Za jakých okolností ses k žánru EBM a obecně hudbě dostal/a?

Myslím, že mě k hudbě hodně dostala celá ta situace ohledně covidu. Lidé byli dost zavření doma, a zavírali se tak i sami do sebe. Za těchto okolností mě napadlo mou tvorbu posunout někam dál. 

Dřív jsem hodně poslouchal/a black metal a další temné žánry, ale vždycky mě bavilo, když se v hudbě, co jsem poslouchala, objevovaly synťáky, drum machiny, samply a tak dále. Electronic body music (EBM) je těchto prvcích vyloženě postavené, takže bylo jasné, že se budu pohybovat kolem tohoto žánru. 

Předtím jsem se věnovala hlavně počítačové grafice. No a EBM žánr je něco, co mi poskytuje vyžití jak v hudbě, tak v grafice.

Co myslíš, že tě odlišuje od ostatních umělců?

EBM je hodně audiovizuální žánr. Já to své audiovizuálno čerpám v socialismu. Možná je to jakási revolta proti tomu, že hodně lidí má tendence si tento žánr spíš spojovat s pravicovou ideologií právě tím, jak je její symbolika nadužívaná mnoha projekty v žánru. 

Punk, EBM a další “outsider” styly by se měly snažit bořit konvence a být revoluční. Pro mě to je ale i určitý krok k originalitě. Snažím se odlišit využitím češtiny v “textech”, ale i v samplech, které čerpám z komunistické propagandy. Chci vytvořit projekt, který sice přebírá mnoho z klasického étosu žánru, ale zároveň přidává prvky ojedinělé pro české prostředí. 

Další věc je, že v hudbě jsem vlastně úplný amatér a nehraju na žádný nástroj. Celá má hudba vzniká hlavně v programu, který mi dost pomáhá s realizací mých nápadů. Občas ale tím, jak mi chybí hudební základy, tak zkrátka experimentuji i v případě, že nechci.

Bunkerer - Poldi steel (Official Audio)

Jak by podle tebe měl EBM styl vyznít pro tvé posluchače?

EBM není jen o tanci. Je to o tom, prožít ho celým tělem. Primárně by tento žánr neměl být posluchačům příjemný. Při vystoupení chci celý dojem doladit i dalšími prvky, ať už jde o vizuál, tak i o další efekty, jako např. kouř, specifické pohyby, které při znění mé hudby provádím a nebo různá světla, která posluchače ještě více naladí na celkovou atmosféru žánru i jednotlivých songů. 

Hodně mě baví vystupovat v prostorech, kde se dá naprosto využít potenciál onoho žánru, např. sklepy, haly atd. Hodně se mi líbí přístup jiných EBM umělců (hlavně dříve), využitím paramilitary, hodit kouřové bomby, objevit se, udělat pořádnou spoušť, jako by byl taneční parket bojištěm a odejít, zkrátka zmizet. V posluchačích to zanechá dojem, jako by opravdu zažili něco víc než obyčejný koncert.

Jaký máš pohled na vývoj EBM žánru?

Industrial dříve podrýval konvence, zkoušeli, kam až mohou v tvorbě zajít. Zpočátku to byl queer žánr, poslední dobou však vnímám, že během toho boomu, kdy se to propojilo s metalem, začalo být toto prostředí hodně maskulinní. Nyní mi EBM scéna připadá hodně roztříštěná. Mám však dojem, že pro generaci Z nabývá nových významů.

EBM Bunkerer
Představujeme vám Bunkerera

V čem spatřuješ největší inspiraci?

Pro mě je největší inspirací hlavně architektura. Od brutalistických budov přes obyčejná paneláková sídliště. Baví mě ale i politika kolem. Jak ta explicitní, co vidím v televizi, tak ta jakoby nevyřčená. 

Třeba sídliště mi evokují určitou formu utopie, která v tom období, kdy byly stavby stavěny, panovala ve společnosti a následně nikdy nedošla svému cíli. Zároveň je tam cítit strašlivá zžíravá deziluze. Všechny ty paneláky, továrny, fabriky, opuštěné budovy, město. 

Určitě mě hodně ovlivňuje Kladno, odkud pocházím. Z toho asi také vychází mé jméno, Bunkerer. Jméno vyšlo z architektury. Jde o strukturu, je to obří kus materiálu, který má nějaký účel. Moje hudba evokuje stavební materiál - beton. Stojí to, je to monumentální.

Jako další prvky inspirace vnímám i ostatní žánry, především osmdesátky, synth žánry, napodobování starých zvuků s moderním twistem, nehudební prvky v hudbě (samply, hlukové pasáže atd.).

Mám moc ráda a zároveň se inspiruji v klasických žánrech jako Front 242, DAF nebo Cabaret Voltaire. Hodně mě i baví věcí ze současné “scény”. Ohromně mě inspirují projekty jako Kris Baha, Qual nebo Club Music. K těmto třem mám zároveň asi hudebně nejblíž.

EBM Bunkerer

Jak na tvorbu reaguje Tvé okolí?

Máma mě v tvorbě podporuje. Zastává názor, že když člověk něco dělá dobře, tak to ty správné lidi vždy chytne. Pokud tě něco baví, někdo to bude chtít konzumovat. Moji přátelé to taky s radostí přijali, alespoň většina. Myslím, že tím že je to autenticky moje umělecké vyjádření, tak to je pro ně o dost přijatelnější. Navíc si myslím, že je na mně vidět, že mě to hodně baví.

Kde zatím vydáváš svou hudbu a kam by ses chtěl/a případně posunout?

Jako každý, jsem začínal na soundcloudu. Chci však posunout mou tvorbu i na jiné platformy jako je Spotify, youtube, atp. Výdělek z tohoto releasu bych chtěla věnovat na oltář boje za klima. Limity jsme my je česká organizace se kterou se identifikuji v hodnotách a jejich aktivity mi přijdou úžasné, takže to nejspíš půjde na ně.

Jako důležité však vnímám i nezůstat pouze v online prostoru. Zatím je pro mě živé vystoupení trochu challenge, ale pracuji na tom. Ráda bych s Bunkererem vystupovala na zajímavých akcích na zajímavých místech. 

Snažím se živá vystoupení spíš koncipovat jako umělecké dílo nebo performance. Jsem otevřený/á všem možnostem, které mi okolí nabídne, ale chci do budoucna zajímavá místa na hraní i hledat sám. 

Internetové prostředí není ideální hlavně proto, že chybí konfrontace s lidmi a s tou hodlám pracovat. Ultimátní cíl je pro mě momentálně vydání nějakého fyzického nosiče. Ideálně kazety. Sama jsem sběratel a tento formát mi přijde zcela unikátní.

Bunkerer - Tribunál (Official Audio)

Jak podle tebe vypadá typický posluchač EBM?

Jako typické posluchače vnímám lidi z alternativních kruhů. Lidé přichází za zážitkem, je to nový druh temnoty, kterou chtějí prozkoumat. Ideální publikum by mělo pocítit řízenou agresi. EBM jde svým posluchačům po krku podobně jako Hardcore, noise nebo metal, prostě být konfrontační. Je tam ale i taneční prvek. Jdeš si zatančit na něco, co není mainstream, ale stálí posluchači jsou vzácní. Gothici, punkeři, technaři a alternativci obecně jsou asi nejčastější.

Orientuješ tvorbu přímo na posluchače nebo tvoříš i sám/a pro sebe?

Myslím, že tvořím sama pro sebe. Respektive už to je spíš pro Bunkerera. Myslím tím, že už mám jasnou představu, co chci v tomhle projektu prezentovat, a tím pádem mám už určitou disciplínu v tom, co půjde ven za tento projekt.

Jsou ale i výjimky, kdy jsem měla pocit, že Bunkerer dělá naopak pro mě. To bylo, když začala válka na Ukrajině, vydal jsem tři songy, které mi pomohly se se situací vnitřně vyrovnat a právě použití industriálu mi pomohlo si uspořádat myšlenky. Zaznamenal/a jsem, že tyto skladby měly nejméně poslechů, ale já si je i tak chci ve své tvorbě uchovat.

Vzkaz našim čtenářům obscurefreaks.cz?

Choďte na kulturu. Pokud je vám to samozřejmě umožněno. Kolem je spousta neobjevených umělců, kteří jsou skvělí a je unikátní zážitek je sledovat. Zároveň pokud chcete něco realizovat sami, tak nikdy na to nebyl lepší čas a je tady velká síť míst, kde je možné to realizovat. 

Jinak co se týče mě, tak klasika. Sledujte Bunkerera na sociálních sítích a na streamovacích platformách. Teď vychází moje kompilační album “BUDOVATEL” a bude dostupné všude možně. Koupí alba na Bandcampu podpoříte Limity jsme my. Jo a pokud víte o nějakým ošklivým sídláku nebo brownfieldu, tak mě tam můžete pozvat hrát.

Bunkerera můžete sledovat na jeho instagramu nebo facebooku. Pro další zajímavé, originální a neotřelé umělce nejen ze světa hudby není třeba chodit daleko. Stačí se mrknout do naší sekce Rozhovory, kde je máš všechny jako na dlani.