Vzpomeneš si na svou úplně první technoparty? Co tě na téhle kultuře tak zasáhlo, že ses rozhodl stát její součástí a věnovat jí prakticky celý život?
Elektronickou hudbu jsem měl rád již dávno před návštěvou první freeparty. V podstatě od 15 let jsem po pádu komunismu sledoval MTV, kde byly pořady zaměřené na tuhle hudbu, takže jsem poslouchal Prodigy, Orbital, KLF atd. z MTV. Kamarád Míra Lener chytal u nás na kopci rakouské rádio FM4, kde na kazety nahrával top sety undergroundových DJs, jejichž sety mě inspirují dodnes. Takže hudba mě opravdu bavila a naplňovala od útlého dětství a energie elektronické hudby mi přišla magická.
Poprvé jsem se dostal na free festival v Hostomicích víceméně náhodou. V roce 1994 jsem makal v Německu, a když jsem byl doma, netušil jsem, že se zrovna 10 km daleko za kopcem něco děje. Šel jsem na ryby a najednou se mi u rybníka za zády objevily dvě nahatý holky, co si hrály s devil stickem a přijely v dodávce, na které byl takovej nastříkanej ksicht, co měl v ruce acid a cpal si ho na jazyk, a přes celý auto bylo napsáno Take a Trip. Zeptal jsem se jich svojí špatnou němčinou, kde se tu vzaly, a řekly mi, že v Hostomicích byl a je festival. Tak jsem se tam na otočku vydal.
Jelikož jsem ten samý den odjížděl do Německa, byl jsem tam jen chvíli, ale už i to mě namotivovalo. Netrvalo ani měsíc a naše parta udělala první party na Voznici pod dálničním mostem. Půjčili jsme si bedny od lokálního muzikanta, pana Holého (otec DJe Sunpaja). To byl rok 1994.
V roce 1995, kdy jsem byl na vojně, jsem už o festivalu dopředu věděl a vzal jsem si opušťák. Do Hostomic jsem dorazil v pátek, od kamaráda jsem si vzal první trip v životě a to, co jsem tam zažil, mi změnilo život. Jen toto je na delší příběh, ale ve zkrácené verzi: tu noc mi přišly všechny odpovědi na mé předchozí otázky, jak naložit se svým životem a jakým směrem se vydat.
Tahle akce byla stále neposkvrněná toxickými lidmi, přišel jsem si, jako bych našel novou rodinu a komunitu, co servírovala ryzí underground se srdcem na dlani. Byla to taková iniciace, jako někde v kmeni. Pocítil jsem ještě závan hippie éry okořeněný mimozemským technologickým nástupem. Tahle noc na konci července roku 95 mi nadobro změnila život a nasměrovala mě finálně k tomu, co dělám dodnes. Bohužel ne každý tuhle revoluci zavnímal tak pozitivně a kreativně a to se pak i propsalo do vývoje naší scény v letech pozdějších.
Jak vlastně vznikl Mayapur Sound System? Kdo stál u jeho začátků, jak vypadala první aparatura a jak těžké bylo v devadesátých letech vůbec zorganizovat vlastní freeparty?
V devadesátkách jsme měli svou partu a scházeli jsme se u kamaráda s přezdívkou Upír ve Staré Huti. Kouřili jsme trávu, polemizovali o všem, zajímali se o různé alternativní vlivy a experimentovali jsme občas s psychedelikama. Bylo to skvělý období plné idejí a myšlenek.
Party v Hostomicích nás inspirovala, tak jsem v roce 95 koupil zvuk z místní diskotéky a začali jsme dělat občas své různé akce. Ať už freeparty, nebo akce v prostorech za malý vstup. Zorganizovat akci nebylo těžké. Policajti ještě nebyli tak hustý, takže nás, když tam nikdo nedělal průsery, nechali hrát.
Postupem času jsme se rozhodli zainvestovat do dobrého soundu a na začátku roku 97 jsme si pořídili na tu dobu nadčasový Turbosound v Prodance, mixák Rodec MX 180, strobo a mlhu. To nás posunulo do Prahy a začali jsme spoluorganizovat akce s Cirkus Alien a anglickou partičkou Technical Support.
Když se vrátíš do tehdejší doby, co pro vás znamenalo freetekno a jeho filozofie svobody? Šlo především o hudbu, nezávislost na systému, komunitu, nebo o něco, co dnešní generace už možná ani nezažila?
Pro mě freetekno znamenalo svobodu, komunitu, lásku k hudbě a tvoření lepší reality v týmu. To platí dodnes. Když můžeš s kámošema dělat kulturu a baví to lidi kolem, je to skvělý. Chtěl jsem předávat ten pocit, co jsem zažil já, dál a myslím si, že se mi to opravdu dařilo. Mnoho lidí mi řeklo, že jsem jim změnil život a ukázal jim cestu úplně stejně, jako se to stalo mně.
Osobně ses potkal s lidmi ze Spiral Tribe. Jak moc ovlivnili tebe i českou freetekno scénu? A odpovídala realita tomu, co sis o tehdejších legendách myslel?
Spiral Tribe jsem poznal v Hostomicích a koupil jsem si od nich desky. Pak jsem je rok neviděl a další rok už přijeli na teknival, který byl v mé režii. Tam se začalo formovat naše přátelství. Jako první jsem poznal Mickeyho Meltdowna a Ixi a vlastně oni dva jsou pro mě největší kámoši z celé party od SP23.
Spiral Tribe ovlivnili českou scénu totálně. Zaseli nejen zde, ale i po celé Evropě semeno freetekno kultury. Jak jsem již ale výše psal, ne každý jejich message pochopil a i oni samotní pak byli smutní z toho, kam se celá scéna posunula a jak se někteří zastánci téhle scény obrátili i proti nim.
Jejich manifest, stejně jako každou jinou informaci, si každý vyložil podle svého. Když pak chápeš jen to, že free = zadarmo, tak tenhle manifest jsi vážně nepochopil.
Podílel ses na CzechTeku v letech 1997 a 1998. Jak takové akce vznikaly v době bez sociálních sítí a dnešních technologií? Máš nějakou historku ze zákulisí, o které se dodnes veřejně moc neví?
Na CzechTeku 97 a 98 jsem se podílel tak, že jsem je udělal a přijal jsem za ně hmotnou odpovědnost. Pod druhým ročníkem jsem sice nebyl podepsán, ale dělal jsem ho a ten kamarád z Brna byl jen kamufláž, ať mě fízli neotravují u mé práce na place, a taky kvůli tomu, že jsem to dělal kilák od svého města a lidi tam na mě byli opravdu nasraní. Historek mám spousty, ale ty si budu šetřit do své knihy ;).
Akce se v té době domlouvaly po telefonu nebo e-mailem, internet byl ještě v plenkách. Takže info pro lidi bylo pár letáčků, na nich infolinka, a dál už se to dostalo od člověka k člověku. Pomáhala nám v tom zdatně TV Nova a noviny jako Mladá fronta a podobně. Pamatuju si, že jsem dělal freeparty ve Staré Huti na čarodějnice 98 a tam dorazilo cca 3 000 lidí a vytiskl jsem na to 30 letáčků. Tam bylo opravdu hodně lidí poprvé v životě na party a změnilo jim to život.
CzechTek 2005 se stal symbolem střetu alternativní kultury se státní mocí. Jak jsi celou událost tehdy prožíval a co podle tebe dodnes lidé, kteří u toho nebyli, nechápou?
CzechTek 2005, tedy zásah, byl výsledkem debility obou stran. Na straně technařů to byl zbytečný rebelismus, konspirativní organizace předchozích ročníků, které byly víceméně všechny ilegální. Byl to výsledek hraní si na kočku a myš se státním aparátem. Pak stačí, aby u moci byl nějaký debil, a na průser je zaděláno. A že Paroubek byl debil par excellence, ví asi každej.
Na druhou stranu mě ta game vlastně bavila, i když mi to úplně nesedělo, i já jsem se toho účastnil a rád. Po bitvě je každý generál, nicméně tohle Paroubek i fízli fakt přepískli a zaslouženě pak dostali hate.
No, kdybych to organizoval opět já, meeting pointy a najíždění na plac by nebylo hromadné, ale plac by byl prostě regulérně pronajatý a místo by bylo známé a otevřené pro soundsystémy dva dny předem.
Kdy sis poprvé uvědomil, že se freetekno mění z malé undergroundové komunity v masový fenomén? Byla to pro scénu výhra, nebo s popularitou začala ztrácet něco podstatného?
To jsem si uvědomil už ve třetích a posledních Hostomicích. První byly o cca 300 lidech, druhé tak 800 a stále velmi familiérní hippie feeling. Ve třetích už bylo 2 500–3 000 lidí a už se tam začali objevovat lidi na piku a jiných stimulačních drogách a jiní exoti, co tu atmosféru začali narušovat. To byl zlom.
Když jsem pak dělal Staré Hutě, byl už to totální chaos a divočina. V roce 2003 jsme si s Mickym Meltdownem od Spiral Tribe řekli: Tohle už nemá ten vibe, co chceme a baví nás, uděláme si vlastní nový festival a vrátíme ten vibe zpátky na začátek. A tak vznikl Breakfest.
CzechTek už v té době vypadal jak expo soundů nebo Matějská pouť s atrakcema. I když mě bavil, chybělo mi tam několik věcí. Třeba hlavní kotel, kde jsou všichni pospolu. Lidi už v podstatě festivalem proplouvali a už to nemělo konzistentní vibe.
Lidé na party vidí hlavně bedny, světla a DJs, ale málokdo tuší, co všechno stojí za jejich provozem. Co je na udržování soundsystému nejtěžší a co musí člověk obětovat, aby takový projekt fungoval desítky let?
Dle velikosti je pak i více práce. My máme velký soundsystém, možná i největší v ČR, a je to obrovská dřina. Nejlehčí reprák má 80 kg, nejtěžší 175 kg. Bohužel člověk se nejednou setkal s tím, že mu lidi říkaj, že je komerčák, protože neděláme jen freeparties. Tak pro představu. Udržet v provozu takovou věc, pokud nemáš vlastní statek nebo nejsi z povolání syn, tak musíš mít alespoň 100 m² sklad, náklaďák, dodávku a parkoviště. To vyjde cca na 400k nákladů za rok + vyšší desítky hodin v údržbě.
Postavit festival pro nás znamená naložit cca 7 tun materiálu ručně a několikrát to celé musíš vzít do rukou, při nakládání, vykládání, na stavbě a nakonec ještě jednou celý proces opakuješ při balení. Kdo si to nevyzkouší, nikdy nemůže pochopit, o čem to celé je.
A opět, když ti pak někdo škarohlíd tvrdí, jak je to komerčně dobrej business, tak tohle nikdy nestavěl ani neboural. Pro tyhle chytráky mám výzvu… Pojď s námi stavět jeden den tuhle srandu, ať poznáš, co je dobrý business. Tohle zadarmo nikdo nevydrží a dělat nebude. Takže jeden člověkoden je za 3 tisíce a to je spodní hranice, za kterou jsi schopen dlouhodobě sehnat lidi. A to tě ti lidi ještě musí mít rádi a věřit ti a tvé vizi.
Dobrej business je být promotér, kterej si levně objedná veškeré služby a tu dřinu udělá dodavatel (my). Práci nikdo platit nechce a to v kultuře platí dvojnásob, takže pokud tohle nemiluješ, vůbec to nedělej.
S Mayapurem jsi prošel od freeparties až k festivalu Breakfest a pražskému prostoru Pokojíček. Co ti tyhle projekty daly a jak se v organizovanějším prostředí daří zachovávat původní undergroundové hodnoty?
Já jsem nikdy nedělal nic podle toho, co někdo kde řekl. Měl jsem vlastní rozum a vlastní hodnoty. Pro mě je underground dělat věci podle sebe a srdcem. Tak, jak to cítím a jak je mi to příjemné. Ne podle nějakýho manifestu napsanýho na tripu. Spousty lidí žije v omylu, že freeparty rovná se zadarmo. Hovno! Mně ti žvanilové, co tohle říkají, přijdou úplně směšný. Dělat jen freeparty je neudržitelný systém. Udělat jednu dvě za rok dává smysl a je to ekonomicky udržitelný.
Kdo dělá jen freeparties, je buď z rich family, nebo dealuje drogy a krade diesel. Když nejsi ani jedno, tak kdo za tebe zaplatí složenky, když ne ty? To je asi ložený. Jsou to neúprosný počty. Takže devadesátky už dávno skončily a udělat dnes freeparty je úplně jiný příběh než tehdy.
Kdybych tyhle pravidla nedodržoval, nedělám to přes 30 let. Organizace akcí za ty léta mi dala skills, který mi pomáhají tyhle věci dělat efektivně a rychle, bez většího stresu. To znamená, řeším bezpečnost, už vím, co se smí a co ne, a naučil jsem se dělat věci poctivě a pořádně.
Pokaždé, kdy něco podcením, karma mi v tom vymáchá čumák a to už taky vím, tak se k tomu stavím poctivě. Pokojíček byl super a byla to jízda, kterou jsme si fakt užili. Ale bohužel v Praze už podobný prostor asi není. Breakfest letos slavil 20 let a já jsem cca měsíc před festivalem vyhořel, protože tenhle festival má náklady atakující dva miliony a předprodej se letos vůbec nevyvíjel dobře. Organizovat festival a vidět měsíc před akcí, že tam můžeš zahučet klidně o 500–700 tisíc, je velký oříšek i pro takový „hovado“, jako jsem já.
Jelikož to byl už třetí ročník po sobě, který vypadal kriticky, rozhodl jsem se tuhle kapitolu uzavřít, i přes to, že to ve mně dělalo hodně smutnou paseku. Všichni stárneme a nechceš v padesáti řešit dluhy. Člověk už na to nemá tolik psychické kapacity jako ve dvaceti, když nemáš děti a jiné závazky a starosti. Stalo se ale to, v co jsem někde uvnitř doufal. Nastala mobilizace lidí a nakonec jich dorazilo tolik, že to nedopadlo špatně. Tenhle ročník měl unikátní atmosféru a opravdu hodně lidí mě přemlouvalo, ať to nevzdávám a pokračuju v tom.
Nebudu lhát, když jsem v průběhu akce několikrát zamáčkl slzu do oka a měl opravdu blažený pocit z toho, jak to tam je. To mě dost nakoplo a už plánujeme další ročník. Je těžké v dnešní době takový festival dělat, i když je to dle mě fakt skvělá akce. Mladí na to nepřijedou, jelikož to neznají. Jezdí na to právě ti lidi, co sem tuhle kulturu v devadesátkách dovezli, a i ti lidé, co na to v té době jezdili. Je to umírněný CzechTek revival. A to, co zažiješ u nás, je prostě něco jiného než na velké komerční akci.
Jsi známý svou vášní pro vinyl a širokým hudebním záběrem. Jak se podle tebe za posledních třicet let proměnil zvuk freetekna a co dnes odlišuje skutečně dobrého DJe od někoho, kdo jen pouští tvrdé tracky?
Vinyly miluju, sbírám je od začátku. Myslím, že mi rukama, tedy sbírkou, prošlo 9–10 tisíc vinylů. Všechny jsem si vybral, poslechl a koupil v recordshopech. Asi jsem staromilec, ale mám rád sound devadesátých let. Kupuju veškerou hudbu, ale nejraději veškeré styly house music a techna. Nemusím moc úplný minimal a dubhouse, ale i tam, pokud je to dobrý, jsem ochoten investovat. Mám asi 3 500 desek.
Techno se neustále vyvíjí, každá doba má svý. Nemůžu říct, že tehdy bylo lepší a dnes ne. Stále objevuju nové věci a vývoj tam je. Dříve mi přišlo, že se producenti nebáli více experimentovat. Dnes je ta produkce uhlazenější a více předvídatelná. Dobrého DJe dělá kvalitní selekce, nějaký příběh, který tím setem odvyprávíš. A i v tvrdý hudbě musíš mít cit. Takže selekce a skills jsou základem dobrého DJingu. A musíš to milovat!
Freetekno dnes žije také na Instagramu a TikToku. Přinášejí mladí lidé scéně novou energii, nebo se z původně svobodné kontrakultury pomalu stává jen další módní trend?
Dnes tohle nechci soudit. Určitě je dobře, že mladý dělají tohle dál. A myslím si, že oba světy, mladí i starý, se od sebe můžou vzájemně inspirovat. Pamatuju si, jak nás před lety oslovili kluci při organizaci prvního Cukru. Neměli zvuk a vybrali si nás. Naše spolupráce pak trvala pár let a myslím, že i my jsme se podíleli na tom, že kluci měli dobrou reputaci.
Pro nás bylo inspirativní, jak to dělají, pro ně bylo myslím v pohodě zase to, že máme skvělý zvuk a ochotu to třeba postavit 2x za víkend, protože jejich lokace byly vabank. Kluci se toho nebáli a dnes je to legendary crew. Takže si myslím, že mladí takovýho kalibru jsou velkým přínosem pro scénu. A ti, co se kroutí jen u zrcadla, mě nechávají klidným.
Co tě na současné české tekno scéně nejvíc těší a co tě naopak vyloženě sere? Ať už jde o chování lidí, hudbu, jednotlivé soundsystémy nebo vztahy uvnitř komunity.
Co mě nebaví, je, že mi osobně přijde, že někteří to začali dělat kvůli tomu, že je to asi baví, ale v průběhu času jim narostlo ego a nějak svým chováním popírají to, co je i smyslem týhle kultury, a tím je tolerance a familiérní chování. V době, kdy to tu začalo růst, mě extrémně štvalo destruktivní chování lidí. Destrukce sebe sama i všeho kolem není nic dlouhodobě udržitelného a můj svět byl dělat akce, kde se lidi k sobě chovají hezky, a ne akce, kam přijedeš a vidíš během večera 3 bitky přendaných magorů na piku.
Mám tu kliku, že těch bitek u nás nebylo tolik, a když ano, tak v režii návštěvníků, pánů z jiných soundsystémů, a ne lidí, co na nás chodí. Bohužel hate mezi lidmi od soundů je na úrovni ega dost běžný a nejednou to přejde do bitky, čehož jsem byl svědkem před pár lety i u nás na festivalu, kdy idioti v partě napadli jiného kluka jen proto, že na něj měli pifku a našli si úplně marnej důvod ho zkopat ve třech na jednoho. Tohle prostě na party nepatří a už vůbec ne idioti takového ražení, co si myslí, že jsou hustý hvězdy z legendárních soundů. U mě jsou to jen redneci, co neumí kočírovat svůj testosteron.
Freetekno bylo vždy spojované se svobodou, ale také s drogami, hlukem a konflikty s okolím. Kde podle tebe končí osobní svoboda a začíná odpovědnost vůči ostatním? A které problémy by si měla přiznat samotná scéna?
V podstatě ve všech odpovědích naleznete část odpovědi na tuhle otázku. Měla by existovat nějaká dohoda, která rámcuje základní respekt mezi oběma stranama. To znamená, že nemůžu si vybrat louku a říct: Tady to bude. Typickým průserem byl CzechTek v CHKO Lipnice na jihu Čech. To začalo rámovat budoucí průšvih o pár let později, v roce 2005.
Zažil jsi někdy moment, kdy jsi měl chuť se na všechno vykašlat? Co tě freetekno během těch let osobně stálo a co tě i přes všechny problémy stále drží u Mayapuru?
Těch momentů byly stovky, ale vždycky za tím stál někdo, kdo se choval špatně. Nemůžu přestat dělat věci jen kvůli tomu, že svět není ideální. Bohužel v populaci je idiotů požehnaně, svědčí o tom i výsledky voleb. Pro příklad uvedu, že na CzechTeku 2004 mě napadl nácek, v té době někdo, kdo dělal závodně muay thai. Ten člověk měl 2 m a 100 kg svalové hmoty. Byl na piku a byl to nácek. Chtěl mě sundat jednou ranou, ale minul. Dostal kopačku, ale takovou, že jsem se od něj odkopl a zdrhnul. Tenhle boj bych nikdy nevyhrál (smích).
Tam jsem pochopil, že CzechTek už fakt není bezpečné místo. Mayapur je mé dítě a se mnou i asi umře, pokud se k nám nepřidají noví mladí lidé, nebo to ode mě nepřebere dcera. Ta má ale radši hip hop, takže tak. Miluju dobrý zvuk a baví mě kultura a to, co tohle celé přináší, proto to dělám dál.
Odkud vlastně pochází název Mayapur Sound System a jakou myšlenku jste jím chtěli vyjádřit? Kdo stál u samotného zrodu a jak se sestava za těch více než třicet let proměnila?
Mayapur je město iluzí a původně jsme si říkali Mayapur City Sound System. V podstatě jsme tím chtěli dát najevo, že tvoříme iluzi. Zakládajícími členy jsme byli já, Martin, Upír, Tonda, Tom, Štěpán a Lucka.
To bylo na začátku, ale postupem času se kamarádi začali věnovat svým vlastním životním aktivitám a v podstatě jsem zůstal sám. Dnes je nás několik. Ke stálicím patří Karel, Makak, Cleery, Honza a další přátelé. Členem je také Buřtík.
Když se dnes ohlédneš za více než třiceti lety na scéně, co ti freetekno vlastně dalo do života? A co bys chtěl, aby si z celé téhle kultury odnesla generace, která právě teď zakládá své první soundsystémy?
Myslím si, že to ze mě určitě udělalo lepšího, víc empatického člověka. Kreativita a kultura s hudbou je koření života! Bez toho je život nudný. Tak co to dá mladým lidem? Asi smysl bytí v téhle zrychlené době. Co si maj lidi odnést? Dobité baterie, úsměv na tváři, nová přátelství. Pozitivní pohled na život. Větší rodina!
Asi to zní moc hippiesácky, ale tak to cítím já.
Facebook
Twitter
Sdílet
Tagy
Události
