Ahoj, mohla by ses na úvod představit našim čtenářům? Kdo jsi, čemu se věnuješ a co by o tobě měli vědět hned na začátku?

Ahoj! Jsem Nejsemspoko, nebo tak mě aspoň asi většina zná. No a nejvíc mě vystihuje to, že nerada zapadám do škatulek. Pohybuju se ve světě tvorby obsahu, fotografie a sociálních sítí, ale zároveň mě přitahuje všechno, co má atmosféru – od alternativní kultury přes módu až po umění.

Jsem člověk, který jde spíš po pocitu než po trendech. Mám ráda věci, které mají  trochu temnější estetiku. Nebojím se být autentická  a ukazovat i tu méně dokonalou stránku života.

Pokud by si o mně měli lidé zapamatovat jednu věc, tak to, že věřím, že nejzajímavější lidé nejsou ti, kteří se snaží být jako všichni ostatní, ale ti, kteří si dovolí být sami sebou.

Alternativní vzhled bývá někdy spojován s předsudky a představami o tom, jaký člověk musí být. Setkala ses s podobným nepochopením a změnilo to nějak tvůj pohled na sebe nebo na okolí?

Jo, setkala. Myslím, že si lidé někdy udělají obrázek o člověku jen podle toho, jak vypadá, a vůbec je nenapadne, že skutečnost může být úplně jiná. Někdo vidí alternativní vzhled, tetování nebo výrazný make-up a hned má pocit, že ví, jaká jsem. Přitom mě vlastně vůbec nezná.

Neřekla bych, že mi to nikdy nebylo líto, protože člověka občas zamrzí, když ho někdo odsoudí, aniž by mu dal šanci. Časem jsem se ale naučila tolik neřešit, co si o mně kdo myslí. Je pro mě důležité, abych se sama sobě líbila a cítila se dobře ve své kůži, ne abych splňovala představy ostatních o tom, jak bych měla vypadat.

Zároveň se snažím ani já nesoudit lidi na první pohled. Vím totiž, jaké to je, když si o vás někdo udělá názor, aniž by vás poznal. Myslím, že každý by měl mít možnost být sám sebou, aniž by musel neustále něco vysvětlovat nebo obhajovat. Já osobně bych svůj styl neměnila jen proto, aby mě okolí lépe přijímalo. Je to součást mě a chci se cítit sama sebou, ne být někým, koho ode mě očekávají ostatní.

Máš spoustu tetování, která jsou výraznou součástí tvého vzhledu. Jaký k nim máš osobně vztah a co pro tebe tetování jako forma sebevyjádření znamená?

Tetování jsou pro mě přirozenou součástí sebevyjádření. Některá pro mě mají osobní význam, jiná se mi jednoduše líbí. Baví mě, že si díky nim můžu přizpůsobit svůj vzhled podle sebe a dát mu vlastní charakter. Beru je jako součást své identity a způsob, jak vyjádřit svou osobnost, aniž bych musela cokoli vysvětlovat. Nemusí se líbit každému, důležité je, že se v nich cítím sama sebou.

Tetování vnímá jako součást své identity a způsob, jak vyjádřit osobnost a přizpůsobit si vzhled podle sebe.

Jaký hudební žánr nebo interpreti jsou ti nejbližší a čím tě oslovují? Promítá se tvůj hudební vkus nějak do tvého osobního stylu?

Můj svět je hlavně rap, český i zahraniční. Z české scény jsou to Hugo Toxxx, James Cole, Řezník, Cashanova Bulhar nebo Hasan, ze zahraniční především Cypress Hill a Wu-Tang Clan. Mám ráda old school, syrovost, osobitost a rap, který má vlastní charakter. Tenhle vibe se přirozeně promítá i do mého stylu, jsem ráda výrazná, autentická! Ráda bych řekla že i drsná, ale bohužel na to jsem moc přátelsky a veselý člověk (smích). 

Co tě přivedlo k fotografování a modelingu a co tě na nich baví i dnes? 

Začínala jsem za objektivem, když jsem se věnovala vlastní fotografické tvorbě. Časem jsem ale sebrala odvahu a zkusila se nechat fotit i já. Chytlo mě to natolik, že se focení a modeling staly mojí velkou vášní. Nejvíc mě baví kreativita, možnost experimentovat a zachytit pokaždé trochu jinou stránku sebe sama. Je to něco, k čemu mám blízko a co mě pořád naplňuje.

Jak důležité je pro tebe při focení propojení s fotografem a nakolik potřebuješ mít výslednou podobu snímků pod kontrolou? 

Pro mě je důležité, abych si s fotografem sedla i lidsky. Když je mezi námi dobrá energie a cítím se uvolněně, jde pak všechno přirozeněji a fotky mají úplně jinou atmosféru. Ráda přicházím s vlastními nápady, ale zároveň se nebráním nechat se vést nebo zkusit něco nového. Nemusím mít každý detail pod kontrolou, protože mě baví i to překvapení, když z focení vznikne něco, co jsme původně vůbec neplánovali.

Pamatuješ si, kdy tě latex poprvé zaujal a co tě na něm přitahuje dodnes? Byla to především jeho estetika, specifické vlastnosti, nebo něco úplně jiného? 

Latex mě naplno zaujal někdy v roce 2021, kdy jsem se začala víc ponořovat do fetish kultury a narazila na Hololatex. Od té doby mě na něm něco neskutečně přitahuje. Miluju ten pocit, když ho mám na sobě, jak sedí na těle i to, jak v něm sama sebe vnímám. Je pro mě výrazný, trochu extravagantní a má v sobě něco, co mě prostě vystihuje. Není to jen o vzhledu, ale i o pocitu, který ve mně vyvolává, a o sebevědomí, které mi dodává. 

Nejsemspoko vnímá latex jako výraznou součást svého stylu, která jí dodává sebevědomí a umožňuje jí vyjádřit svou osobnost.

Co pro tebe představuje nahota ve fotografii a jak hledáš rovnováhu mezi estetickou stránkou, osobní intimitou a vlastními hranicemi?

Nikdy jsem se za svoje tělo nestyděla. Ženské tělo je pro mě umění, ale zároveň něco úplně přirozeného a čistého, za co není potřeba se schovávat. K mojí povaze patří i extravagance, ráda vybočuju z řady a občas lidi trochu šokuju. Baví mě, že nahota může být krásná, silná a nemusí mít vždycky sexuální podtext. Při focení chci být hlavně sama sebou, dělat věci po svém a cítit se svobodně. Nechci se omezovat jen proto, že něco může být pro ostatní nezvyklé.

Jaký máš vztah k shibari a co tě na tomto umění nejvíce přitahuje?

Na shibari mě přitahuje jeho estetika, propojení těla a provazů i emoce, které v sobě nese. Líbí se mi kombinace umění, důvěry a intimity, která z něj dělá něco výjimečného. Není to něco co bych musela dělat často, ale má speciální místo v mém srdci . 

Na shibari ji přitahuje estetika, propojení těla a provazů i emoce, které v sobě spojuje.

Najde se něco, co bys chtěla sdílet se čtenáři našeho webu obscurefreaks.cz? 

Chtěla bych všem vzkázat, aby se nebáli být sami sebou, i když jsou jiní než ostatní. Nesnažte se zapadnout do škatulek jen proto, abyste byli pro okolí přijatelnější. Právě to, že jsem se přestala bát být sama sebou, mi pomohlo najít sebevědomí a svým způsobem mi to zachránilo i život.

A jestli si z toho máte odnést jedinou věc, tak tuhle: raději budu celý život sama sebou než jediný den žít jako někdo, kým nejsem. Protože ve chvíli, kdy jsem si dovolila být skutečně sama sebou, jsem konečně začala žít.