Umělecká díla vytvořená skrze počítač se přiblížila do bodu, kdy je můžeme vnímat jako zcela ponořené v okruhu současného umění. Nutné je však zmínit, že v umělecké rovině existují různé tábory umělců. Ty můžeme znát z prohlášení umělce Allana Kaprowa, který hovořil o faktu, že existují hlavní dva typy umělců: ti, kdo se probudí a vytváří umění, a ti, kteří vstanou a ptají se, co může být vlastně uměním?

Podle Doreena Riose mají digitální umělci sklon patřit k druhému typu, vzhledem k tomu, že díky digitálním technologiím mají k dispozici zcela nové spektrum nástrojů a možností, které jsou nuceni znovuobjevovat a ptát se na základní otázku, co vlastně umění představuje.

Různí umělci experimentovali s technologickými nástroji již od počátku padesátých let. Podle Christiane Paulové, kurátorky nových médií ve Whitneyově muzeu amerického umění, se koncept digitálního umění v 80. letech dostal do popředí díky tvorbě osobností, jakými jsou například Harold Cohen nebo Kenneth Snelson.

Digitální umění označuje všechny umělecké prvky, které jako takové využívají nějaký typ digitálních nástrojů k tvorbě a nebo prezentaci v rámci výstavního prostoru. Každý technologický pokrok umělcům přináší nejen naději na uměleckou svobodu, ale také jakousi revoluci v přístupu k tvorbě.