Just love: Červenání, aneb představení a křest knihy Obrazy jiné touhy – Queer umění a vizualita v českých zemích

Ve středu 4. prosince 2024 jsem měl možnost být v Brně na křtu knihy „Obrazy jiné touhy – Queer umění a vizualita v českých zemích” kterou vydává Nakladatelství VUTIUM. Křest se konal v rámci festivalu Brno Book Open, literárního a knižního festivalu zaměřeného na publikace (nejen) o umění, designu a architektuře. Rezidence Café Kaprál bylo vhodnou volbou, neboť je považováno za samotné srdce brněnského literárního dění. 

Událost se nesla ve slavnostním, ale zároveň erudovaném duchu, s důrazem na historickou paměť a queer témata v současném umění. Tato událost mě zaujala vzhledem k jejímu přínosu pro českou a slovenskou queer komunitu, jelikož obdobné literatury je na tuzemské literární scéně stále poměrně málo. Editor knihy a několik přispěvatelů vytvořili potenciál pro prostor hlubšího zkoumání problematiky, kterou se kniha zabývá.

Program začínal ve 20:00 a byl zahájen krátkým úvodem a křtem knihy, který zahrnoval i autorské čtení a následnou diskusi. Skutečnou hvězdou večera byl editor sborníku Ladislav Jackson, který vedl celý večer a předčítal své příspěvky do knihy. Jackson zdůraznil historické nerovnosti a diskriminaci, jimž queer komunita čelila, a jejich vliv na kulturní produkci, když četl úvodní pasáže své kapitoly „Queer obrazy mezi estetikou a emancipací“. 

Ladislav Jackson je historik umění, vedoucí Společnosti pro queer paměť od roku 2023 a pedagog na FaVU VUT v Brně. Specializuje se na queer studia, kritickou rasovou teorii a dějiny queer vizuality. Je spoluautorem knih „Homosexualita v dějinách české kultury“ a „Teplá Praha“. A v rámci uplynulých ročníků festivalu Prague Pride připravil s fotografem Lukášem Houdkem výstavu „Chuť medu: Queer minulost ze sbírek a archivu Společnosti pro queer paměť”, nebo roku 2024 zde připravoval výstavu polského queer umělce Karola Radziszewského „To se nikdo nedoví / Nobody's Gonna Know” v galerii Světova 1.

Představení knihy

Obrazy jiné touhy je sbírka textů pokrývající oblast queer umění a vizuální kultury, které vznikaly na základě tématických bloků prezentovaných na konferenci v roce 2019. Svazek se skládá z jedenácti kapitol napsaných různými autory a autorkami na různá témata relevantní pro queer umění v jeho historických, sociálních a politických souvislostech. 

Tato kniha nahlíží na queer umění nejen jako estetickou kategorii, ale také jako subverzivní strategii pro narušování náhledu na zavedené genderové normy a přivádění průsečíku sexuální moci do centra pozornosti v rámci vizuální kultury. Je dobře propojena s řadou sociálních, historických a politických souvislostí, které zdůrazňují význam queer identity v rámci umění.

Kniha jasně poukazuje na to, jak mnohé queer umělecké práce a výtvory reprezentují identity a zkušenosti, které byly dříve přehlíženy nebo potlačované. Jedním z klíčových konceptů, na které se zaměřuje, je subverze a apropriace. Kniha vyzdvyhuje důležitost přebírání negativních znaků a jejich opětovného využití jako nástroje posílení queer identity. 

Autoři poukazují na fakt, že queer estetika má historickou genealogii – je důležitou součástí emancipačních hnutí queer komunity, a ále mapují vizuální znakové systémy v queer prostředí, což ilustruje Michelangelovo Buonarrotiho dílo a vliv časopisu Physique Pictorial na queer komunitu. Kniha důkladně kombinuje uměleckou analýzu, historické reflexe spolu s kritikou genderových a společenských konstruktů, díky čemuž nám podstatně pomáhá pochopit queer identitu a estetiku ve střední Evropě.

Síla queer reprezentace v historické perspektivě

V předmluvě ke knize Jackson vysvětlil, že queer umění nelze chápat jen jako záležitost stylistické volby nebo estetického trendu, ale jako cíl zaměřený na reprezentaci, osvobození a zpochybnění dominantního heteronormativního diskurzu. 

Historik umění James Sloan vytvořil paralelu mezi queer estetikou a metaforou „nebe plné hvězd“, která naznačuje, že vnímání se různí na základě úhlu pohledu pozorovatele. Tato metafora byla během večera používána k popisu dynamické povahy queer identity, a jejího výskytu nejen na uměleckém poli – od subtílních náznaků po explicitní vyjádření touhy.

Jackson zmínil například dlouhodobou marginalizaci queer osobností, která se týkala například českého umělce Jana Zrzavého, jehož queer identita byla dlouho přehlížena. Avšak toto se netýkalo pouze lokálních případů, podobné jevy jsou dobře zdokumentovány i v jiných zemích. 

Příkladem je ikonický americký pop-artový umělec Andy Warhol, jehož život a dílo byly  v 60. a 70. letech často prezentovány způsobem, který záměrně upozadil jeho queer identitu, ve snaze prezentovat jeho tvorbu širšímu, konzervativnějšímu publiku. Záměrné vynechávání nebo bagatelizování queer osobnosti je příkladem širšího trendu, kdy se tyto aspekty významných osobností často marginalizují.

Queer jako aktivita: Umění, dějiny a odpor

Jedním z důležitých prvků knihy, díky které je tato antologie tak významná, je pohled na základě, kterého lze chápat queer jako aktivitu, nikoliv pouze jako statický pojem. Tato myšlenka byla během večera několikrát vyzdvyhnuta v souvislosti s uměním a aktivismem.

Jackson zahájil představení knihy přečtením několika úryvků ze své kapitoly, aby nám přiblížil svůj stylistický přístup. Hovořil o historickém útlaku queer komunity a její následné marginalizaci spolu s důsledky těchto událostí z hlediska kulturní produkce. Úvod se zaměřoval na vývoj queer umění a jeho významu pro LGBTQI+ komunitu. Obzvláště poutavé byly části, v nichž Jackson poukazoval na to, jak bylo queer umění využíváno jako prostředek zpochybňování hegemonického řádu.

U předčítaní se představil i další přispěvatel Michal Mako, v knize se zabýval dokumentací aktivit a životního stylu slovenského umělce Štefana Leonarda Kostelníčka. Mako předčítal část ze své kapitoly „Umělec Štěfan Leonard Kostelníček: Muž tří tváří?“. Poukázal na Kostelníčkovu práci, která napomáhala k dekriminalizaci homosexuality a také na časopis Kamarád, který založil v Brně ve 30. letech 20. století. Odvaha Kostelníčka a problémy, které musel tehdy řešit, se však bohužel příliš neliší od těch dnešních.

Queer však není jen označením odlišnosti, ale i způsob vzdoru vůči normám a prosazování změny. Příklad Štefana Leonarda Kostelníčka poukazuje na to, že queer aktivity mají hluboké kořeny v aktivismu i umění. Kniha tak vyzývá k vnímání queer jako dynamické síly odporu, která stále inspiruje ke kritickému myšlení a společenské změně.

Časopis Kamarád byl prvním známým periodikem v Československu, zaměřeným na otázky homosexuality a práva menšin. Kostelníček v úvodníku časopisu vyzval k rozbití společenských stereotypů prostřednictvím vědeckého poznání a kulturní práce. Tímto krokem výrazně riskoval svou kariéru a společenskou reputaci. Časopis však skončil po vydání jediného čísla, částečně i kvůli Kostelníčkovým právním problémům, které odrážely tehdejší kriminalizaci homosexuálního chování.

Queer umění jako prostor bezpečí i subverze

Nejpoutavější byla druhá část předčítaní Jacksona s prezentací queer domácnosti. Třetí část se zaměřovala na koncept queer prostorů v českém kontextu a pojednává o tom, proč je definice domova ojedinělým a nejkritičtějším faktorem pro vývoj queer identity. 

Slavný filmový producent Miloš Havel měl představu o své vile na Barrandově nejen jako o luxusním výrazu bytové výstavby, ale také jako o prostor reprezentující queer emancipaci. Samotný večer ještě více podtrhoval myšlenku, že architektura, interiérový design, ale i každodenní činnosti mohou být využity tak, aby queer lidé získali pocit sounáležitosti ve společnosti, která je většinou marginalizovala.

Hlavní myšlenkou tohoto příspěvku je fakt, že queer prostory nejsou pouze místy útočiště, ale také platformami pro redefinici a výraz identity, což je obzvlášť důležité v kontextu společenských změn a historického útlaku. Tato dvojí role bezpečí a subverze, kterou queer prostory nabízejí, umožňuje nejen přežití, ale i tvorbu alternativních kulturních narativů, které zpochybňují dominantní diskurz. V této dynamice se prolíná estetika, aktivismus a odpor, čímž queer kultura získává sílu nejen jako umělecký, ale také sociální a politický fenomén.

Atmosféra

Celá akce se nesla v oslavném tónu, zaměřeném na reflexi historické paměti a reprezentace queer témat. Ukázala tak význam otázky, jakým způsobem je historie queer komunity vnímána a předávána v uměleckých a kulturních kontextech. Ukázala, že je třeba věnovat velkou pozornost otázkám souvisejícím s historickou pamětí a uměleckou reprezentací queer v dnešní společnosti.

Křest knihy Obrazy jiné touhy, byl nejen kulturním, ale také společenským momentem. Na dokončení publikace bylo potřeba více než pět let a lze ji považovat za první pokus o vymezení queer estetiky a identity v českém prostředí. Tato akce však nebyla pouze oslavou knihy, ale spíše manifestací potřeby znovu navrátit a reinterpretovat dějiny, které byly queer komunitám dlouho odpírány.

Reflexe

Queer umění tu bylo od nepaměti, ale bylo z velké části ignorováno nebo cenzurováno. Není pro to divu, že se dnes z queer umění stal i nástroj proti útlaku, na což tato kniha poukazuje. Na události mě tato myšlenka zaujala a to z toho důvodu, že queer estetika nefunguje jen jako estetický symbol, ale i jako politická deklarace proti současné mocenské dynamice.

Pasáže reflektující, jak queer umění funguje jako nástroj subverze, narušující zavedené společenské normy na mě také silně zapůsobily. Dalším uvědoměním pro mě bylo to, jak spisovatelé a umělci trpěli, což mě přimělo zamyslet se nad vztahem, který existuje mezi uměním a identitou. 

Kniha také poukazuje na nerovnoměrné zastoupení genderu a metodologie témat použitých v kapitolách knihy, což ukazuje na obtíže spojené s přístupem ke queer historickým pramenům. Kniha tak odhaluje, jak složité je rekonstruovat queer minulost kvůli nedostatku dostupných pramenů a jejich často zkreslené interpretaci.

V tomto kontextu jsou Obrazy jiné touhy nejen významným příspěvkem do akademického diskurzu, ale také queer manifestem. Křest knihy byl více než jen prezentací knihy; byl to akt oslavy kolektivního ducha, dojemná připomínka toho, že queer kultura vždy byla a je klíčovou součástí naší společností.

Závěr

Představení knihy Obrazy jiné touhy se stalo víc než jen událostí spojenou s literaturou nebo uměním. Bylo to gesto připomínající, že queer identita a její vizuální projevy jsou neodmyslitelnou součástí kulturní historie, která byla příliš dlouho marginalizována. Tato kniha a její křest vyzdvyhují nejen sílu umění jako nástroje odporu a emancipace, ale také potřebu aktivního přehodnocení historických narativů.

Zvláštní důraz bych chtěl dát na propojení mezi uměním a identitou, které kniha zdůrazňuje – nejen jako estetický projev, ale i jako prostředek ke zpochybňování zavedených mocenských struktur. Toto propojení nabízí nový pohled na historii queer umění a otevírá dveře pro další výzkum a diskusi. Bylo osvěžující vidět, že se takové debaty dostávají do centra zájmu, ať už ve formě vizuální kultury, literatury, nebo kolektivní paměti.

Obrazy jiné touhy nejsou jen souborem textů – jsou připomínkou bohatosti, kterou queer identita přináší do světa umění, a manifestem volajícím po větší viditelnosti, respektu a pochopení. Věřím, že podobné publikace mohou pomoci nejen odborníkům, ale i širší veřejnosti lépe chápat význam queer reprezentace a její přínos k formování současné kulturní krajiny.

Tato kniha i večer poukazují na odvahou těch, kteří neustále posouvají hranice toho, co považujeme za normativní. Doufám, že tato událost bude inspirací pro další podobné projekty, které budou usilovat o zviditelnění těch, jejichž hlasy byly příliš dlouho utlačovány.

Pokud vás kniha Obrazy jiné touhy zaujala a chcete se ponořit do světa queer umění a vizuální kultury, můžete si ji zakoupit například v Knihy Dobrovský zde.