Recenze

Raw plastic vydávají debutové EP Waiting tILL summer

Poznaňská kapela Raw Plastic na svém prvním EP Waiting Till Summer kombinuje hravou formou kalifornský surf punk, post punk, shoegaze, ale i stereotypní bedroom lofi pop, zároveň si však udržuje vcelku undergroundový sound, k čemuž přispívají i synthezátorové efekty.

 Raw Plastic tvoří Sebastian Polus a Bastian Najdek, kteří se oba současně nacházejí ještě v emo hardcore punkové kapele Revive a lofi post punkovém projektu Syndrom Paryski. Poslední zmiňovaný projekt je zajímavý i v rámci nějaké reflexe české alternativní scény, která si na podobném zvuku i žánrovém zaškatulkování v posledních letech také ulítává. Polus s Najdkem vydali koncem loňského roku dvou skladbové demo pojmenované prostě Promo 2020. S novým EP Waiting Till Summer, které oficiálně vyšlo sedmnáctého března, sdílí pilotní skladbu Car Parks and Racreation.


Právě tato skladba předznamenává směřování celé nahrávky a to směrem ke škatulce surf punku, tedy žánru, který se sice vyvíjel od počátku punk rockové exploze, ale své reinkarnace dosáhl po roce 2010 (+-), kdy měly za sebou úspěšné nahrávky kalifornské kapely jako Wavves, Fidlar, Beach Coast, The Frights či party od „protinožců“ např. Skegss, Dune Rats či Bleeding Knees Clubs. Vokály, které jsou ponořeny do mírného reverbu připomínají právě debut Wavves. Zkreslené kytarové riffy evokují slunné pláže.  Zvláštní smutně radostné estetiky, která je tomuto žánru vlastní využívá Najdek s Polusem mistrně a celé EP působí zároveň jako vzdání úcty zmiňovaným kapelám, ale zároveň jako naprosto samostatně funkční jednotka.


V Heart Rush ubírají Raw Plastic na tempu a skladba se tak noří do nostalgické stylistiky devadesátkového alternativního rocku. Gamer's Worst Nightmare stojí ve své podstatě na dream popovém základu. Lyrická stylistika této písně nepochybně opět vychází z tradice surf punku, který ve svém diskurzu používá narativu nerdství, se kterým (ale nejen s ním) spojuje plýtvání „vyměřeným časem“. Ten v tomto žánru dostává téměř fetišizující kontext. EP uzavírá skladba Waveswaveswaves, která je možná, co se týče melodie nejvíce radostná a uklidňující, přesto se nám ale z textu nedostává rozřešení.  Zde bych rád zmínil, že právě surf punk dokazuje, že jakýkoli žánr se může hrát kdekoli a neztrácí tak na své důvěryhodnosti, přesto že poznaňská kapela zpívá o moři, písku, slunci a obecně o poněkud „exotičtějším“ prostředí. Ať to již je či není zamýšleno, plážová stylistika, kterou Raw Plastic používají funguje krásně právě v kontrastu s polským velkoměstem jako jakási metafyzická vidina lepšího života.


Přestože z této mé recenze může někdo vyčíst, že Waiting Till Summer není vůbec originální, rozhodně tomu tak není. Raw Plastic rozšiřují (a oživují) tento žánr díky konjunkci s dalšími zmiňovanými škatulkami a dělají to dobře. Myslím, že toto žánrové propojení surf punku prospívá. O Raw Plastic myslím v budoucnu budeme moci slyšet víc, obzvláště když vezmeme v potaz, že album vyšlo pod hlavičkou chicagského DIY zinu a labelu New Morality Zine.



Raw Plastic - Waiting Till Summer

Klíčová slova: Recenze Gravenight Hudba Post-punk Surf punk Shoegaze Lofi pop Poznań Raw plastic Waiting till summer

Fotografie redaktora Robert Brtník | 14. 04. 2021