Freetekkno, svoboda a boj o místo na scéně – proč je kolem něj tolik problémů?

Hluboké basy, blikající světla, obrovské stěny reproduktorů a lidé tančící až do rána. Pro někoho chaos, pro jiného svoboda. Freetekno se za více než třicet let stalo jednou z nejvýraznějších podob evropské undergroundové taneční kultury. Zrodilo se mimo klasické kluby a hudební průmysl a postupně si vytvořilo vlastní pravidla, komunitu i způsob fungování.

Co ale vlastně znamená freetekno? Proč lidé staví vlastní soundsystémy, pořádají několikadenní parties mimo města a věnují hudbě peníze, čas i vlastní práci? A proč kolem této scény už desítky let vznikají spory s policií, obcemi i částí veřejnosti?

Než se dostaneme k CzechTeku, Spiral Tribe nebo obrovským soundsystémům, je potřeba pochopit, co se vlastně skrývá za slovem freetekno.

Co je vlastně freetekno?

Nekonečné basy, stěny reproduktorů, generátory, světla a několik stovek lidí tančících od večera do rána. Tak nějak si většina veřejnosti představí tekno. Jenže freetekno není jen hudební žánr. Je to také komunita, způsob pořádání akcí a kultura, která vznikla z potřeby dělat věci jinak. Základy stojí na nezávislosti, vlastní iniciativě a principu DIY, tedy do it yourself. Místo profesionální produkční společnosti se o hudební akci často stará skupina přátel nebo kolektiv kolem soundsystému. Někdo vlastní aparaturu, další zajišťuje dopravu, někdo řeší elektřinu, další hraje nebo produkuje hudbu. Lidé se podílejí na přípravě podle svých možností a schopností.

Vstup na freeparty bývá zdarma nebo za dobrovolný příspěvek. Peníze se mohou vybírat například prostřednictvím baru nebo příspěvků na provoz aparatury. Zásadní je, že samotná hudba nemusí být produktem, jehož cílem je vytvářet zisk. Freeparty tak může být spíš společným projektem lidí, kteří chtějí vytvořit prostor pro hudbu, než klasickou podnikatelskou akcí.

Tekno není jen rychlejší techno

Historie freetekna se často zaměňuje s historií klasického techna.

Techno má kořeny v americkém Detroitu osmdesátých let. Freetekno jako svébytné hnutí se začalo formovat především v britské nekomerční rave kultuře na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Hudebně bývá tekno tvrdší, rychlejší a syrovější. Vyznačuje se výrazným rytmem, opakujícími se smyčkami, hypnotickou atmosférou a často také industriálními prvky. Neexistuje však jediný zvuk, který by celou scénu definoval.

Na freeparties lze slyšet tribe, acid, hardtek, mental, hardcore, frenchcore a řadu dalších stylů. Každý soundsystém může mít vlastní hudební zaměření, estetiku i přístup k hraní. A právě proto není možné celou scénu jednoduše zařadit do jedné škatulky.

Spiral Tribe a vznik evropské freeparty kultury

Jedním z nejvýznamnějších kolektivů rané freeparty scény byl britský soundsystém Spiral Tribe.

Na začátku devadesátých let se jeho členové pohybovali v prostředí squatterů, alternativních komunit a nekomerčních rave akcí. S vlastní technikou pořádali party mimo klasické klubové prostředí a stali se symbolem nezávislé taneční kultury. Významným mezníkem byl Castlemorton Common Festival v květnu 1992.

Na akci se sešly desetitisíce lidí a událost vyvolala výraznou reakci britských médií, politiků i policie. Diskutovalo se o hluku, dopravě, odpadcích, právu využívat veřejné a soukromé prostory i o odpovědnosti pořadatelů. O dva roky později Británie přijala Criminal Justice and Public Order Act 1994, který policii poskytl nové pravomoci vůči určitým neohlášeným rave shromážděním.

Zákon se stal jedním ze symbolů střetu mezi tehdejší freeparty kulturou a státní mocí. Spiral Tribe a další soundsystémy postupně přenesly část svých aktivit do kontinentální Evropy, kde se rozvíjela další síť nezávislých kolektivů. Freetekno tak přestalo být pouze britskou záležitostí.

Jak se freetekno dostalo do Česka?

Po roce 1989 se začaly v Česku rychle rozvíjet nové hudební i alternativní subkultury. V devadesátých letech sem začaly přijíždět zahraniční soundsystémy a postupně vznikala také domácí scéna. Důležitým milníkem byl teknival u Hostomic v roce 1994, na který navázala tradice CzechTeku.

Časem se objevily kolektivy jako Cirkus Alien, Mayapur nebo Technical Support a vznikala další síť DJs, producentů, techniků a organizátorů. Scéna se rozrůstala nejen prostřednictvím samotných parties, ale také díky výměně hudby, vlastní produkci, cestování a přátelstvím mezi soundsystémy. Pro mnoho lidí bylo freetekno místem, kde se mohli zapojit do něčeho vlastního, bez nutnosti čekat na souhlas velkých hudebních společností nebo zavedených promotérů.

CzechTek 2005: Událost, na kterou se nezapomnělo

Česká freeparty scéna má jeden moment, který dodnes výrazně ovlivňuje její vztah k policii. Setkání soundsystémů na Tachovsku skončilo rozsáhlým policejním zásahem. Následovaly střety s účastníky, protesty a dlouhá debata o zákonnosti a přiměřenosti postupu. Veřejný ochránce práv Otakar Motejl následně upozornil na konkrétní pochybení policie, včetně problémů s komunikací a informováním veřejnosti.

Současně je nutné rozlišovat jednotlivé fáze zákroku. Ombudsman některé kroky policie považoval za oprávněné, zatímco v dalších oblastech konstatoval pochybení nebo nedostatek podkladů pro úplné posouzení. Pro řadu účastníků scény se přesto CzechTek 2005 stal symbolem nedůvěry vůči státním institucím. A tato nedůvěra se nevytratila ze dne na den.

Soundsystém: Mnohem víc než hromada beden

Na fotografiích z freeparties bývají nejvýraznější obrovské stěny reproduktorů. Málokdo ale vidí, co jejich provoz skutečně obnáší. Výkonná aparatura znamená nejen reproduktory, ale také zesilovače, procesory, kabeláž, rozvaděče, ochranné prvky, generátory a další techniku.

K tomu je potřeba zajistit dopravu, servis, skladování a neustálé opravy. Technika se opotřebovává, něco se rozbije, něco je potřeba vyměnit a další vybavení postupně zastarává. A když chce soundsystém zlepšit svůj zvuk, čekají ho další investice. Nové reproduktory, silnější zesilovače, lepší processing nebo kvalitnější konstrukce mohou stát nemalé částky. To jsou peníze, které se při nekomerčním pořádání akcí nemusí nikdy vrátit.

Vlastní peníze, volný čas a někdy i dovolená

Při debatách o freeparties se často přehlíží jedna zásadní věc. Lidé, kteří podobné akce organizují, na nich nemusí vůbec vydělávat. Dobrovolné příspěvky nebo příjmy z baru mohou pokrýt část výdajů, ale zdaleka ne vždy všechno. Palivo, technika, doprava, pronájem vybavení, servis a další náklady mohou znamenat, že organizátoři doplácejí ze svého.

Přitom nejde jen o peníze. Postavit aparaturu, připravit akci, následně všechno rozebrat, odvézt a uklidit zabere obrovské množství času. Pro členy soundsystémů to může znamenat večery po práci, celé víkendy nebo čerpání dovolené, kterou jiní tráví odpočinkem. A to všechno kvůli několika dnům hudby.

Samozřejmě ne všechny kolektivy fungují stejně. Některé mají stabilnější příjmy, provozují bary nebo organizují placené akce. Jiné jsou závislé hlavně na dobrovolné práci svých členů. Podstatné ale je, že za velkou částí nekomerční scény stojí lidé, kteří jí věnují mnohem víc, než z ní finančně získávají.

Když se z vášně stane práce

Někteří lidé ze soundsystémů navíc využívají své technické zkušenosti i profesionálně. Začínají s vlastní aparaturou a postupně se dostanou k pronájmu ozvučení, technickému zajištění koncertů, klubových nocí nebo dalších kulturních akcí. Znalosti získané při stavbě a provozu soundsystému lze uplatnit v oblasti zvukové techniky, světelné produkce, konstrukce pódií nebo celkové eventové produkce.

Pro někoho tak zůstane tekno celoživotním koníčkem, pro jiného se může stát začátkem profesní dráhy. Nezávislá scéna tím zároveň vytváří prostor pro rozvoj technických schopností a kulturní produkce. A to je část její hodnoty, která se v běžných zprávách o technoparty prakticky neobjevuje.

Po akci nemusí zůstat spoušť. Úklid je součástí práce

JJedním z nejrozšířenějších obrazů freeparty je zničená louka plná odpadků. Takové případy existují a nelze je popírat. Jenže existuje i druhá strana, která se do médií dostává podstatně méně. Organizátoři a návštěvníci řady akcí po sobě prostor uklízejí. Sbírají odpadky, odvážejí pytle, kontrolují okolí a snaží se vrátit pozemek do původního stavu. U odpovědně fungujících kolektivů může být úklid samozřejmostí, stejně jako stavba a následné rozebrání aparatury. V některých případech tak po akci nezůstane prakticky žádný viditelný odpad.

Nejde přitom jen o nedoložené historky uvnitř scény. Například v září 2005 informovala média o technoparty u Příchovic, po které účastníci odstranili odpadky a na louce zůstala pouze pošlapaná tráva. V roce 2006 se na úklidu po CzaroTekku podíleli také samotní účastníci. A u technoparty v Andělce v roce 2008 zaznělo od místních představitelů pozitivní hodnocení organizační přípravy, včetně zajištění toalet a odpadkových košů.

To ale neznamená, že všechny freeparties fungují bezchybně. Například po CzechTeku 2004 se řešily desítky tun odpadu a v dalších letech se objevily i akce, po kterých bylo potřeba řešit nepořádek nebo poškození okolí.

Problém tedy není v samotném hudebním stylu, ale v konkrétním přístupu pořadatelů a účastníků.

Přesto právě negativní případy často vytvářejí obraz celé komunity. Pokud se po akci nic nestane a organizátoři všechno uklidí, zpravidla nevznikne žádný výrazný mediální příběh. Když ale někde zůstanou odpadky, může se jedna událost stát dalším argumentem proti celé scéně.

Najít pozemek mimo civilizaci? Často pořádný problém

Jednou z největších komplikací při pořádání freeparties je samotné hledání vhodného prostoru. Zní to jednoduše: pokud hudba ruší obyvatele, stačí uspořádat akci dostatečně daleko od vesnic a měst. Jenže česká krajina není nekonečná. Pole, louky i lesy mají své majitele. Velká část území je zemědělsky využívána, další lokality podléhají ochraně přírody a jinde může být problém s dopravní dostupností nebo bezpečností. Najít pozemek dostatečně vzdálený od obytné zástavby, na který lze přivézt techniku a zároveň jej využít se souhlasem vlastníka, tak může být velmi obtížné. A když už se vhodná lokalita objeví, majitel nemusí mít o pronájem zájem. Obavy z hluku, poškození pozemku nebo konfliktů s okolím jsou pochopitelné. Někdy ale může hrát roli i samotná pověst tekno scény.

Vzniká tak paradoxní situace. Pořadatelé jsou vyzýváni k tomu, aby akce pořádali legálně a nikoho nerušili. Najít místo, kde by to bylo skutečně možné, však nemusí být vůbec jednoduché. To samozřejmě neospravedlňuje obsazení cizího pozemku bez souhlasu. Ukazuje to ale, že pokud společnost chce, aby nezávislé akce probíhaly v souladu s pravidly, měla by existovat také reálná cesta, jak tyto podmínky splnit.

Policie, celníci a kontroly: Kdy jde o bezpečnost a kdy už o tlak?

Napětí mezi částí freeparty scény a bezpečnostními složkami má dlouhou historii. Někteří organizátoři vnímají policejní přístup jako jednu z největších překážek při přípravě akcí. Mohou se setkat s opakovanými kontrolami, přítomností psovodů nebo dalších složek, případně s komplikovanou komunikací při řešení podmínek akce. V konkrétních situacích se na kontrolách mohou podílet také další úřady včetně celní správy, pokud jde o oblast jejich zákonných kompetencí.

Je nutné zdůraznit, že samotná kontrola není automaticky neoprávněná. Policie má povinnost chránit veřejný pořádek, bezpečnost i práva vlastníků pozemků. A pokud existuje důvodné podezření na protiprávní jednání, může postupovat podle zákonných pravomocí. Otázkou však zůstává přiměřenost. Je opravdu nutné přistupovat ke každé nezávislé hudební akci jako k potenciálnímu bezpečnostnímu incidentu? A pokud organizátoři spolupracují, mají souhlas s využitím pozemku a snaží se řešit bezpečnost, odráží se to také v přístupu kontrolních orgánů?

Pro část scény může být výrazná policejní přítomnost odrazující, zvlášť pokud nezná její konkrétní důvody. Místo vzájemné komunikace pak může vznikat další nedůvěra. Smyslem kontrol by přitom mělo být řešení skutečných rizik, nikoliv vytváření dojmu, že samotné pořádání tekna je podezřelou činností.

Starostové a obce: Proč je někdy problém už samotný název freeparty?

To ukazuje, že konflikt není nevyhnutelnou součástí každé freeparty. Velký vliv na podmínky pořádání mají také obce a místní samosprávy. Pro starostu může plánovaná freeparty představovat obavy ze stížností obyvatel, dopravy, hluku a případných škod. Tyto obavy mají své opodstatnění. Problém ale může nastat, když je akce odmítána automaticky, ještě než se začne řešit její konkrétní podoba. Někteří vlastníci pozemků mohou od pronájmu ustoupit právě kvůli obavám z reakce místní samosprávy nebo obyvatel. Organizátor se tak může ocitnout v situaci, kdy má techniku, lidi i plán, ale není schopen získat místo, na kterém by akce mohla proběhnout.

Vstřícnější komunikace přitom může fungovat. Příkladem je technoparty v Andělce v roce 2008, kde organizátoři splnili dohodnuté podmínky a akce skončila v avizovaném termínu. To ukazuje, že konflikt není nevyhnutelnou součástí každé freeparty.

Velké festivaly versus freeparties: Kdo má skutečně prostor pořádat?

Česká republika je zemí velkých hudebních festivalů. Beats for Love a Colours of Ostrava v Ostravě, Rock for People v Hradci Králové, Let It Roll, Mácháč, Masters of Rock ve Vizovicích nebo Brutal Assault v Josefově. Každá z těchto akcí má vlastní historii, zaměření a způsob organizace, všechny ale ukazují, jak významnou roli hraje festivalová kultura. Jde o události, na které přijíždějí tisíce až desetitisíce návštěvníků a kolem kterých funguje rozsáhlá infrastruktura. Velké festivaly vytvářejí pracovní příležitosti, podporují cestovní ruch a přinášejí peníze do místní ekonomiky. Právě proto bývají pro města a regiony významnými kulturními partnery.

Samosprávy s některými festivaly dlouhodobě spolupracují, mohou je finančně podporovat nebo pro ně v zákonných mezích upravovat podmínky konání. Například Ostrava má ve své vyhlášce pro rok 2026 uvedené výjimky z běžné doby nočního klidu mimo jiné pro Beats for Love a Colours of Ostrava. V Hradci Králové se zvláštní režim nočního klidu řešil také v souvislosti s Rock for People. Pro velké festivaly tak existují předem plánovaná opatření týkající se dopravy, provozu, bezpečnosti a komunikace s veřejností.

A co malý soundsystém?

Nezávislý kolektiv má často úplně jiné možnosti. Nemusí disponovat profesionálním produkčním týmem, velkým rozpočtem ani dlouhodobým institucionálním zázemím. Několik lidí chce během roku uspořádat pár víkendových akcí, zaplatit provoz techniky a vytvořit prostor pro nekomerční hudbu. Přesto může být právě pro ně obtížné získat souhlas vlastníka, vhodnou lokalitu nebo vyjednat přijatelné podmínky. Tím vzniká otázka, kterou nelze jednoduše odbýt.

Jestli dokážeme organizačně zvládnout několikadenní festival pro desetitisíce lidí, proč je někdy tak těžké najít prostor pro několik stovek návštěvníků nezávislé hudební akce?

Samozřejmě nejde o totožné situace. Velké festivaly mají profesionální zabezpečení, smluvně zajištěné areály a povinnosti odpovídající jejich rozsahu. Neznamená to, že se na ně pravidla nevztahují nebo že nemohou čelit policejním kontrolám. Současně však mají finance a organizační zázemí, které menší nekomerční akci často chybějí. Nejde tedy o jednoduché tvrzení, že stát toleruje velké festivaly pouze proto, že vydělávají peníze. Jde o otázku, zda je systém nastavený tak, aby v něm dokázala existovat i nezávislá kultura bez rozsáhlého finančního zázemí.

Kulturní hodnota se nemusí měřit výší obratu

Velký festival může mít výrazný ekonomický přínos. Malá freeparty ho mít nemusí. To ale automaticky neznamená, že je kulturně méně hodnotná. Nezávislé akce vytvářejí prostor pro experimentální hudbu, začínající producenty, vlastní technické projekty a komunitní spolupráci. Někteří lidé, kteří dnes profesionálně zajišťují zvuk a techniku pro koncerty nebo festivaly, mohli získávat první zkušenosti právě v prostředí nekomerčních hudebních akcí. Pokud má společnost podporovat kulturní rozmanitost, neměla by se zajímat jen o projekty, které dokážou přilákat největší počet návštěvníků.

Média a obraz tekna: Proč se tolik mluví o problémech?

Když proběhne freeparty bez konfliktů, organizátoři po sobě uklidí a lidé se vrátí domů, pro celostátní média to většinou není zásadní událost. Když ale dojde k policejnímu zásahu, stížnostem na hluk nebo poškození pozemku, zpráva může okamžitě získat pozornost. Výsledkem je prostředí, ve kterém mohou negativní události výrazně převažovat v obrazu scény, který se dostává k širší veřejnosti. Člověk, který tekno nikdy nenavštívil, tak může mít pocit, že jde především o problémy s policií, drogami a nepořádkem.

Skutečný obraz scény je ale mnohem pestřejší. Existují akce organizované odpovědně a s respektováním domluvených podmínek. Stejně tak existují případy, kdy organizátoři nebo návštěvníci selžou. Seriózní zpravodajství by mělo dokázat ukázat obojí. Zároveň by mělo rozlišovat, zda informace pochází od policie, obce, majitele pozemku, nebo samotných organizátorů. Každá z těchto stran totiž může stejnou událost vnímat jinak. Pokud ve zprávě zazní pouze stanovisko jedné strany, čtenář nemusí získat úplný obraz.

Právě CzechTek 2005 je historickou připomínkou toho, že ani informace poskytované úřady nemusí být vždy úplné nebo přesné. Kritické ověřování by proto mělo platit pro všechny zúčastněné, nejen pro undergroundovou scénu.

Není každá freeparty stejná. A není každý problém vymyšlený.

Při obhajobě nezávislé kultury je potřeba zachovat také určitou sebekritiku. Ne všechny freeparties jsou organizované stejně. Některé mají souhlas vlastníka, zajištěné toalety, odpadové hospodářství a domluvené podmínky. Jiné mohou proběhnout bez těchto opatření a způsobit skutečné problémy. Někteří účastníci se mohou chovat nezodpovědně, rušit okolí, poškozovat majetek nebo ohrožovat sebe i ostatní. To však není důvod automaticky přisuzovat stejné chování celé hudební komunitě.

Stejně jako není fér soudit všechny návštěvníky rockových festivalů podle jednotlivých opilých výtržníků, není fér posuzovat celé freetekno podle jedné problematické akce. Pravidla mají chránit lidi, přírodu a majetek. Neměla by ale sloužit jako zástupný důvod k odmítání určité kultury jen proto, že je hlasitá, nezávislá a nezapadá do běžného modelu hudebního průmyslu.

Co by se muselo změnit?

Základním problémem nemusí být samotná existence pravidel, ale spíše nejasnosti ohledně toho, jak je v praxi splnit, nebo neschopnost pořadatelů domluvit se s institucemi, které mají jejich dodržování kontrolovat. Pomoci by mohla především přístupnější komunikace mezi organizátory, vlastníky pozemků, obcemi a bezpečnostními složkami. Dalším krokem by bylo vytipování vhodných lokalit, kde by bylo možné pořádat menší hudební akce bez zásadního dopadu na okolní obyvatele.

Důležitý je také předvídatelný přístup policie, který by zohledňoval konkrétní situaci, nikoli jen pověst hudební subkultury. Podstatná je rovněž odpovědnost organizátorů. Bez respektování vlastnických práv, bezpečnosti návštěvníků a úklidu po akcích nelze očekávat dlouhodobou důvěru. Pokud ale tato odpovědnost existuje, neměla by automaticky narážet na odmítání jen kvůli slovu tekno.

Freetekno není jen party. Je to práce, komunita a kus života.

Pro člověka zvenčí může být freeparty pouze hlasitý víkend uprostřed přírody. Jenže za několika dny hudby mohou stát měsíce příprav, investic a organizace. Někdo stráví týdny opravami zesilovačů. Další shání dopravu, řeší aparaturu nebo hledá místo, kde nebude nikoho rušit. Jiný vezme volno v práci, aby mohl celý soundsystém postavit a následně zase uklidit. A po skončení party často přichází další práce, která se na fotografiích neobjeví. Rozebrat techniku. Naložit dodávky. Odvézt odpadky. Zkontrolovat pozemek. Vrátit všechno na své místo. Právě tohle je součást freetekna, o které se příliš nemluví. Ať už člověk jeho hudbu miluje, nebo ji nedokáže vystát, neměl by ignorovat práci a úsilí lidí, kteří ji vytvářejí.

Freetekno nepotřebuje zvláštní právo porušovat pravidla. Potřebuje ale skutečnou možnost existovat v jejich rámci.

Pokud dokáže společnost vytvářet podmínky pro velké komerční festivaly, měla by umět vést rozumný dialog také s nezávislými soundsystémy. Protože kulturní hodnota se nedá měřit jen návštěvností, cenou vstupenky nebo množstvím peněz, které protečou festivalovým areálem. A možná právě v tom spočívá nejdůležitější myšlenka freetekna.

Hudbu můžeš dělat i bez velkých sponzorů a komerčního zázemí. Ale neměl bys kvůli tomu automaticky ztrácet právo na férové zacházení.