Rotten core: Co je to cybergoth?

Photo: Lyonel Stief Photography
Model: SaphirNoir

Pojem „cybergoth“ byl poprvé použit roku 1988 britskou společností pro deskové hry „Games Workshop“ ve své sérii „Dark Future“. Vznik se datuje ale až k roku 1999. Z této hry si subkultura odnesla především postapokalyptické téma, které se odráží jak na filozofii, tak i na vizuální stránce této subkultury.  Za vznik tohoto stylu ale vděčíme především revoluci žánru cyberpunk, díky kterému vznikl nejen tento styl ale i další umělecké směry jako je například splatterpunk, steampunk či ribofunk. Velká část cyberpunku má kořeny ve sci-fi hnutí nové vlny 60. a 70. let, kdy spisovatelé jako Philip K. Dick, Roger Zelazny, John Brunner, J. G. Ballard, Philip José Farmer a Harlan Ellison zkoumali dopad drogové kultury, technologií a sexuální revoluce, přičemž se vyhýbali utopickým tendencím dřívější sci-fi.

Jak je známo, cyberpunkový žánr se řídí vlastními pravidly, kdy hlavní postavy žijí na okraji společnosti v dystopické budoucnosti, jejichž každodenní život ovlivňuje rychlý vývoj technologií, všudypřítomná datasféra digitálních informací a kybernetické modifikace lidského těla. Dystopie má představovat opak utopie, tedy fiktivní realitu, ve které se objevují obavy z budoucnosti. Někteří vědci, jako je například Gregory Claeys a Lyman Tower Sargent, dělí dystopii na dva typy. Claeys a Sargent například definují literární dystopii, ve které se z pravidla objevuje horší společnost, než společnost, ve které autor píše. Tím druhým typem je dystopie, která funguje jako kritika pokusů o implementaci různých utopických konceptů. 

Cybergoth, který má s cyberpunkem mnoho společného, se také odehrává v budoucnosti, avšak narozdíl od cyberpunku se potýká s jiným scénářem. A to s takovým, ve kterém příroda podléhá těžkým biologickým změnám. Jedná se o svět, ve kterém planeta prošla katastrofickým scénářem. Abychom si mohli představit takový svět, je nutné hlavně vycházet z výzoru přeživších této fiktivní reality.

Cybergoth tedy vychází z představ o apokalyptické budoucnosti. Pro autory a fanoušky cyberpunku neexistuje přesný styl oděvu nebo módy. Mezi oblečením fanoušků se nachází určité podobnosti, například snaha o přiblížení se k futurismu, leč zde přesná podoba stylu není jasně určena. Oproti tomu si cybergoth na pravidlech oblékání zakládá. Cybergoth dresscode z jedné části vychází samozřejmě z futurismu, ale co je hlavní vychází i z mnoha dalších subkultur, které se odráží na jednotlivých částech tohoto oděvu. Zejména přebírá některé ikonické prvky dnešní rave subkultury, rané techno scény a schwarze scény, do které patří i gotická subkultura. Černá barva slouží jako základ, na kterém se objevují jednotlivé výrazné prvky. Avšak je zde možné i vypozorovat další přejaté prvky z dalších subkultur. Fetiš subkultura je jednou z těch, která má na tuto modu vliv, ale není její pevnou součástí. Díky tomu se zde objevují i materiály jako je PVC, koženka nebo latex. Mezi doplňky, které tvoří pevné jádro tohoto stylu patří například plynové masky, svářecí brýle, nátepníky a cyber loxy (syntetické pseudo dredy). Oblečení a doplňky mohou také obsahovat textury plošných spojů, symboly znázorňující biologické nebezpečí a jiné. Pevná podoba tohoto stylu byla udána v roce 2000. Subkultura se však začala setkávat s konflikty spojené jak s názvem tohoto stylu, tak i přejímáním jednotlivých prvků z jiných subkultur. Díky tomu narazila na odmítnutí příznivců z dílčích scén gotického hnutí i některých dalších menších subkultur schwarze scény. I přesto mnozí tuto subkulturu vnímají jako odnož gotické subkultury a to právě proto, že se tyto subkultury začali v pozdějších letech v jistých směrech prolínat. To mělo za následek vznik nových žánrů ale i zmíněných módních experimentů, které vychází hlavně z gotické módy.