Jako úvod dobře zvolený song Love Runs Away, řízná kytara a dobře mířené údery na bicí, je svižný a energický jako třeba Lost Boys, ale (a zejména kvůli aranžmá refrénu) na mě působí poměrně plytce.

Druhá věc s názvem Tonight – opět velmi slibný úvod jak co do vokálů, tak instrumentálně – zní velmi podobně jako Never Say Die (nebo Wings And Hearts), což obecně není problém jen u tohoto songu – jednoduše mám pocit, že jsem tohle album slyšel ještě předtím, než jsem si jej poprvé poslechl.

Od negativ ale na chvíli k pozitivům desky – neuvěřitelně jednoduchý rým „I want you back…in black“ v písni Black funguje překvapivě (?) výborně, a to nejen proto, že z ní citíte atmosféru Sisters of Mercy. Pro mě jednoznačně nejlepší kus alba.

V písni If You Love Me The Morning After se na tomto albu poprvé (čili ne naposled) projevuje tzv. elvisovský syndrom, tedy patřičně prohloubit vokály a dál už stačí jen tak brnkat na akustiku – na což jsem v minulosti od „Očí“ nebyl moc zvyklý a popravdě si ani zvykat nechci. Zrychlení tempa ke konci již tento kus moc zachránit nedokáže. Někomu tento song může připomenout rovněž tvorbu HIM okolo alba Dark Light, avšak ani to není míněno jako nějaké výrazné pozitivum.

Red – zní podle mě velmi podobně jako song předchozí, zcela nepochopitelně byla tato věc zvolena za singl. Oni vůbec mají „Oči“ (nebo spíš Nuclear Blast) dost podivný čich na singly. Text se opakuje pořád dokola, a i když už jsme si zvykli, že zrovna na hloubce textů kouzlo „Očí“ nestojí, tak tohle je vážně příliš.

Při poslechu Borderline si opět vybavím něco jako Elvise cválajícího po poušti na koníkovi, možná ještě v kombinaci s Johnny Cashem – něco pro tvorbu „Očí“ naprosto nezvyklého, tato píseň má však podivnou moc vtáhnout mě do své melodie a hlubokých vokálů a nepustit až do konce.

Skladba I’m Ready mi ihned, co se vzpamatuju z prvních sekund (kdy mám pocit, že tam skočila jiná kapela), evokuje song Rocker z alba Angels – což už je jen jakási variace na rock’n’roll, pro „Oči“ tak příznačný goth’n’roll se zcela vytratil. Ženské vokály v refrénu (i jinde) jsou jak z retro pořadu Televarieté. Je to jednoduše mix všeho možného, který sám neví, co chce.

Za zmínku stojí ještě song I Know What You Did Last Summer. Název (konečně) jak z céčkového hororu, velká škoda velmi jednoduchého refrénu, sloky jsou totiž kvalitní, atmosférou se mírně přibližující songu Christina Death z alba Devils, výrazná kytara tomu prospívá, intermezzo je velice dobré, jako by byl snad song dělaný „na zakázku“ přímo pro koncerty.

Po zmrtvýchvstání v podobě předchozího alba Back In Blood přiznávám, že jsem notně zklamán, neboť kapela se jistým způsobem vrací k albům Angels a Devils co se týká snahy oslovit širší publikum než jen fanoušky gothic rocku.

Textově je album typicky temné, gothic a sexy, avšak balancuje na hranici nedostatečné představivosti nebo možná lépe – neoriginálnosti. Daleko méně než album předchozí by se tedy tato deska dala označit pro 69 Eyes speciální nálepkou goth’n’roll. Vyjádřeno jednoduchou matematikou: goth’n’roll – goth = rock’n’roll. Hodnocení: 6/10


The 69 eyes - Black