Od genitálních náhražek po antropomofrický sex robotů
Jak ukazuje historie lidské sexuality, užívání různých náhražek genitálií a pomůcek není nic nové či neobvyklého. V roce 2005 archeologové zkoumající jeskyni Hohle Fels v Švábských Albách (Německo) ohlásili nález 50 cm dlouhého objektu odhadovaného stáří kolem 28 tisíců let, který byl pojmenován „nejstarší dildo světa”. Vedle toho se dilda objevovala i v antickém Řecku. Jako náhražky se používalo i jídlo, například bagety nebo chleba, který byl mnohokrát zaznamenán jako pomůcka pro rituální účely nebo dokonce ke každodennímu uspokojení.
Mezitím na druhé straně zeměkoule se dilda objevovala během čínské dynastie Han. V tamních hrobkách byli členi vládnoucí třídy pohřbíváni s jejich oblíbenými věcmi. Právě mezi těmito nálezy bylo mnoho starodávných erotických pomůcek. Zástupci této dynastie věřili, že jejich duše uvnitř hrobek budou v posmrtném životě chtít udržovat stejné zvyky a záležitosti každodenního života na zemi, což znamená, že si s sebou vzali nejdůležitější potřeby, včetně bronzových dild. Nikoho tak nepřekvapí, že se rozvoje na poli moderní robotiky chopily společnosti zaměřující se na výrobu erotických pomůcek. Ale co jsou sexboti?
Existuje nespočet různých definic robota, avšak žádná shoda, která je ta správná. Nejčastěji se přikláníme k popisu George Bekeyho, který v roce 2005 definoval robota jako stroj, který cítí, myslí a koná. Někteří autoři k robotům řadí i softwarové aplikace. Jiní namítají, že robot musí vykazovat určitou úroveň autonomie a schopnost pohybovat se v prostoru. Pro definici robotů bývá někdy odkazováno na paradigma víry-touhy-záměru.
Takže, sexuální robot je člověkem vytvořená umělá bytost s poměrně specifickým účelem: sexuální uspokojení. Existují tři nejčastěji zmiňované podmínky, které by měl sexuální robot splňovat:
- musejí se člověku podobat vzhledem
- musejí se člověku podobat pohybovými schopnostmi
- musí disponovat nějakou základní umělou inteligencí
Ale ne všichni sexuální roboti musejí nutně splňovat první podmínku. Mohou mít podobu zvířat nebo stvoření dle lidské představivosti. Nejčastěji ale vidíme antropomorfní roboty, velmi krásné a bohatě vybavené sexuálně atraktivními prvky.
Harmony je interaktivní robot schopný pohlavního styku a lidské konverzace vyrobená společností Realbotix. Je to interaktivní a funkční figura budoucnosti navržená v životní velikosti. Takto představuje SotA (State-of-the-Art je termín odkazující na nejvyšší úroveň vývoje zařízení, techniky nebo pokroku na poli vědy v určitém čase) sexuálního robota Matt McMullen, jeden z hlavních designerů a vývojářů. Podle něj sexboti představují neuvěřitelnou příležitost, jak pomoci mnoha osamělým mužům, ale i manželským párům v otázkách sexu. V současnosti si sexboti dokáží zapamatovat různé informace o uživateli. Věk, pohlaví, oblíbenou barvu atd. nebo dokonce vést plynulý rozhovor. Pro mnohé nadšence robotiky ale i transhumanismu a umělé inteligence představují antropomorfní sexboti velmi zajímavé téma především tím, že sexboti smazávají hranici toho, co znamená být člověkem a kde lidství končí a umělá inteligence začíná.
Výroba každého sexbota začíná vždy stejným způsobem. Teprve v průběhu procesu přicházejí rozdílnosti mezi jednotlivými modely. Dřívější modely byly vybaveny pouze počítačovým čipem bez pohybových schopností. Postoje a polohy, které sexbot mohl zaujmout byly nastavitelné, nemohl se ale hýbat samostatně. Novější modely jsou mnohem propracovanější a disponovaly aktivním motorickým systémem pro končetiny, hlavu, oční víčka i ústa. Jak taková výroba vypadá?
Nejdříve je vyroben sexbotův kovový skeleton. Poté je skeleton vložen do formy, kde je celý zalit tekutým silikonem a ponechán 48 hodin. Po vyjmutí z formy je výsledné tělo upravováno. Místy přebývající silikon je odstraněn a naopak nechtěné trhliny v kůži jsou zaceleny. Hlava každého sexbota se vyrábí zvlášť. Obsahuje množství elektronických součástek a lebku z pevného plastu. Ve finální fázi výroby jsou implantovány oční bulvy a tvář opět tvořená silikonem je nalepena na povrch lebky. Celá hlava je pak připevněna ke krku těla, které je z většiny tvořeno silikonem.
Je samozřejmě nutné zmínit, že na trhu se nachází nespočet společností a výrobců, které nabízejí modely s mírnými odlišnostmi či příslušenstvím, které jiné modely nenabízejí. Většina z nich je schopna pohybovat hlavou a očními víčky. Pohybují ústy když hovoří a vážně vypadají jako živí. Nicméně sexboti rozvířili debaty na téma lidství, ženství a přirozenosti sexu. Proč jsou sexboti tolik kontroverzní?
Etická perspektiva sexbotů
Sexboti jsou zajímavou ilustrací toho, jak rozvoj a následná aplikace různých forem umělé inteligence zvyšuje důraz na etické otázky. Například v případě armádních robotů se můžeme oprávněně ptát zda je morální vyvíjet a vyrábět takový druh strojů, takže jejich existence je morálně zpochybnitelná. Současná diskuze na poli etiky ohledně umělé inteligence se převážně zaměřuje na problém regulace chování těchto lidských výtvorů, ale v některých případech je neméně podstatná morální otázka jejich účelu. Jedním, nikoliv však jediným, z takových případů jsou právě sexboti. Uvidíme že etická diskuze ohledně sexbotů se netočí primárně kolem pravidel etiky jejich chování a přínosů pro lidi, ale spíše kolem výhod a nevýhod, které přináší jejich užívání v kontextu sítě sociálních vztahů.
Nyní, pokud chápeme problematiku dostatečně široce, sex s roboty by neměl vyvolávat žádné specifické etické otázky. Vyvolává je snad sex s vibrátorem? Zde nám ale jde o rozdílné, mnohem širší chápání fárze „být s někým“. Když o tom přemýšlíme, nemůžeme skutečně říct, že máme sex s vibrátorem. Samozřejmě můžeme stimulovat naše sexuální orgány a dosáhnout orgasmu, ale kdybychom u každou takovou aktivitu interpretovali jako „mít sex s…“ neznamenalo by to, že masturbace může být interpretována jako homosexualita či incestní pohlavní styk sám se sebou?
Sdílený pohlavní styk
Z antropologického hlediska považujeme sex takový styk, který je sdílený. Sex mám pouze tehdy, když ho máš ty se mnou. Sex je aktivita, která nás spojuje v běžný akt, ve kterém se přijimáme jako partneři a vzájemně se obohacujeme o benefity, které sex poskytuje (intimitu, vyjádření lásky, sdílení uspokojení). Ve skutečnosti nemůžeme mít sex s vibrátorem, protože to není náš partner. To však dnes neplatí v případě sexbotů a s vývojem jejich umělé inteligence je nadále nebudeme moci považovat za pouhé nástroje uspokojení, se kterými vlastně masturbujeme, ale jako partnery se kterými se spojujeme v běžném a sdíleném pohlavním aktu lásky, tedy s kterými máme sex.
Očividně je definice výrazů „Sex s roboty“ eticky relevantní. Stačí si uvědomit, že zatímco užívání erotických pomůcek nechápeme jako nevěru, sex s robotem může být na seznamu věcí, které bychom jako nevěru chápali. Je zároveň jasné, že pokud sexboti budou chápani jako partneři, můžou z takového vztahu plynout důsledky pro celé vnímání sexu jako takového. Neposuzujeme zde pravidla chování sexbotů, které jsou zajisté důležité, ale pouze tehdy vyjasníme li mnohem základnější etickou otázku: je morálně přijatelné, abychom vyvýjeli a vyráběli sexuáloní roboty?
Ospravedlnění sexu s atropomorfizovanými roboty na morální úrovni
Sex s roboty se stává velmi realistickou vizí a tím pádem i zdrojem mnoha výhod, které nám sexuální život přináší. Běžný sex je spojován s udržováním či redukcí tělesné hmotnosti, snižování míry stresu, stabilizací krevního tlaku a podporou srdeční aktivity. U mužů snižuje pravděpodobnost rakoviny prostaty a kvalitnějšího spánku. Sex s roboty pak bude stejně tak zdraví přínosný a to je bezpochyb důležitý faktor ovlivňující jeho morální přípustnost.
Nicméně sex s robotem může být navíc výhodný pro takové partnery, kteří sice ve všech ohledech uspokojivém vztahu, ale v milostných aktech mají odlišné preference či nároky na četnost samotných aktů. Nespočet studií ukazuje, že rozdílné „sexuální tužby“ jsou nejčastější příčinou napětí ve vztahu vedoucí nevěře či rozvratu samotných vztahů.
Pozastavme se na moment, abychom více prozkoumali složitost hodnocení etického aspektu sexbotů. Samozřejmě problémem je, že sex s antropomorfním robotem, tak jak jsme si ho definovali není stejný jako sex s vibrátorem. Bude partner, který méně často vyžaduje pohlavní styk, považovat partnerovo počínání jako nevěru? A pokud ano, nepřináší sex s robotem ve výsledku více utrpení než potěšení? Abychom zodpovděli tyto otázky, nestačí nám brát v úvahu pouze různé hypotetické scénáře. Potřebujeme nějaká empirická data. Čím více lidských rysů budou roboti mít, tím spíše bude sex s robotem považován za nevěru. Možnosti používat sexboty tak budou pravděpodobně redukovány. Stále ale zůstane značný počet lidí, kterým může přinést potěšení. smysl vzájemnosti a intimity a tak zároveň obohacení pro jejich životy.
Závěr
Interakce s humanoidními androidy-společníky otevírá zásadní otázky o povaze lidské intimity a o hranicích mezi nástrojem a partnerem. Odpůrci upozorňují na riziko „podivného údolí“, kdy i nejpokročilejší sexboti mohou selhávat v autenticitě, a na morální pojetí sexu jako výlučného projevu pravé lásky či institutu manželství.
Přesto pokud zvážíme zdravotní, psychologické i sociální přínosy, které by antropomorfní roboti mohli nabídnout (snižování stresu, podporu sexuality u osamělých či odlišně zaměřených párů), zdá se, že výhody převažují. Naše „ano“ k sexu s roboty je tedy podmíněné: pokud se ukáže, že jejich používání rozbíjí mezilidské vztahy nebo upevňuje sexistické stereotypy, musíme svůj postoj kriticky přehodnotit a včas reagovat revizí etických mantinelů.
Facebook
Twitter
Sdílet
Tagy
Události
