Net.art by se dal považovat spíše za etapu než za žánr, a to etapu devadesátých let, kdy ambiciózní digital umělci objevují internet a využívají jeho možnosti. Hnutí se eventuálně dělí a posouvá dál, tak jak to u hnutí bývá. Co ale zůstává, je odkaz k dobám, kdy měl online prostor spíš podobu místa neorganizovaného chaosu než čistého nákupního centra, kterým je teď. Kód se prolíná s obsahem a pro obsah neexistují žádná pravidla. A ten, kdo kód ovládá, má možnost kompletně převzít vaši online realitu.

Představitelé hnutí net.art

Takový byl třeba projekt skupiny etoy, digital hijacks (1996). Využitím mezer v ranných verzích prohlížečů, etoy fakticky převzali výsledky hledání pro několik tisíc slov, jako porsche, startrek, bondage atd. Po kliknutí se uživatel dostal na jejich web. V podobném stylu se nesla třeba (ne)právní bitva s e-commerce gigantem E-toys, a to kvůli (hádáte správně) jménu. Akce TOYWAR (1999) angažovala široké spektrum digitálních „vojáků“, od právníků a žurnalistů po hackery.

Digital hijack site by net.art group etoy
Pro markeťáky: Ano, tohle je Black Hat SEO v umělecké formě

V rámci net.art lze také nalézt také počátky glitch artu. Například legendární Shredder (1998) od Marka Napiera je program, jež nadělá z webové stránky „digitální konfety“. Napier se tím snažil poukázat na fakt, že to, co známe jako „internet“, není fyzické médium jako třeba časopis, ale jen grafická interpretace kódu, který se velice rychle může změnit. Vyzkoušejte si to taky!

Se zaměřením na umění vytvořené ze základního HTML, glitchů, nebo herních enginů jako je Quake, umělecké duo Jodi obrací weby na ruby. Rádi například trápí programy tím, že jim přikazují zobrazit věci, na které prostě nestačí. Kód vyobrazený grafikou a grafika vyobrazená kódem posouvají hranici mezi front-endem a back-endem.  Pro ukázku se podívejte na jejich web.

Web obscurefreaks.cz rozebrán na části přes Shredder

Na závěr si představíme díla, jenž oplývají výraznějším narativem. Olia Lialina je ruská umělkyně, která vypráví příběhy přes webové stránky, opatřeny základním HTML a surrealistickou grafikou. Příběhy jsou interaktivní a nelineární, přičemž čitatel získává pocit, že se přes internet dostal postavám přímo do hlavy. Nejznámějším kouskem je My Boyfriend Came Back From The War (1996).

Prolínání internetové kultury s tou tradiční zachycuje slovinský umělec Vuk Ćosić. Jeho nejznámějším raným počinem je transformace klasické kinematografie do černozelených symbolů kódové tabulky ASCII. Takhle upravil třeba Star Trek či Hitchcockův film Psycho. Ty vybíravější z nás zaujme i ASCII verze kultovního porno snímku DeepThroat. Zajímavostí je, že ASCII History of Moving Art (1998) vyšla jen rok před Matrixem.

Bohužel, těchto ASCII snímků jsem se nedopátral. Některé zdroje uvádí, že údajně byly konvertovány celé filmy, některé tvrdí, že šlo jen o krátké klipy pro Ćosićovu výstavu. Pro inspiraci ale klidně zadejte do Googlu „ASCII Movies“, podobných počinů se najde dost.

A scene from Deep ASCII by Vuk Ćosić
Jestli (až) se dostanu k tvorbě porna, tak jedině takhle

Význam net.artu

Mnozí z nás jsou nejspíše moc mladí na to, aby si pamatovali tzv. dot.com bubble devadesátých let. Předvídané možnosti internetu způsobily obrovské nadšení v rámci business světa, byly zakládány firmy, plánovány ambiciózní projekty. To vše v době, kdy stačilo na web napsat tisíckrát slovo Porsche, aby vaši stránku prohlížeč zobrazil jako tu nejrelevantnější pro téma automobilismu. Stejně jako osadníky, kteří sotva prozkoumali divoký ostrov a hned šli zakládat město, i dot.com podnikatele čekal tvrdý pád.

Net.art se nesl na pomezí hnutí, jež s tímto fenoménem šlo ruku v ruce, a hnutí, jež poukazovalo na mnohé nedostatky raného stavu internetu. Mezi ně patřily technické problémy ohledně bezpečnosti a efektivity, ale také boj s nároky velkých firem či vlád.

Pro budoucnost digitálního umění bylo ale nejdůležitější, že net.art poukázal na postmoderní náturu samotného internetu. Zatímco ve fyzickém světe je židle jenom židle a umělec by ji kvůli změně jejího smyslu musel buď zařadit do kompozice, nebo třeba napsat esej, ve světě digitálním existuje jen kód.

Takový kód, jež je možné dekonstruovat a konstruovat, jak je libo, z pohodlí domova a počítače. Internet umožňuje obrovskou rychlostí vytvářet obsah, text a grafiku s téměř nekonečnými možnostmi propojení nejrůznějších smyslů a významů. V tomto plastickém digitálním světě má absolutně vše potenciál stát se materiálem pro nový umělecký obsah. Úžasný a zároveň děsivý svět.