Rubriky
Nezařazené Téma

Dark entries: Historie žánru horror punk část. 2

Jak se proměnil žánr horror punk na přelomu milénia? Jaké kapely uspěly? A jak scéna vypadá dnes?

V první části našeho drobného výletu za historií kořenů horror punku jsme si zdůvodnili důležitost pop kultury pro tento žánr. Zmínili jsme první důležité kapely, které horror punk definovaly a v této finální části se zaměříme na druhou vlnu horror punku, která přišla s předělem milénia (jen pro upozornění, nikde tak toto období není nazýváno, ale já jej tak používám pro srozumitelnější čtení). Definuje ji silnější zaměření na pódiovou show, ale i konfrontování žánru s mnoha jinými.

Meziobdobí

Ve zkratce si jen rychle shrneme vývoj žánru v období mezi první a druhou vlnou. Osmdesátky se nesly především na vlně hardcore punku, mnoho horror punkových kapel tedy hrálo rychleji, ostřeji a více DIY formou než předchozí interpreti. Příkladem mohou být Screaming Dead, Mourning Noise, Rosemary’s Babies a v neposlední řadě i The Undead, kteří vznikli na sklonku roku 1980 poté, co Bobby Steele definitivně opustil Misfits. První EP nazvané 9 Toes Later vyšlo v nákladu necelých dvou tisíc výlisků na Stiff Records, pod kterým vydali první dvě nahrávky legendy The Damned, ale spadal pod něj i Elvis Costelo (spolumajitel labelu Jake Riviera byl Costelův manažer).

A teď jedna perlička. Steele přišel během natáčení tohoto alba o palec, kdepak se asi vzal název? (Sorry za tak infantilní poznámku). Krásným důkazem o propojení komunity je i fakt, že výrobu první vlny desek spolufinancoval Glen Danzig a EP později vyšlo o rok později znovu v nákladu tisíc kusů na labelu Ghastly Records, který patřil basákovi Rosemary’s Babies.

Velmi důležitým interpretem, který přinesl přelom osmdesátých a devadesátých let byla kapela Haunted Garage, která svou pódiovou show předznamenala budoucí inklinaci kapel druhé vlny horror punku k shock rockovým vystoupením a freak show. Kapelu založil herec z béčkových hororů Dukey Flyswatter, kterým sám později nazval žánr kapely jako splatter punk. Pódiová show Haunted Garage byla složená z nesčetně rekvizit a různých teatrálních představení v čele s připínáním pastí na myši do obliečeje. První demo kapely Songs About Satan & Other Stuff to Piss Your Parents Off vyšlo v roce 1989 a horror punk dostal své směřování. Aby obstál v záplavě shock rockových a metalových kapel, musel si zachovat svou „důstojnost“ a sound, ale přesto si z pomyslného dortu šílených pódiových vystoupení ukrojit alespoň podobně stejný kus, jako žánry ostatní.

Druhá vlna horror punku

Na počátku devadesátých let se objeví několik kapel, které jdou ve šlépějích horror punkových kapel, ale přidávají si k tomuto diskurzu ještě další žánry a tak vznikají například gothici AFI, surfem střižená křesťanská kapela Blaster the Rocket Man (což je mimochodem opravdu zvláštní sebranka) či ska-punková parta The Indenpedents, které neodolal ani Joey Ramone (který kapelu pomáhal řídit a produkoval jí EP Unholy Living Dead).

A nyní konečně k přelomu milénia, kdy znovu obživl tento žánr v plné síle. Cesta jedné z nejznámějších osobností horror punku začíná u kapely jménem Frankenstein Drag Queens from Planet 13, která se dala dohromady v roce 1996 v severokarolínském městečku Landis. Tou osobností nebyl, samozřejmě soudě podle číslovky, nikdo jiný než Wednesday 13, osobním jménem Joseph Poole.

Za pět let své existence vydali čtyři dlouhohrající desky. Tvorba Drag Queens se opírala o tradiční punk a heavy metal a samozřejmě, co se textů týče, vše se točilo kolem nekrofilie, znásilnění, ale například i vraždy miss Ameriky. Inspiraci kapela (a rozhodně i sám zpěvák) našla v hudbě Marilyna Mansona, což jde obzvláště slyšet na druhé studiové desce Night of the Living Drag Queens. Zároveň je estetika i zvuk Drag Queens zásadní základnou pro sólovou tvorbu Poola.  Rozpad kapely přišel na sklonku roku 2001, kdy byl Wednesday 13 přizván k projektu Dizzyho Draztika, kytaristy Static-X Tripp Eisena a Joeyho Jordisona, bubeníka Slipknot, který dostal jméno Murderdolls.

V srpnu 2002 vyšla první studiová deska Beyond the Valley of the Murderdolls (vydaná na slavném Roadrunner Records), na které se objevili písně jako Kill Miss America, She Was a Teenage Zombie, People Hate Me či Twist My Sister. O dva roky později vyšla deska v rozšířené edici o cover na Billyho Idola a písně jako I Take Drugs, Lets Fuck či I love to Say Fuck.

Tvorba Murderdolls se vracela ke kořenům žánru a to nejen, co se textů týče, ale i samotného zvuku, který v mnohém „staré klasiky“ připomíná. Během necelých tří let své existence absolvovali Murderdolls mnoho koncertů, na jednu šňůru vyrazili se side projektem Slipknot Stone Sour.  V roce 2004 se Jordison zavřel do studia se svými dalšími sedmi členy maskované kapely, aby nahráli desku Vol.3 a kariéra Murderdolls byla s příslibem toho, že to není navždy, prozatímně odložena. V roce 2010 se kapela vrátila s deskou Women & Children Last.

Po turné k této desce, které zahrnoval i koncert s Robem Zombiem a Alicem Cooperem se kapela odmlčela a rok poté oznámila, že se v dobrém rozchází. Před třemi lety se začaly objevovat zvěsti, že Murderdolls pracují na novém albu, ale ve stejném roce nakonec zemřel zakládající člen a bubeník kapely Ben „The Ghoul“ Graves a od té doby není od členů Murderdolls o tomto projektu nic slyšet. Wednesday 13 nicméně stále pokračuje ve své sólové tvorbě i dalších projektech.

Stejně jako Murderdolls se i Blitzkid ze Západní Virginie vydali směrem ke kořenům žánru a vzdálili se tak  jiným interpretům horror punku devadesátých let, kteří koketují s jinými žánry, především s metalem. Argyle Goolsby, zpěvák a kytarista kapely se stejně jako Wednesday 13 po letech s kapelou rozešel, aby měl více času na své postranní projekty. Především na svojí sólovou kariéru. Blitzkid tak za sebou nechali pět desek, které jsou poctou staré vlně, ale i inspirací dnešním kapelám. V anglickém Liverpoolu se v roce 1998 objevuje kapela Zombina and the Skeletons, která se přeorientovává na zajímavou kombinaci horror punku, psychobilly, doo-wopu a nové vlny. Velmi plodná kariéra kapely je stále aktuální, poslední realese v podobě dvou tracků vyšel před několika měsíci.

Ti druzí a dnešní situace

Než zakončíme naši pouť zmiňme si ještě několik interpretů, kteří by podle mě při vytváření pomyslného seznamu druhé vlny horror punku neměli chybět- The Nerve Agents, Devilish Presley, Send More Paramedics, The Young Werewolfs či seattleští front-women Schoolyard Heroes, kteří dokázaly smíchat prvky hororu s alternativním rockem devadesátých let a moderním punkovým zvukem a upřímně mi tato kapela připadá jako jedna z těch originálnějších.

Právě originalita je mnohdy poněkud kamenem úrazu tohoto žánru. Možná by byla na místě nějaká studie, která by rozebírala tento žánr pod drobnohledem fenoménu kýče, nejen vzhledem k mnoha si podobným kapelám, které horror punk hrají, ale i vzhledem k inspiraci béčkovými žánry. Podle mne by taková to práce mohla být velmi přínosná, nejen pro fanoušky tohoto šíleného žánru, ale i vzhledem k tomu, že byl punkovou komunitou poněkud zapomenut.

Dnešní scéna již není tak silná jako dřív, ve své podstatě ji z velké části udržují stále aktivní či znovuobnovené projekty „starých mazáků“. Přesto (obzvláště na službě Bandcamp) najdeme mnoho kapel, které v odkazu kapel definujících tento žánr pokračují. Z těch, které v nedávné době vydaly nějaké album bych zmínil, The Bloodies, Detoxi či Dracula and his band the Draculas.

Cestou za historií horror punku jsem zmínil mnoho kapel a jejich osudů. Doufám, že jsem alespoň někoho inspiroval k poslechu tohoto žánru. Nejen že horror punk oživuje fenomén hororu a oživuje alternativní kulturu aplikováním inspirací béčkovými filmy do svého diskurzu, ale přispívá i k debatám o genderu, náboženství a sexualitě svou přímočarostí, převleky atd. Rozhodně si přečti i předchozí článek, ale pro širší pop-kulturní obsah neváhej zabrousit do sekce Dark Enteries a přečíst si další články.