Ahoj. Mohla by ses na úvod našim čtenářům trochu představit?

Nazdar! Jsem Míša a je mi 28 let. Vždycky jsem byla trochu jiná, hlavně tam uvnitř. Miluju konzolové hry, modifikace, hudbu, filmy, jídlo a svého kocoura Evžena Oněgina.

Jak dlouho se věnuješ tělesným modifikacím? A co všechno za tu dobu už na sobě máš?

S modifikacemi jsem začala, když mi bylo 23 let. Začalo to jedním piercingem - konkrétně kroužkem do nosu, který jsem si tenkrát odnesla z Triba. Teď aktuálně mám 35 piercingů, split jazyka, skarifikaci a tetování. Všechno vzniklo velmi spontánně a intuitivně. Nic jsem neplánovala.

Jaký je tvůj vztah k modifikacím? Případně uvažuješ o nějakých nových, ať už jde o piercing, tetování, nebo něco jiného?

Můj vztah k modifikacím je rozhodně kladný pokud vypadají esteticky. Můj největší sen je ear pointing - na ten se chci vrhnout co nejdřív. Jinak chci být kompletně potetovaná, přidat subdermální implantáty a piercingy chci zatím doplnit už jen ty intimní.

Setkala ses kvůli tvému vzhledu s negativními reakcemi na tvou osobu? A jak se s těmito situacemi vypořádáváš?

No jasně. To k tomu patří. Ze začátku jsem si tu pozornost hodně užívala. Čím víc jsem toho ale měla, tím víc negativních komentářů jsem slyšela. Nejen od cizích lidí, ale i od rodiny. Jsem velmi citlivý člověk, takže mi to začalo ubližovat, protože jsem si to brala příliš osobně. Nebyla jsem dostatečně obrněná, to se učím až teď. Byla i doba, kdy jsem jela v tramvaji a chtěla jsem utéct, protože mi přišlo, že se na mě všichni dívají jako na zrůdu. Taky jsem v minulosti některé piercingy vyndala kvůli chlapovi. Dneska bych to už neudělala. Ničeho nelituji, jsem to prostě já. Jen je to občas náročné. Beru to jako takovou životní zkoušku síly a odolnosti.

Vzhledem k tomu, že pracuješ ve zdravotnictví, nastal někdy nějaký problém i tam?

Nikdy jsem neměla v práci problém. Byla jsem teď 3 roky mimo obor zdravotnictví, tak jsem se návratu trochu bála, protože mám už i potetovaný obličej, ale strach byl zbytečný. Tento měsíc nastupuji na kardiochirurgickou kliniku v Motole a jsem na to velmi hrdá.

Je nějaký specifický typ mužů či žen, který se ti líbí?

Vyloženě vyhraněná nejsem, ale teď dost ujíždím na černoušcích (úsměv).

Jsi po sexuální stránce spíše dominantní či submisivní typ?

Jsem všechno, na co mám zrovna chuť a náladu. Do ničeho se už neškatulkuji.

Co se týče BDSM, co je pro tebe už fakt moc a kde je tvoje hranice?

Pro mě je to určitě krev a hovna. 

Existuje nějaká věc, kterou by sis chtěla v rámci BDSM vyzkoušet, a ještě si neměla příležitost?

Teď asi nejvíc toužím po hardcore trojce s černochy v latexu (smích).

Děkuji ti za rozhovor. Na závěr bych se tě rád zeptal, jestli máš nějaký vzkaz pro čtenáře webu obscurefreaks.cz?

Buďte svoji a nic si nevyčítejte. To, že vás někdo nechápe, neznamená, že jste špatní. Jestli jste se rozhodli být ,, jiní” v jakémkoliv směru, tak to nebude lehké. Ale stojí to za to.