Po roce 1989 se v Československu otevřely široké dveře nejen k politickým a společenským změnám, ale také k novým uměleckým formám, které dosud nacházeli na okraji zájmu. Zásadní roli v tomto procesu sehrály zahraniční i domácí instituce. Mezi nimi například Sorosova nadace, oficiálně Nadace Open Society Fund, kterou založil americký finančník a filantrop maďarského původu George Soros. Nadace podporovala rozvoj občanské společnosti, vzdělávání a kulturního prostředí v postkomunistických zemích, a v 90. letech sehrála klíčovou roli také v oblasti umění, kultury a přístupu k novým médiím.

Významná byla i podpora ze strany technologických firem, jako byla americká společnost Silicon Graphics (SGI), která stála v popředí vývoje 3D grafiky a vizualizačních technologií. Její pokročilý hardware, využívaný zejména v oblasti vizuálních efektů, animace a vědecké simulace, se stal základem pro řadu uměleckých i akademických projektů v oblasti mediálního umění.

Díky těmto a dalším iniciativám se v 90. letech formovala první festivalová a výstavní scéna, z níž postupně vzešla síť experimentálních center a projektů, které dnes propojují digitální kreativitu, technologické inovace a subkulturní přístup.

Festivaly jako Ars Electronica v Linci, Transmediale v Berlíně nebo pozdější československé iniciativy začaly proměňovat pohled na digitální technologie, z pouhého komunikačního média se tak staly nástrojem pro kulturní reflexi i umělecký výzkum. Od Prahy přes Vratislav až po Plzeň a Brno vznikala centra, kde se střetávaly umění, věda, aktivismus i komunitní nadšení. Následující přehled představuje klíčové události, instituce a akademická pracoviště, která tento vývoj formovala a dodnes ho udržují v pohybu.

Digitální instalace kombinující 3D vizualizaci s uměleckou estetikou.

Po roce 1989 se i v Československu začíná formovat nové prostředí pro mediální umění, vzniká scéna, která by bez podpory ze zahraničí vznikala jen těžko. Klíčovou roli sehrály instituce jako Sorosova nadace, oficiálně Open Society Fund. Nadace v 90. letech aktivně podporovala rozvoj občanské společnosti, nezávislé kultury i vzdělávání, a především otevřela prostor pro experimenty s novými médii.

Vedle ní vstoupily do hry i technologické firmy. Jednou z nejvýznamnějších byla SGI. Tato americká společnost zásobovala svět hardwarem pro tvorbu a zpracování 3D grafiky a vizualizací, bez kterého by řada uměleckých i akademických projektů vůbec nevznikla. Její technologie se používaly ve filmech, vědeckých simulacích i uměleckých instalacích a staly se doslova motorem první vlny digitální estetiky.

Právě díky tomuto zázemí začaly v 90. letech vznikat první festivaly, galerie a výzkumná centra, kde se propojovalo umění, věda, aktivismus i fascinace technologiemi.

Vybrané zahraniční festivaly a instituce

Výběr těchto zahraničních festivalů a institucí není náhodný. Všechny sehrály klíčovou roli při formování mediálního umění a digitální kultury ve střední Evropě. Představují místa, kde se technologie nestávají pouze nástrojem, ale prostředím pro kulturní dialog, experiment a kritickou reflexi. Právě díky nim mohli umělci i kurátoři z postkomunistických zemí navázat mezinárodní spolupráci, sdílet své projekty a objevovat nové formy vyjádření v době, kdy domácí infrastruktura teprve vznikala. Tyto instituce a festivaly zároveň nastavily vysokou laťku pro propojení umění, vědy a společnosti , a staly se inspirací i vzorem pro rozvoj podobných platforem u nás.

Ars Electronica: Průkopnický festival digitální kultury a umění (Linz, Rakousko)

Festival Ars Electronica probíhá od 1979, soustředí se na elektronické a posléze digitální umění a jeho kulturní a společenský kontext. Každoročně uděluje ceny v kategoriích: hybridní umění, interaktivní umění, digitální hudba, digitální komunity, a také cenu v oblasti výzkumu mediálního umění, grant za nový objev, tzv. Next Idea Grant, a cenu pro mladé tvůrce do 19 let (tzv. U19 freestyle computing). Tématické zaměření festivalu se projevuje i v doprovodných sympoziích a katalozích, které se postupně stávají jak kompendiem k studiu mediálního umění. Například již roku 1992 zde Woody Vasulka a Peter Weibel uspořádali výstavu tvůrců a technologií raného videoartu.

Ars Electronica Festival 2024 - It's a Wrap-up!

Ars Electronica ale není jen výstavou pro geeky či kurátory, festival často předběhne dobu a ukazuje technologie, které se do běžného života dostanou až o několik let později. Právě tady se poprvé veřejně diskutovalo o umělé inteligenci jako kreativním nástroji, o propojení lidského těla s rozhraním počítače, nebo o tom, co znamená být člověkem ve věku algoritmů. Vystavovali tu roboti, kteří tvoří poezii, biologické instalace rostoucí ze syntetických buněk nebo AR projekty, které mění veřejný prostor na digitální krajinu. V roce 2019 festival představil projekt, který analyzoval DNA návštěvníků a převáděl ji do hudební kompozice v reálném čase. Pro lidi, co někdy slyšeli o jménech jako Stelarc (Exoskeleton), Laurie Anderson (O Superman) nebo Ryoji Ikeda (data.scan) – právě tady je často mohli zažít poprvé.

Snímek z festivalu Arts Electronica v Rakousku. Foto: Florian Voggeneder

ZKM: Centrum pro umění a mediální technologie (Karlsruhe, Německo)

ZKM (Zentrum für Kunst und Medien) bylo otevřeno v roce 1997 v impozantní industriální budově bývalé továrny na torpéda, přeměněné na komplex spojující muzeum, výstavní haly, výzkumná oddělení i vzdělávací instituce. Unikátní na ZKM je právě toto propojení, ve stejné budově sídlí jak samotné muzeum mediálního umění, tak Vysoká škola umění a designu v Karlsruhe (HfG Karlsruhe), čímž vzniká ideální prostředí, kde studenti, vědci, kurátoři a umělci pracují bok po boku. Zakladatelem a dlouholetým ředitelem centra byl Peter Weibel, vizionář mediálního umění, který ZKM koncipoval jako „Bauhaus 21. století“, čímž chtěl demonstrovat, to že ZKM představuje nové místo experimentů, kde se propojuje věda, estetika a technologie.

25 years of Hallenbau | ZKM | Karlsruhe

ZKM je známé svými rozsáhlými retrospektivami a tematickými výstavami, které mapují klíčové body v dějinách elektronického a mediálního umění, od raného videoartu přes net.art až po současné experimenty s umělou inteligencí, bioartem nebo interaktivními instalacemi. Právě zde proběhla průlomová výstava net_condition z roku 1999, která patří mezi první systematické kurátorské pokusy reflektovat internet jako médium a kulturní fenomén. ZKM také spravuje jednu z největších sbírek digitálního a interaktivního umění na světě a je centrem digitální konzervace. Tedy záchrany děl, která kvůli zastaralému softwaru či hardwaru mizí z kulturní paměti. Díla autorů jako Bill Viola, Rafael Lozano-Hemmer, Lynn Hershman Leeson nebo jodi.org tu byla poprvé systematicky katalogizována i restaurována pro další generace.

Budova ZKM v Karlsruhe je bývalá průmyslová továrna na torpéda, přeměněná na rozlehlý komplex s muzeem, galeriemi.

Transmediale: Festival kritické reflexe digitální kultury a technologií (Berlín, Německo)

Festival Transmediale vznikl v roce 1988 původně jako VideoFest, aby se záhy proměnil v jednu z nejvýznamnějších evropských platforem pro digitální umění, mediální kulturu a technologický aktivismus. Na rozdíl od spektakulárního pojetí Ars Electronica se Transmediale soustředí spíše na kritickou reflexi, ve smyslu otázek, které nové technologie otevírají v rovině politiky, etiky, ekologie i identity. Každý ročník má silné tematické zaměření a formou výstav, diskusí, workshopů i experimentálních performancí propojuje umělce, teoretiky a technologické vizionáře. Festival je zároveň známý tím, že neukazuje jen nejmodernější technologie, ale často upozorňuje na jejich temné stránky – například digitální dohled, algoritmické nerovnosti nebo kulturní kolonialismus v kyberprostoru.

Transmediale 2019 - What moves you?

Transmediale je místem, kde můžete narazit na hackery, kteří upravují software kamer tak, aby ignorovaly bělochy (White Male Default), nebo na umělce, kteří záměrně zahlcují datové servery nesmyslným šumem, aby upozornili na ekologickou stopu internetu. Festival uvedl například práci Face Cages od Zacha Blase, která vizualizuje biometrický dohled skrze deformované masky vygenerované z rozpoznávání obličejů, nebo Random Darknet Shopper, autonomního bota, který na darknetu náhodně nakupoval zboží, od falešných značkových tenisek až po extázi, čímž narušoval právní rámce kolem AI agentů. V Berlíně se tu pravidelně setkávají výstřední vizionáři, kritičtí designéři i teoretičtí „kyberpunkové“, kteří spoluvytvářejí představu o tom, jak technologie nejen používáme, ale jak jim také můžeme čelit, měnit je nebo sabotovat.

Snímek z festivalu Transmediale v berlínském studiu Kulturprojekte Berlin.

WRO: Centrum mediálního umění jako laboratoř budoucnosti (Vratislav, Polsko)

WRO Media Art Biennale se zrodilo v roce 1989 (stejně jako pád Berlínské zdi) pod názvem Sound Basis Visual Art Festival, čímž hned odstartovalo vášeň pro syntézu zvuku, obrazu a technologie. Probíhá ve městě Vratisla, což festivalu dodává atmosféru propojení disciplín a komunit. Již v roce 1997 zde vystoupil pionýr VR Jaron Lanier, a WRO tak patřilo k prvním místům, kde se debatovalo o tom, co znamená být člověkem v digitálním prostoru.

Edward Ihnatowicz: Senster / WRO 2019 CZYNNIK LUDZKI | HUMAN ASPECT

Pro 21 ročník festivalu 2025 s kurátorským tématem „Qualia“ vznikne multi-kanálová zvuková kompozice, která reaguje na pohyb návštěvníků a aktivuje subharmonické vibrace v těle, takže zvuk doslova ucítíte na vlastní kůži. WRO Art Center funguje celoročně jako laboratoř a archiv novomediálního umění, vyhlašuje soutěž Best Media Arts Graduation Projects pro nejlepší diplomové práce a společně s Ars Electronica a Transmediale tvoří evropský “trojúhelník” nových médií, ale s důrazem na poetiku smyslového zážitku: data tu místo čísel tančí, světlo dýchá a zvuk rezonuje v kostech.

V2_: Institute for unstable media (Rotterdam, Nizozemsko)

V2_ Institute for Unstable Media vznikl v Rotterdamu v roce 1994 jako laboratoř pro experimenty na pomezí umění, vědy a technologií. Jeho název odkazuje na zájem o nestabilní, proměnlivé technologie a mediální formy, které se mění pod rukama tvůrců i publika. Centrum sídlí v industriální čtvrti Wilhelminapier, kde loftové prostory a panorama řeky Maas podtrhují jeho otevřenost vůči nekonvenčním fórům: interaktivní instalace, autonomní robotika, biologické umění i post-digital performance zde sdílejí jeden ateliér.

World Skin at V2_

Každoročně V2_ pořádá výstavy, přednášky, semináře a workshopy, často v rámci svých rezidenčních programů (Artist in Residence), které lákají inovátory jako jsou Natalie Jeremijenko (robotická fauna) nebo Stelarc (cyborganatomie). Pamětihodným projekt „The Shopfloor“ je kolektivní dílna, kde se veřejnost učí stavět DIY elektroniku a diskutovat o etice tech výzkumu. V2_ také vydává sérii publikací a pořádá filmové projekce věnované mediální archeologii, což z něj dělá nezbytnou zastávku pro každého, kdo chce pochopit, jak se technologie rodí, umírá a znovu restartuje.

České festivaly a instituce

České festivaly a instituce představují důležité platformy, které po roce 1989 pomohly vytvořit prostor pro nové formy umění a kritickou práci s technologiemi. Vybral jsem ty, které nejen reagovaly na impulzy ze zahraničí, ale dokázaly je zároveň přetvořit do vlastních, lokálně zakořeněných formátů. CIANT, Multiplace, PAF nebo 3x3 gallery ukazují různorodé přístupy – od akademického výzkumu a interdisciplinárních konferencí až po grassroots iniciativy a experimentální výstavy.

CIANT: Centrum pro umění a nové technologie (Praha)

CIANT, založený v roce 1998 Pavlem Smetanou, je mezinárodní centrum zaměřené na propojení umění, vědy a nových médií. Vedle Pavla Smetany se na jeho rozvoji podílejí také kurátoři jako Pavel Sedlák, Michal Mariánek či Denisa Kera. CIANT organizuje festival ENTERmultimediale (např. ročníky 2000, 2005, 2007), mezinárodní konference MutaMorphosis, workshopy i rezidenční pobyty a nabízí platformu pro experimentální projekty v interaktivních médiích, bio-feedback instalace a performance spojené s VR či 3D vizualizací.

PAF: Přehlídka animovaného filmu (Olomouc)

PAF je olomouckou platformou zaměřenou na filmovou animaci a současné umění, jejíž první ročník se uskutečnil v roce 2000, od roku 2002 probíhá každoročně v Uměleckém centru UPOL. Poslední 23. ročník (5.–8. 12. 2024) nesl téma “Deníky” a přinesl projekce, performance, instalace, výstavy, semináře a rezidence. PAF se věnuje videoartu, archivaci, distribuci i ediční činnosti (např. Edice PAF) a dlouhodobě spolupracuje s univerzitami, filmovými institucemi a mezinárodními partnery (Formá Londýn, Filmmuseum Vídeň a další).

ENTERmultimediale: Festival umění a nových technologií (Praha)

ENTERmultimediale proběhl v Praze v letech 2000, 2005 a 2007 pod záštitou CIANT a AV ČR, vedený Pavlem Smetanou, s mezinárodní účastí přes 100 umělců, teoretiků a technologických vizionářů. Tématicky se zaměřil na vztah umění a vědy, vyzdvihl retrospektivu Franka Maliny a hostil diskuse na konferenci MutaMorphosis s vystoupeními osobností jako Stelios Arcadiou (Stelarc), Hervé Fischer nebo Jana Horáková.

Multiplace (Praha, Bratislava, Brno, Ústí nad Labem, Krakov, Trnava, Nitra a Žilina)

Multiplace je síťový festival nových médií, který vznikl v roce 2002 jako společný projekt slovenského kolektivu 13 kubíků, A4 v Bratislavě a od té doby pravidelně hostuje i v Brně díky spolupráci s centrem 4AM Fórum pro architekturu a média. Cílem festivalu je především vytvořit zázemí pro podporu kolaborativní a inovativní tvorby a vzdělávání v oblasti umění a kultury nových médií. Usiluje o získání širší akceptace a podpory veřejnosti i veřejných institucí. Festival se zároveň snaží iniciovat a podporovat tvorbu v této oblasti, čímž přispívá k rozvoji kritického uvažování o životě v technologickém věku. Důležitou součástí jeho poslání je rovněž práce v kolaborativním prostředí a podpora spolupráce mezi odbornou a laickou veřejností. Poslední ročník se konal v roce 2009 a program probíhal v Praze, Bratislavě, Brně, Ústí nad Labem, Krakově, Trnavě, Nitře a Žilině.

3x3 gallery: Alteriér intermediálního umění (Liberec)

Galerie 3x3 v Liberci, původně šatna Malého divadla F. X. Šaldy, byla v roce 2010 transformována na výstavní prostor zaměřený na současné mladé umění. Její název odkazuje na rozměry prostoru 3x3 metry, což klade specifické nároky na výstavní koncepce. Galerii založily Andrea Pekárková (dnes známá jako Andrea Vojkovská, působící pod pseudonymem AKA 47), Tomáš Dianiška a Helena Krásová. V roce 2013 se galerie etablovala jako klíčový bod pro prezentaci mladé české umělecké scény, přičemž kurátorky kladly důraz na propojení výstav s divadelními představeními, což zvyšovalo návštěvnost a zájem o výstavy.

Síť, která změnila scénu

Zahraniční instituce a festivaly jako Ars Electronica, ZKM, Transmediale či WRO sehrály klíčovou roli v definování nových mediálních forem. Díky nim se na evropské scéně představily nové umělecké přístupy, od interaktivních instalací přes bioart až po experimenty s umělou inteligencí, a otevřely se platformy pro kritickou reflexi i mezioborovou spolupráci. Tyto festivaly a centra představovaly inspirativní laboratoře, kde se setkávali umělci, vědci a teoretici, aby společně zkoumali potenciál digitální estetiky a intermediální tvorby.

Fotografie z výstavy Schirn Kunsthalle Frankfurt zachycující průsečík současného umění a digitálních médií.

Po pádu komunismu se díky zahraniční podpoře, od Sorosovy nadace až po technologické společnosti jako SGI, otevřely dveře experimentům s digitální estetikou a intermediální tvorbou. První festivaly a centra (CIANT, ENTERmultimediale, Multiplace, PAF či 3x3 gallery) navázala na inspiraci z Ars Electronica, ZKM, Transmediale či WRO a postupně vybudovala pevné zázemí pro digitální kreativitu i v Česku. Dnešní síť festivalů a nezavyslých projektů, od Prahy přes Brno až po Liberec, tak potvrzují, že nová média nejsou jen zahraniční fenomén, ale mají i vlastní tradici a komunitu v České republice.