Na úvod tě poprosím, abys se čtenářům trochu představil. Kdo jsi a co všechno máš v rámci ostravské hudební scény na starosti?

Jmenuji se Kristian Adriel Torstein a v Ostravě už 2 roky pořádám menší, undergroundové akce pro místní alternativní komunitu. V rámci organizace koncertů působím společně s dalšími nadšenci do tvrdé hudby v klubu Rock Hill. Starám se zde také o sociální sítě, občasnou grafiku, promo a vůbec skoro všechno, co si pod prací v klubu může člověk představit. Tedy samozřejmě kromě zvučení.

Co tě vůbec přivedlo k pořádání hudebních akcí? Byla hlavním impulsem tvá vlastní zkušenost s tím, že začínající umělci nemají v Ostravě a okolí moc možností si živě zahrát?

Je tomu z velké části skutečně tak! Je sice pravda, že v Ostravě máme několik krásných klubů, kde je opravdu radost posedět, něco tady ovšem od covidu dost scházelo. A tím byl podle mě zapomenutý koncept, kde by získaly prostor i kapely, které by se do ostatních ostravských klubů dostávaly celkem obtížně. Je důležité mít zázemí, kde se mladí hudebníci mohou nejprve naučit vystupovat a vytvořit o sobě povědomí, než si je větší klub vůbec pozve.

Nicméně je fakt, že začínající skupiny bez kontaktů to mají poslední dobou těžší a těžší. Spousta malých podniků, které by poskytly dobrou startovací dráhu, například před lety nadobro zavřela, jiné se potýkají s nižší návštěvností. Přišli jsme tak o několik míst, kde by podobné projekty vynikly.

Chci také zmínit (nejen) mou vizi o propojení mladé metalové scény, která je v Česku roztříštěná, co se míst působení týče. Do Ostravy bych i do budoucna nadále rád směroval nové talenty z různých koutů republiky. Osobní favoriti, kterým jsem u nás pomáhal s koncertem, jsou pro mě třeba Temora, Krusadist, nebo Berhelven. Je jich samozřejmě víc, ale jmenovat všechny by bylo na dlouho.

Zázemí pro tvůj koncept ti poskytl klub Rock Hill. V čem je podle tebe tento klub jiný než větší podniky a jak moc je pro tebe důležité budovat prostor, kde se kapely i návštěvníci cítí jako doma?

Klub Rock Hill se od ostatních odlišuje tím, že přístup všech, kteří se o něj starají, je opravdu 100% DIY. Nemáme žádného většího sponzora, takže všechno financujeme víceméně sami. Veškeré akce zde tím pádem vznikají proto, že to zúčastněné lidi baví a naplňuje. Vlastně už když člověk do klubu vejde a porozhlédne se, vybavení včetně baru, pódia, zvukové aparatury, dekorací a dalších věcí, vytvořili nebo poskytli lidé z vlastní dobré vůle a lásky ke scéně.

Je potom logické, že ono domácké prostředí vznikne v klubu přirozeně, aniž by o to někdo zarputile usiloval. Troufám si říct, že podobných míst už v republice moc není, o to důležitější je o takový prostor nadále pečovat.

V hudebním podnikání se často hledí hlavně na výdělek, ale ty kladeš důraz na komunitu. Jak těžké je v dnešní době udržet tenhle přístup a dělat akce, kde nejde o zisk za každou cenu?

Musím říct, je to někdy trochu boj o přežití. Občas se stane, a s tím se musí počítat, že se koncert nevydaří úplně podle plánu. Ať už sebere návštěvníky souběžné vystoupení většího jména, nebo se akce třeba nedostane k cílové skupině. Důležité je uvědomit si, proč to člověk v prvé řadě vlastně dělá. Tím může být budování soudržné komunity, která se bude vždy ráda vracet. Jsem nesmírně rád, že akce, které v klubu pořádám, navštěvují převážně mladí lidé do 25 let. Vlastně mě to utvrzuje v tom, že koncept funguje tak, jak jsme zamýšleli.

Sám už přes rok a půl působíš ve vlastní metalové kapele. Přibliž nám ji trochu a prozraď, jak moc ti osobní zkušenost muzikanta pomáhá při organizování koncertů pro ostatní.

V Betrayer působím od minulého roku. Žánrově hrajeme thrash metal s death metalovými vlivy, ve stylu legend jako Kreator nebo Sepultura. Letos v únoru jsme vydali demo nahrávku s názvem Passage Of Agony, v příštích měsících plánujeme nahrát EP. V současné sestavě jsem já na vokálech, Ondřej Vylegala hraje na bicí, Vojtěch Rybka na basu a Tadeáš Fuciman na kytaru.

Do kapely jsem se přidal s menšími zkušenostmi z organizace koncertů, byť to bylo tehdy jen pár měsíců. Obě sféry se tak postupně vyvíjely bok po boku. Hned ze začátku mého působení ve scéně jsem měl možnost si koncertování osahat z obou stran, jak praktické záležitosti zařizování a plánování akce, tak samotné vystupování.

Díky tomu, že znám obě strany, bych řekl, že se dokážu lépe vcítit do potřeb každé kapely. Vím, jak důležitý je kvalitní zvuk a pořádná zkouška a jak moc hudebník ocení, když ví přesně a včas, na čem je. Jako pořadatel se proto snažím předcházet drobnostem, které by mohly kapelu stresovat, ať už jde o časový harmonogram nebo technické zázemí, ale i catering a nějaké to pivko zdarma na baru.

Kromě hudby a pořádání akcí ještě stále studuješ. Jak se ti daří skloubit školu s kapelou a organizaci eventů? Co je tvým receptem na to, jak to všechno s nadšením a zápalem zvládat?

Člověk musí umět efektivně nakládat se svým časem, aby předešel vyhoření, což už se mi jednou stalo a není to nic příjemného. Když teď vezmu v potaz školu, zásadně neplánuju nic většího ve zkouškovém období. Už jsem totiž udělal tu chybu, že jsem přecenil své možnosti a nedopadla dobře ani akce, ani moje psychika. Nastavení zdravých hranic je proto klíčové.

Je také důležité umět si říct o pomoc a nesnažit se za každou cenu dělat vše sám, pokud vím, že jsem vytížený. Vždy se najde někdo, kdo je ochotný třeba vybrat vstupné nebo zajistit občerstvení.

A nakonec bych nikomu nedoporučoval zůstávat každý víkend na akcích dlouho do rána, navíc silně pod vlivem. Časem se to člověku nasčítá a trpí jak fyzické, tak mentální zdraví.

Jak celkově vnímáš současnou undergroundovou scénu v Ostravě a okolí? Je tu podle tebe dostatek nadějných mladých kapel, kterým jen chybí ten správný prostor ukázat, co v nich je?

Myslím si, že ostravská scéna potřebuje přeci jen ještě trochu času. Mladí lidé se do Rock Hillu začali scházet teprve nedávno a založit kapelu, společně něco nacvičit a složit prostě chvíli trvá. Pokud porovnám underground například v nedalekých Katovicích s Ostravou, máme u nás celkem málo mladých kapel, což mě mrzí. Kromě budování zázemí v lokálních klubech by se hodila určitě i větší podpora města a kraje.

Pokud nějaká kapela přeci jen vznikne a chce to někam dotáhnout, ocitá se v náročné situaci. Doufám ale, že i díky tomu, co děláme pro klub, by se situace v příštích letech mohla začít měnit, protože už teď si všímám drobných náznaků, že se posouváme k lepšímu.

Když se ohlédneš za akcemi, které jsi už v Rock Hillu (nebo jinde) uspořádal, je nějaký konkrétní moment nebo večer, na který jsi obzvlášť hrdý a kdy sis naplno potvrdil, že to má smysl?

Asi nejvíce vzpomínám na loňský ročník akce Goth Hill, první s plnohodnotnými kapelami, kde klub prakticky praskal ve švech. Večer tehdy proběhl bezchybně. Jak účinkující, tak hosté odcházeli z klubu maximálně spokojení a nabití spoustou pozitivní energie. Tehdy jsem v sobě cítil, že má smysl snažit se pokračovat a nabízet lidem něco, co v okolí chybělo. A také stmelit místní alternativní komunitu, zejména mladé lidi, a ukázat jim, že existují místa, kde se mohou setkávat a bavit.

Co chystáš v nejbližší době? Je nějaká konkrétní blížící se akce, ať už organizačně nebo s tvou kapelou, na kterou bys nás mohl pozvat?

Již 30. října v zmiňovaném klubu Rock Hill, jako každoročně, propukne třetí edice sešlosti pro všechny gotiky, post punkery a další temné duše s názvem Goth Hill. Těšit se můžete třeba na americké Fangs On Fur, kteří do Ostravy zavítají poprvé, dále na avantgardní, art punkovou skupinu 25 Jesuses Of Fear z polské Varšavy a nakonec na české shoegazery Cold Venus Revisited. Pokud někdo ze čtenářů náhodou holduje i metalu, srdečně všechny zvu na koncert do frýdecké Zkušebny Art Club, kde 6. listopadu rozdrtíme pódium s Betrayer, parťáky R.I.O.T. a italskými thrashery Adeptor.

    Každopádně doporučuji sledovat také stránky Black Cradle Productions. Jedná se o projekt, kde pravidelně přidáváme undergroundové akce s kapelami, které se jen tak v okolí nevidí.

    Jsme na konci rozhovoru, díky za tvůj čas. Máš na závěr nějaký vzkaz pro čtenáře webu obscurefreaks.cz a fanoušky tvrdé muziky?

    Určitě! Rozhodně bych všechny čtenáře rád vyzval k tomu, aby neseděli doma a šli podpořit místní malé kluby a kapely! Nikdy totiž člověk neví, jestli náhodou neobjeví s trochou nadsázky nové Iron Maiden nebo Megadeth, kteří třeba jen čekají na správné obecenstvo. Nebo si v jiném případě alespoň najde nové kamarády s podobným vkusem pro hudbu.