Mezi mladými si techo žánr začal získávat rychle oblibu již od doby svého vzniku. Koncept tvoření elektronické hudby byl tehdy zcela nový a jedinečný. Do roku 1987 se znala z rádií jen kytarová hudba a zpěv. Techno bylo novým fenoménem a mělo odlišnou strukturu skladby od klasické populární hudby dosud poznané. 4/4 beat vytvářející rytmus vhodný pro kontinuální prolínání tracků a opakování rytmických prvků vyvolávající dojem plynulosti, tvoří základ pro mixování.

Techno žánr a jeho filozofie 

Název byl poprvé zmíněn na počátku 80. let v Německu, pro označení elektronické hudby, jako například New Order, Depeche Mode a Kraftwerk. Následně nato, pak v Detroitu na tento název navázala kompilace: Techno! The New Sound Of Detroit. Tehdy už začalo techno nabírat svou první podobu. Po pádu berlínské zdi a sjednocení Východního a Západního Berlína začala nová epocha. Osvobození od minulosti se tehdy skvěle doplňovalo s novovycházejícím revolučním žánrem, jehož spojení a atmosféra dala Berlínu ikonický zvuk, jak ho známe dnes. Lidé chtěli být součástí a přispět něčím do novovynářející se kultury, což vytvořilo nezaměnitelný duch hnutí. Techno se stalo prostředkem pro sjednocení lidí, aniž by se o to pokoušelo, čehož odrazem je i legendární festival Love Parade, který dokázal sjednotit nejen Německo, ale i ostatní národy. Lidé z jiných míst, s sebou přinesly nové styly a techno kultura se stala místem oslavy jedinečnosti, rozmanitosti, otevřenosti a tolerance.

Berlínský sound

„Acid sound“ byl výrazným prvkem, který stál u zrodu techna, vyvolávajícím touhu po úniku. Byl ideální na ztracení se ve zvuku psychedelické abstrakce. Posluchač splynul v jedno se zvukem, světelnými paprsky a rozplynul se v páře. Další z aspektů, které dodali jedinečnou atmosféru Berlína, byla místa, kde se konaly hudební události. Byly to různé opuštěné sklady, nefunkční metra, chátrající továrny a nejrůznější nevšední lokace neprozkoumaných částí Německa, typické industriálním nádechem, definované jako underground. Prostory klubu byly dekorované s pomocí hostů odpoledne před zahájením párty a každé ráno pomáhali návštěvníci uklízet. Byla to malá začínající scéna, kde chtěl každý něčím přispět při tvorbě nové kultury a být součástí revolučního, avantgardního hnutí. Spontánní aktivistické párty odehrávající se na neobvyklých místech, s improvizovaným parketem, pódiem a tanec v syntetikckém opojení, kdy se člověk pohlcen vytržením z hudby rozplývá spolu s párou v 4/4 tempu a nechává se unášet rytmem noci, je silná nostalgická vzpomínka, která by mohla přiblížit autentickou atmosféru té doby.

Estetika žánru

Nedílnou součástí Techna byli i improvizované performances. Lidé si vytvářeli podomácku zhotovené kostýmy, sestávající z bizarních součástí. Nosili například vysavače na zádech jako batohy, plynové masky, různé pracovní kombinézy, zvířecí hlavy a vyšinutosti všeho druhu. Parket často připomínal náhodně generované snové asociace. Autentická atmosféra vzešla z kolize různých světů, spojením performances a diverzních kombinací s jedním společným cílem, oslavovat život prostřednictvím techna, které se stalo hlavním sjednotitelem. V prolínajících se stylech bylo cítit dotek tribe atmosféry, Acid a Disco žánru. Následně na to vznikly i další tvrdší žánry a podžánry, vycházející z potřeby o zvětšení scény, na základě jejího růstu a rozdělování se, z čehož opět vycházeli nové styly v oblékání, doplněné například o military estetiku, jejíž tvrdost přiměřeně ladila s tvrdostí žánru a jeho tempa.