V roce 2026 vyšly projekty Behind The Hills Boys a Levý král, které na první pohled působí jako dvě odlišné polohy tvé tvorby. Vidíš mezi nimi nějakou společnou myšlenku, nebo vznikaly z úplně jiných potřeb?
Správne hovoríš. Levý král je ako keby plnohodnotný album, zatiaľ čo behind the hills boys je doslova sidequest kde som si ja plnil nejaké svoje detské nenaplnené potreby kde som sa skôr upínal na zvuk a veci na ktorých som vyrastal, chcel som pracovať so záhoráčtinou, mojim nárečím.
Behind The Hills Boys bývá označováno za zvukovou mapu Záhoří. Co jsi chtěl prostřednictvím toho projektu zachytit, co by jinak mohlo zůstat nepovšimnuté?
Práve to nárečie. Ja ho používam na random ale chcel som sa do toho opreť na sto percent. Plus som chcel spolupracpvať s lokálnzmi alebo aspoň s niekzm, koho som počúval a rešpektoval.
Když se ve své tvorbě vracíš k rodnému regionu, hraje v tom nějakou roli časový odstup a změna perspektivy?
Náš región bol vždy bez kultúry. Obehol som s kapelou Československo niekolko krát a bol som naozaj všade. Na Záhorí však neexistuje ani klub, ani poriadna hospoda alebo nejake eventy. O galeriách popr. o miestach kdeby sa dala robiť nejaká aktivita, nic neexistuje poriadne. Časový odstup neexistuje, nic a nezmenilo. Na intre behind the hills boys je komentár k Malackám, je z roku 1999, (...) ako keby bol z roku 2026.
U Levého krále se objevují vedle rapu také rockovější a klavírní prvky. Je pro tebe změna zvuku způsobem, jak hledat nový jazyk pro určité téma, nebo se hudební směr často vyvine přirozeně a význam mu přisoudíš až zpětně?
Ja som prišiel do rapu z opačnej strany takže otázky podobného charakteru dostávam často. Neprikladám konkrétny zvuk, konkrétnej téme. Nekedy neviem ani do čoho idem nahrávať ale vo všeobecnosti, všetko je 1000 krát väčšia zábava ako nahravat do hiphop,trap beatu alebo do nejakeho punku. Tyto dva zvuky točím roky a zajíma ma všecko ostatné momentálne.
Poslední roky působíš jako velmi produktivní autor a rok 2026 přinesl několik výrazně odlišných tvůrčích směrů. Jak poznáš, že máš materiálu dost na vydání desky? Máš nějaké vlastní kritérium, podle kterého se rozhoduješ, co má jít ven a co by mělo zůstat v šuplíku?
Ja nezvyknem robit konceptuálne desky takze skoro nikdy nevím kolik to bude mít trekú. lebo víme, nejaka predstava a plány vždy sú ale jak je u mňa zvykom, častokrát omylom a počas toho procesu vzniknú nečekané veci. To vždy zamieša kartami. Ven jde to co chci a je mi jedno v jakej to je kvalite. Prinejhorším to nazvem skit. V šuplíku zostáva to čo treba dopísať rovnako prísne jak je rozpísané, lebo keď nekedy dopisujes len aby bolo, strašne je to tam cítiť.
Musí podle tebe dobrý text vycházet z přímé životní zkušenosti, nebo může být stejně pravdivý i tehdy, když vznikne z pozorování, představivosti či zpracování cizích příběhů?
Ano, nemusí. Je to jedna ze základnćh psacích technik, zmeníš rod a hned sa stane s odpozorovaného prožitku, prožitek osobný.
Na Mrdky mrdky je to kletba! se výrazněji objevuje společenská kritika. Když píšeš o společenských problémech, chceš posluchači nabídnout vlastní interpretaci, vyvolat pochybnosti, nebo spíš formulovat vztek, který už v něm existuje?
Fungovat takhle to by bolo strašné overthinkování, o tom co to je , rozmýšlam až ked to je. Keby to mám robit predtým, asi sa zbláznim. Už dávno sem pochopil že snažit sa mat nad nečím takým ako je tvorba kontorlu je uplne nereálne.
Když se dnes ohlédneš za projektem2023, co ti zkušenost s rozsáhlou spoluprací ukázala o vlastní roli autora? Změnilo se něco na tom, jak přemýšlíš o sdílení autorského prostoru a o tom, kolik kontroly chceš mít nad výslednou podobou projektu?
Projekt 2023 mi ukázal to, že túžba a chuť niečo urobiť, častokrát nestačí. Hrozne ma to vyčerpalo. Ale pozor, nie je to kvoli tomu že som robil s babami alebo pod., nech si to náhodou nikto nemyslí. skôr mám na mysli to, že na takéto velké projekty treba tím ludí .
Na skladbě Malér jsi spolupracoval s Meowlau, která se hudebně pohybuje v jiném prostředí než ty. Co tě na její tvorbě zaujalo natolik, že jsi do spolupráce šel, a změnilo to nějak tvůj pohled na vlastní způsob práce s textem a hlasem?
Nemám moc rád ked ma niekto osloví na spoluprácu a ja musím písať prvý. Len tak som na to kývol a najprv to flákal, potom som mal výčitku že by som mal niećo už napísat, nič mi nešlo a potom to zrazu skočilo. Laura bola nadšená, ja tym pádom tiež. Potom mi poslala svoj text aj s demom a ten text sa mi tak moc nezdal, že som si ani nepustil tu mp3ku. O pár dni som sa odhodlal a strašne sa mi to zapáčilo.
Existuje nějaká poloha, kterou bys chtěl ještě prozkoumat, i kdyby vůbec nezapadala do toho, co od tebe lidé dosud znají?
Toto robím asi podvedome bez toho aby som mentálne špekuloval. Celý život poslúcham od ludí „takúto hudbu bôbec nepočúvam ale ty...”. Určite som nepreskúmal ešte všecky polohy takže oni tak pomalinky chodia postupne.
Facebook
Twitter
Sdílet
Tagy
Události
