Mix doom, black a gothic metalu, který sama skupina specifikuje jako „horror metal“, je v režii The Vision Bleak velmi poutavou specifickou hříčkou. The Vision Bleak jsou všestranní umělci, jejichž tvorba je zcela charakteristická a snadno rozpoznatelná od nepřeberného množství kapel. Pokud jste se tedy již s jejich hudbou setkali, víte přibližně, co můžete očekávat a toho se vám dostane i na této desce. Pokud ne, vězte, že strach z démonů, neznáma, bestiálních šelem z jiných světů a příběhy kosmické hrůzy jsou mnohdy v podání The Vision Bleak až příliš skutečné.

Od posledního počinu Witching Hour uplynuly tři roky a jelikož The Vision Bleak už v minulosti dokázali, že si pozornost milovníků temné hudby rozhodně zaslouží, očekávání nového alba byla pochopitelně velká. Odměnou nám je platforma The Unknow jejíž cover vytvořil britský umělec Daniel Seagrave, který je známý svou tvorbou pro různé světové death metalové kapely. Již zde je předestíraná inspirace americkým autorem H. P. Lovecraftem, který je pro The Vision Bleak nevyčerpatelnou studnicí témat pro skladby, jak můžeme zaznamenat na tomto i všech předchozích albech. Textově je deska mnohem osobnější, zaměřená na jedince obklopeného strachem a temnotou a soustřeďuje se na jeho niterné prožitky, protože někdy se to nejstrašnější skrývá uvnitř nás samotných.

Můžeme zde najít celkem devět zbrusu nových skladeb, na deluxe edition jsou pak přidány ještě skladby „Ghost in me“ a „Luster Nocturnal“. Album otevírá krátké intro "Spirits of the Dead", která je zhudebněním stejnojmenné básně E. A Poea. Ponurý text o skrytých tajemstvích, kterým jen zřídka můžeme porozumět, láká na ústřední motiv alba. Po hudební stránce je intro o něco zajímavější než na předchozím albu a navazuje na starou tradici prvních desek. Záhy se rozjíždí "From Wolf to Peacock", kde nechybí typické chytlavé kytary a nepopíratelný black metalový vliv. Velký důraz je opět kladen na promyšlené texty, hodně se pracuje s metaforami. Temná, místy až strašidelná atmosféra vzbuzuje emoce a je tím nejnosnějších prvkem celého The Unknow, ovšem problémem více skladeb na albu, včetně této, je z mého pohledu to, že často je Konstanzův skvělý hlas odsunut někam do pozadí, kde se stává jen jakousi bezvýraznou ozvěnou, která v hudbě zaniká. Samozřejmě je individuální, na kolik to poslechově bude vadit někomu jinému.

"The Kindred of the Sunset", titulní skladba z letošního ochutnávkového EP, už funguje o mnoho zajímavěji a připomíná lepší kousky kapely. Skladba má rychlejší tempo a chytlavý refrén. Dramatický zpěv zde jen umocňuje temné vyznění celé skladby. Něco podobného se dá říct i o "Into the Unknown", které je rovněž velmi kvalitním kusem s malebnými kytarovými pasážemi a zapamatovatelným instrumentálním úvodem. V mnoha skladbách dostaly právě instrumentální pasáže větší prostor a tak jsou tu velmi pestré kompozice různých hudebních nástrojů, což můžeme slyšet nejen u „Ancient Hearts“. Zato The Whine of the Cemetery Hound“ s textem o zkáze a úpadku připomíná nevýrazné kusy z Witching Hour a v podstatě nepřináší nic nového, co by tu už nebylo několikrát. „How Deep Lies Tartaros?“ od začátku skladby dost přitvrzuje, ale postupně je prokládána instrumentálními pasážemi, čímž se tempo zvolňuje, přesto jde o jednu z těch dynamičtějších skladeb. Pochopitelně zde nechybí ani ryze instrumentální kousek "Who May Oppose Me?", který těsně před koncem desky dává posluchači čas na vydechnutí a vyvažuje předchozí depresivní atmosféru skladeb. Závěrečná a majestátní „The Fragranci of Soil Unearthed“ je důstojným koncem celého nejnovějšího počinu. Střídá se zde jak Konstanzův čistý vokál tak i Schwadorfův drsný projev a nechybí ani promyšlená aranžmá.

Mým osobním dojmem je, že zde instrumentální stránka tentokrát hraje větší prim než zpěv. Vokály i growl jsou stále kvalitní, avšak jaksi umírněny. Album tak působí melancholičtěji a poslechově je vhodnější k přemýšlivému rozjímání, než k dynamickému nářezu, který energicky prosviští. Jak uvedli sami The Vision Bleak objevuje se tu mnoho inspirací z tvorby skupin jako Rotting Christ, My Dying Bride či Paradise Lost. Chybělo mi zde více melodičtějších a výraznějších kousků, vyznění mnohých skladeb se stylově blíží spíš k black metalu, což by ovšem nemuselo vadit těm, kteří hledají takovýto hudební projev. The Unknow sice pokračuje v hudební tradici The Vision Bleak, album je koncipované podobně jako starší desky, ale v mnohém je prostě jiné, experimentálnější, a tak je trochu škoda, že ačkoliv skupina přitvrdila, nijak výrazně to její tvorbu kupředu neposunulo. Album The Unknow je prostě v mnohém typický The Vision Bleak, ale jako celek působí oproti starším deskám dost odlišně. Nemyslím si, že bude vyhovovat každému fanouškovi této skupiny, ale bez srovnávání s předchozími alby je The Unknow sama o sobě dost kvalitní záležitost plná dobrých nápadů, zajímavých skladatelských kompozic a temné hororové atmosféry.

Track list

1.

"Spirits of the Dead" (lyrics by Edgar Allan Poe)

1:19

2.

"From Wolf to Peacock"  

7:11

3.

"The Kindred of the Sunset"  

4:55

4.

"Into the Unknown"  

6:35

5.

"Ancient Heart"  

5:34

6.

"The Whine of the Cemetery Hound"  

6:39

7.

"How Deep Lies Tartaros?"  

5:40

8.

"Who May Oppose Me?" (instrumental)

2:49

9.

"The Fragrancy of Soil Unearthed"  

7:35