Kdy naposledy vznikla česká komedie, která byla fakt drsná, nekorektní a přitom zároveň provokativní a promyšlená? Přesně tohle nabízí filmový počin Na plech, nejnovější snímek kontroverzního režiséra a scénáristy Martyho Pohla, známého také pod pseudonymem Řezník. Po úspěších kultovních komediálních počinů Párty Hárd a Párty Hárder: Summer Massacre s přesahem do české SM scény nám Pohl přináší další dávku absurdity a nadsázky, která se bez ostychu opírá i ostrou sociální kritiku. Pokud máš rád humor, který se nebojí kopnout do všeho a všech, pohodlně se usaď, protože tahle jízda ti rozhodně nezůstane lhostejná.
Hlavním hrdinou je Marek (Jan Hofman), čerstvý absolvent vysoké školy, který s nadšením nastupuje do svého prvního zaměstnání. Jeho sen o skvělé kariéře se však rychle mění v noční můru. Firemní byt, který mu byl přidělen, se nachází v zanedbaném ghettu plném drog, kriminality a podivných postav. Situace se však zkomplikuje ještě více, když ho místní policista donutí infiltrovat romskou rodinu Grundzových, která se živí výrobou pervitinu. A jako by to nestačilo, jeho nový šéf je arogantní tyran, který Marka šikanuje už od prvního dne.
Příběh staví na kontrastu dvou světů – korporátního prostředí, kde Marek čelí ponižování a nesmyslným úkolům, a drsného ghetta, kde se paradoxně stává součástí rodinného „podnikání“. Tyto dva světy se na první pohled zdají neporovnatelné, ale oba se alespoň zpočátku jeví jako stejně toxické a nemilosrdné. Právě tento kontrast dodává příběhu hloubku a nutí diváky zamyslet se nad tím, kde leží hranice morálky a je co je vlastně ještě správné.
Humor, který překračuje hranice
Pohlův černý humor je ve filmu přítomen v plné síle. Na plech bez ostychu překračuje hranice korektnosti a mísí vulgární vtipy s drsnými situacemi, které balancují na hraně vkusu i daleko za ním. Explicitní zobrazení drog, násilí, tělesných tekutin a všudypřítomné vulgarity rozhodně nejsou pro každého, ale ti, kteří tento styl humoru milují, budou nadšeni. Zvláště vynikají scény, které přímo porovnávají korporátní svět s absurditou ghetta – například když Marek využívá marketingové strategie k distribuci drog.
Humor ve filmu Na plech není jen drsný, ale také překvapivě inteligentní. Zatímco některé scénky těží z absurdity a šokujících momentů, jiné jsou důmyslně načasované a skvěle vymyšlené. I když se občas objeví repetice nebo scény, které působí trochu samoúčelně, film si i přes to udržuje tempo a energii, která diváka nepustí až do samého konce.
Herecké výkony, které překvapí
Jedna z věcí, která dělá film Na plech tak speciálním, je jeho mix profesionálních herců a amatérů. Bratři Oračkové, kteří hrají tři bratry Grundzovy, jsou sice neherci, ale jejich výkony jsou natolik autentické a výjimečné, že byste to na nich nepoznali. Jan Hofman v roli Marka skvěle ztvárňuje proměnu mladíka z nejistého, naivního absolventa v sebevědomého hráče podsvětí. Jeho výkon je uvěřitelný a plný emocí. Divácky oblíbený Marek Milko (Grundza) je naprosto strhující – jeho postava kombinuje charisma, humor a dojemné momenty, které z něj dělají srdce filmu. Nechybí i profesionální herci jako Robert Nebřenský, Vladimír Škultéty nebo Milan Šteindler, kteří dodávají filmu potřebnou autenticitu a kvalitu.
Technické zpracování na vysoké úrovni
Co však opravdu vyčnívá, je vizuální a zvuková stránka snímku. Kameramanská práce Marka Brožka posouvá Na plech na zcela novou úroveň – syrové záběry ghetta skvěle kontrastují s moderním korporátním prostředím. Profesionální střih a výrazné barvy dodávají filmu dynamiku, která podtrhuje jeho nekompromisní atmosféru.
Výrazným prvkem je také hudba, která nejen podtrhuje atmosféru filmu, ale také dokonale ladí s jeho nadsázkou a tempem.
Divoká jízda pro odvážné
Na plech je film, který si rozhodně nenajde cestu ke každému. Není to rodinná komedie pro pohodové večery u gauče, nýbrž divoká jízda, která tě roztrhne na kusy a donutí se zasmát až do slz – a zároveň se zamyslet. Marty Pohl servíruje drsnou komedii plnou fekálního humoru, který jedny nadchne a druhé odradí. Ačkoli jeho pokusy o žánrovou fikci a odkazy na české popkulturní klasiky někdy působí prkenně, nelze mu upřít nápaditost a smysl pro karikaturu.
Pokud patříš k těm, kteří mají rádi humor, jenž se nebojí jít proti proudu, a baví tě sledovat kombinaci absurdních situací s propracovanou sociální kritikou, Na plech je pro tebe. Pohl možná není tradiční filmař, ale jeho autentická radost z tvorby a nekompromisní přístup k humoru mu nelze upřít. Ať už jsi fanouškem jeho předchozích projektů, nebo hledáš něco, co ti rozseká mozek a zároveň tě donutí zamyslet se nad světem kolem sebe, tenhle film tě zaručeně nenechá chladným.
Facebook
Twitter
Sdílet
Tagy
Události
