Rubriky
Téma

Dark Entries: O historii darkwave část 2.

V první části našeho putování časem jsme si pověděli o některých stěžejních hudebních formacích, které stály u zrodu darkwave, především u jeho podžánru, gothic rocku. Darkwave je však žánr mnohem rozmanitější a nyní si tedy řekneme jakými směry se melancholické poselství temné vlny ubíralo v průběhu času.

Pokud jsi náhodou minul první část historie darkwave, neváhej a klikni zde!

Víc než jen gothic rock

Píše se rok 1982 a britská básnířka Anna Clark vydává album Sitting Room, kde mísí svou poezii zabývající se nedokonalostmi lidstva, obtížemi každodenního života i politickou kritikou s hudbou různých alternativních umělců. Vznikla tak pestrá škála zvuků vycházející z EDM i různých avantgardních žánrů, kombinující tvrdé i romantické prvky, stejně jako orchestrální hudbu. Právě její raná tvorba zahrnující i alba Changing Places (1983) a Hopeless Cases (1987) se řadí k proudu darkwave.

Počátek osmdesátých let patří také skotskému uskupení Cocteau Twins, kteří – zcela neočekávaně – rovněž uvádějí mezi zdroje inspirace Joy Divison a Siouxsie and the Banshees. Jejich dílo však více sází na atmosférický zvuk a nelyrické vokály, které sahají za hranice rozpoznatelného jazyka. Z gothického rocku se tím derivuje éterická či éterická temná vlna, kterou rozvíjejí kapely jako britští Mortal Coil nebo Dead Can Dance z Austrálie.

Dead Can Dance svou druhou deskou Spleen and Ideal z roku 1985 spolu s albem Stormhorse (1987) kapely In the Nursery posouvají éterickou vlnu dál od svých gothických kořenů a nechávají se inspirovat klasickou hudbou. Výsledkem byla nostalgická, dramatická hudba s epickým zvukem a prvky barokní a romantické hudby, kterou dnes nazýváme neoklasická temná vlna.

Chladná ale vášnivá darkwave

Netrvalo příliš dlouho a nová vlna a proudy její temnější sestry se přelily přes hranice ostrovního království a pronikly do Evropy, kde se ovlivňovali se sebou navzájem i s tamní hudbou. Vyvrcholením tohoto procesu byl vznik cold wave neboli studené vlny, kterou zastupovali především belgičtí, polští a především francouzští hudebníci jako Clair Obscure či OperaMulti Steel.

Termín studená vlna byla však použita již dříve při popisu „chladné, strojové a zároveň vášnivé“ hudby Siouxsie and the Banshees. Je tak patrné že studená vlna původně vychází z lůna gothic rocku a pro přesnější vymezení tohoto stylu se používají termíny minimal wave či minimal synth. Právě minimalismus je pro chladnou vlnu typický. Minimální práce kytary a jednoduché elektronické smyčky hrající v jednoduchých ač důrazných rytmech. Do proudu studené vlny se řadí například také raná tvorba francouzských Die Form, kteří následně svoji tvorbu posouvají k neoklasicismu až k post-industriálu.

NDW

V Německu se darkwave stal součástí fenoménu známého jako Neue Deutsche Welle zahrnující německou new wave a post-punk hudbu osmdesátých let a stejně tak jejich melancholické, temnotou nasáklé podstyly. Na výjimky se jednalo o fenomén populární především v německy mluvících zemích. Jedním z nevýznamnějších představitelů tehdy ještě undergroundové německé scény jsou Xmal Deutchland. Jednalo se o čistě ženské uskupení a v roce 1982 jejich dnes již klasický gotický singl Incubus Succubus a jejich debut s názvem Fetish z roku 1983 se dostával do britských hitparád alternativní hudby. Za pozornost stojí i kapela Leningrad Sandwich, původně punková německá kapela, která po změně původní sestavy dala ve svém druhém albu Heat (1982) najevo, že se odklání od punkového zvuku směrem k temnějšímu stylu nové vlny.

Vlna naráží na útes

V polovině osmdesátých let se obliba nové vlny a post-punku v main streamu vytrácela a z darkwave stávala se více a více doménou undergroundové scény a to zejména v Německu (kapely Girls under Glass, Geine Lakaien, Love is Colder Than Death nebo Projekt Pitchfork), ve Francii (Corpus Delicti) či například v Itálii (The Frozen Autumn). Na opačné straně Atlantiku je zase pojem darkwave spojován především s nahrávací společností Project Records, která v USA propagovala a zprostředkovávala prodej umělců z německého labelu Hyperium Records, se kterými spolupracovali například i zmiňovaní Love is Colder Than Death.

Americký darkwave byl velmi často svébytnou odpovědí na evropskou ethereal wave tradici a vynikal atmosférickým zvukem kytar, výraznými elektronickými prvky a ženskými vokály. Pod hlavičkou Tess Records zase v USA vydávaly kapely jako Lycia, Black Tape for Blue Girl nebo Love Spirals Downwards.

Darkwave je důkazem, že experimentování a exprese niterných lidských emocí nezná hranic a přestože své vrcholné období má již dávno za sebou, jeho vliv se nese do dnešních dnů nejen jako inspirace novým tvůrcům a součást gotické subkultury.