vynikající sborové aranžmá, v momentě, kdy už jste přesvědčeni o tom, že tohle psychi(atri)cké inferno musí skončit, začínají naopak LT gradovat do finále, ve kterém máte přijít o zbytky rozumu. Namísto chraplavého industrialu zde LT střídají částečně robotický vokál s vokály „pravými“ a skřípající synťáky si velmi dobře rozumí s krotčejšími vokály – výsledek je velmi živelný a smyslný.

Titulní skladba Beyond Therapy bude jistě na koncertech způsobovat v pravém slova smyslu zuřivost a šílenství, v Then I Found You se opět dočkáme kvalitního sborového aranžmá, podobně jako v Potential.

Skladba Memory zní zezačátku trochu jako The Birthday Massacre, poté však nastupují výrazné bicí – takhle nějak má podle mě znít vaše nejhorší noční můra, ten pocit, kdy víte, že vám bude za chvíli vymazána pamět a vy proti tomu nemůžete dělat vůbec nic. Vokál, ač mírně „ukňouraný“, se vám však na konci krásně zabodne do hlavy jako ostrý rezavý hřebík.

S písní Wasting se konečně opět objevují harsh vokály jako třeba v Deeper Into You, vše podkresluje (no, spíš bombasticky přebíjí) ženský chorál, závěrečný „čistý“ zpěv bez jakéhokoliv instrumentálního doprovodu je však anti-třešničkou na tomto jinak dobře upečeném radioaktivním dortu.

LT si tímto počinem zaručeně na scéně najde své místečko a díky svému osobitému a těžce infekčnímu zvuku, kombinujícímu surovou sílu a skřípot analogových synťáků old school industrialu s leskem hi-tech dnešního světa, jistě nezní jako kapela, na jejíž jméno si po poslechu desky sotva vzpomenete. Ze střídání temp mezi skladbami i během jedné skladby jsem měl zpočátku trochu chaos, ale poté, co jsem si na jejich „vzorec“ zvykl, jsem se již nechal unášet drsnými a zároveň baladickým melodiemi nejednou vyvolávajícími totožné stavy jako u „pacientů“ v Mechanickém pomeranči. Takhle nějak by měl podle mých představ znít harsh electro/industrial druhé dekády třetího tisíciletí.