Slavěna Tiger, profi domina mluví o sexuálním obtěžování

Ahoj Slavěno, vzhledem k tomu, že se orientuješ spíše na zahraniční fetiš scénu, mohla by ses nám pro začátek trochu představit?

Ahoj Dane, ahoj čtenáři, děkuji Vám za příležitost. Pro mě je dost těžké mluvit o sobě, raději se bavím o plánech, které spolu můžeme uskutečnit. Poslední rok se snažím trávit více času v Česku a točit zde klipy také s Čechama či Slováky. 

Jelikož tvořit double domme v zahraničí pro mě bylo po psychické a fyzické stránce extrémně náročné, ale už mi píšou. Tak to vidím brzy na Londýn a Bukurešť. Na Bukurešť se těším, tam jsou dominy fakt sadistický.

Kdy jsi poprvé objevila své sadomasochistické sklony? Jak si užíváš svou práci dominy a máš případně nějaké touhy, které by sis jako domina přála splnit?

Poprvé už jako dítě. Mohlo mi být tak 8 let, kdy mě provokoval jeden kluk a já jsem ho svalila na zem a začala mu dávat sodu. On se ale smál a mně to přišlo vzrušující. Učitelky šílely. Pak mě také bavilo se dělat na roli od záclony. Tam jsem poprvé měla orgasmy. Líbilo se mi, jak se nemůže hýbat a já ji „znásilňuji”.

Každopádně tyto choutky mám pouze vůči silným mužům. Něco podobného praktikovat na ženách mi připadá jako slabost. Tam se snažím velice s citem. Ale znám ženy, které vydrží více než chlap. Ale to mně samotný dělá zle. 

Domina není moje práce. Je to životní styl, jsem to já. Slavěna. Jako domina bych chtěla točit extrémy, ale ty jsou zakázané. Což je podle mého dobře. Protože spousta domin nemá to nejvyšší IQ, navíc u toho konzumují různé látky, aby tu dominu „byly schopné zahrát”. 

Nejslavnější domina by například měla skončit v kriminále za ublížení na zdraví. Protože si samozřejmě dala alkohol a bůhvíco a ten člověk skončil v nemocnici a má už doživotní problémy na intimních partiích. Ale on se pro její štěstí nerozhodl ji žalovat. 

Na Instagramu tě sleduje okolo 100 tisíc uživatelů, většina tvých fotografií je zaměřena na latex. Kde se vzala tvá vášeň pro tento materiál? Lákal tě již od začátku nebo si k tobě našel cestu až v průběhu života?

Latexu jsem propadla až s Murhaayou. Který to na mě celý narval. A tak jsem si pak začala kupovat ze svých našetřených peněz vlastní. Což mě dovedlo k myšlence, že jsem asi fakt úchyl, když šetřím každou korunu a pak vyhodím svoje úspory za gumu. Dřív se mi ale vždy líbily legíny, silonky, (...) už jako teenager jsem viděla různý tyto „legínový” porna. Vzrušovala mě na tom ta nedostupnost. A v latexu je ta nedostupnost extrémní, a navíc ten pocit, když se v něm hladím byl pro mě ze začátku velice vzrušivej. 

Latex je drahá záležitost a já jsem k němu nikdy neměla přístup jako holka z vesnice. Ale kdyby to na mě dal pan Murhaaya v 15ti, tak by to dopadlo stejně. Jen o 10 let dřív.

Jak bys popsala svůj vztah ke světu BDSM a jak se podle tebe liší zahraniční scéna od té naší? Je podle tebe na jedné scéně něco, co vyniká nebo je lepší, než na scéně druhé?

Definovat zahraniční scénu je velice těžké. Jelikož jako každý národ jsme jiný. V Anglii vládne soft dominance. V Itálii mají rádi sadistky. Například USA je obrovské a srovnávat je konkurenčně s malým Českem není spravedlivé. Ale i tak jsem s Čechama natočila klipy, které se staly velice často nejprodávanějšími (smích).

Jako profesionální domina jsi jistě drsná a nekompromisní. Platí to i v reálu? A co ráda děláš ve volném čase? Zkrátka, jaký je běžný den Slavěny Tiger?

Já jsem hodná, vstřícná a zdvořilá. Pár borců jsem už zmlátila, zaslouženě. Borci, co nepochopí moje první ne a pokračují, tak jim zkrátka rovnou napálim. Mám přespříliš práce, takže volno jsem neměla opravdu dlouho. Každý den je jiný. Ale například jsem se dnes výjimečně dobře vyspala a teď se válím s kocourem jménem Predátor v posteli. Pracujeme u toho na počítači a v mobilu. 

Tvoje láska k BDSM a latexovým materiálům tě výrazně odlišuje od ostatních. Jak se vyrovnáváš s nevyžádanými sexuálními zprávami a jakým způsobem se stavíš obecně k problematice sexuálního obtěžování?

Zprávy mě absolutně nepohoršují. Ty mi nemohou nijak ublížit (smích). Ale když někam jdu, jsem ve střehu. Nenosím vyzývavé oblečení. Když jsem bydlela v Praze, stala jsem se velice často obětí sexuálního obtěžování. Bylo to nechutné. Muži se ke mně chovali jako k majetku. Že jsem povinna si to nechat líbit, jen protože jsem se narodila jako žena. Chlapovi by to nikdy neřekli. 

Žijeme v nefér světě, kde chlap, co má rodinu a děti, ale kupuje si jiné, je v pořádku. Ale holka, co si založí OnlyFans, tak ji společnost odsoudí. Proto já vůbec pornoherečky neodsuzuji. Naopak. Jsem ráda, že se můžu sama doma udělat a dívat se na ně, jak jim to sluší. Navíc si i myslím, že spousta z nich měla méně partnerů než spousta „běžných” žen.

Tvoje rodina prý výstřednosti neholduje tolik jako ty. Jak zvládáš fakt, že tví nejbližší úplně nemusí podporovat to, čemu se věnuješ?

Já jsem už od malička byla taková trošku samostatná bojová jednotka. Moje výstřednost pomáhá lidem. Spousta lidí mi napsali děkovné zprávy za to, co dělám. Protože lidé se stydí, že mají úchylky. 

Já to beru jako věc, která je podle mého důležitá k evoluci lidstva. Kdyby se všem líbil jen jeden typ holky nebo jeden typ kluka, tak bychom vyhynuli. Proto jsou úchylky důležité. A každý ji má. A nepokládám za správné říkat, že jedna úchylka je lepší než ta druhá. S tím se setkávám pořád (smích).

Moje rodina měla se mnou dlouho problém. Připadala jsem si jako Řehoř Samsa. Já sama jsem také nevěděla, kdo jsem. Proč nejsem jako ostatní normální holky. 

Proto jsem od rodiny odešla a řekla si, teď budu žít podle sebe. 

Takže když jsem jim oznámila, že mám nejradši svoje subíky (smích) a že mi dělá dobře ženská dominance, tak se rodiče chytli za orosené čelo a prohlásili, že tohle nemůže být jejich dcera (smích). Já jsem vždy říkala věci velice otevřeně, protože mám ráda upřímnost a čistý stůl. Jen mě často překvapilo, že lidé na to nejsou připraveni (úsměv).

Kromě latexové fetiš modelky jsi také zpěvačka a skladatelka. Jak se ti daří vyvažovat tyto identity nebo se nějakým způsobem dokonce i doplňují?

Pro mě byla vždy důležitá kreativní práce. Hrála jsem kdysi i na hoboj i v orchestru v Dačicích a od 5ti let na klavír. Proto je mi hudba blízká. Začala jsem s hudbou, protože přišla jednoho dne chvíle, kdy jsem v BDSM měla pocit, že jsem dosáhla vrcholu. Už nebylo kam výš směřovat. 

Směrem, kam se vydalo spousta domin, bylo jen to, že začaly ukazovat intimní partie nebo začaly létat do Dubaje. A já zkrátka, nevím proč, ale nemám potřebu lidem ukazovat svoje intimní partie. Byť si myslím, že mám krásný přírodní prsa a moc hezkou pipinku. 

Věnuješ se i zpěvu. Jaký je tvůj cíl v tomto průmyslu a jaké jsou tvé dlouhodobé umělecké cíle? Ať už v oblasti modelingu nebo hudby.

Modeling podle mého neexistuje. Mám velké pochyby o soutěžích Miss, módních přehlídkách, a dalších. Pokaždé mě někdo někam pozval a pak chtěl jen to jedno (úsměv). Já si vždy myslela, že došlo jen k omylu. Ale pak mi došlo, že ty, co to vyhrály nebo v tom byly úspěšné (...), tak se k tomu takto dostaly.

V nejprestižnější světový agentuře mi ten ředitel řekl, že k němu budu docházet pravidelně na „fototesty”. Šla jsem naivně na ten casting a už to na mě zkoušel. Tak jsem mu nabídla, že mu ho mohu třeba nohama vyhonit. Přišlo mi to strašně ponižující pro něj, ale pro mě vzrušující. 

Udělala jsem mu to nohama. A zadala jsem si otázku, když mu dneska stačilo, že se alespoň udělal o moje nohy, co bude chtít na příštím fototestu? Tím se mi ta celá agentura zhnusila včetně celého modelingu. A šla jsem sežrat celou bonboniéru (smích).

Co se týče hudby, tak to nechávám uzrát. Ještě to není ani rok pořádně, co ji dělám. 

Ale už mě také sexuálně obtěžoval jeden člověk ve studiu. Řekl, jdi na kolena a kuř, ty děvko. Když jsem mu za to dala facku, tak mi ji vrátil. Přetože jsem vždy poctivě platila jako všichni. 

Nejspíš to všechno ode mě vypadá jako přehánění. Jen kvůli tomu, že o tom nikdo nemluví. 

Proč by vítězka miss nebo instagram modelka mluvila o něčem takovém? Byly by proti sobě. Jsou zvyklé, že se k nim takhle muži chovají. Jen zkrátka u mě na tohle ti pánové narazí. Protože byť vypadáme plus mínus autobus stejně, tak já jsem pravý opak. 

Filozofická otázka. Nejsme tedy to samé, jen já mám subíky a ony mají dominanty? Podle mého ne. Protože já bych nechtěla být v nejprestižnější modelingový agentuře jen proto, že jsem ho někomu vyhonila nohama. I kdyby to u toho zůstalo (což pochybuji). Zkrátka mám ráda fair play. 

Jinak taková motivace pro další ženy, které se ve mně vzhlédly. Jednou jsem udělala lekci asi za 5000 Kč a mladý hezký borec mi řekl, že teď chce ale sex za 100 tisíc korun. Dával mi ten cash před nos. Odmítla jsem ho, že radši budu normálně pracovat půl roku. Že takové peníze nechci. Takových peněz si člověk pak stejně neváží. Jako si neváží podle mého sebe. Vysmál se mi, že jsem ta nejhloupější holka, kterou potkal (úsměv).

Díky moc za rozhovor. Chtěla bys čtenářům webu obscurefreaks.cz ještě něco sdělit?

Také Vám velice děkuji. Děkuji za každou podporu. Byť jen myšlenkou. Určitě Vám chci sdělit, ať máte rádi sami sebe. Ať se nestydíte za to, jací jste. Snažte se přinášet světu něco hezkého (úsměv).

Ujišťujte se vždy i opakovaně, že to co děláte, se druhému doopravdy líbí. Jinak přestaňte. Muži mají stále roli muže, tedy ženu chránit a pomáhat jí. Né ji zneužívat či se k ní chovat jako k majetku. Ženy by měly trošku zvýšit cenu a nebýt tak snadno dostupné. (úsměv)