Kolem roku 2010 jsi stál u zrodu pardubické grimeové scény a crew Rook’s Squad. Jak na tohle období syrového zvuku a rychlých BPM vzpomínáš dnes?

No byla to divočina, neměl jsem moc peníze, odstěhoval jsem se od rodičů, tak jsem vymýšlel všelijaký lumpárny, (...) na druhou stranu, všechno bylo nové končila éra takového toho klasického hiphopu co se tu dělal a nastupovala mladší generace s o dost tvrdším zvukem i tématy. Ta nová se samozřejmě vymezovala proti té staré a ta stará dělala že to nevidí. Hodně jsme hltali ten britský a americký rapový lifestyle a chtěli se tomu co nejvíc přiblížit.

V té době byl britský zvuk v Česku vnímán hlavně jako pražská záležitost. Bylo těžké vybudovat v Pardubicích plnohodnotnou a autonomní alternativu, která si našla své posluchače?

Pardubice jsou relativně vesnice kde se všichni známe takže tady dlouhou dobu měl místo spíš takový ten přátelský HipHop. My tady působili jako zjevení, navíc jsme byli mladý, hrdý, drzý takže jsme úplně nezapadali. Až časem se obrousili hrany, hlavně díky skaterům který jako jedni z mála tady měli nějaký hudební přehled a nejeli jen na vlně trendu. A samozřejmě lidi co hustlili a věděli že nejsme úplný jitrnice tak nás brali v potaz. Pak tu ještě jelo DnB hlavně teda Neuro stejně jako ve zbytku ČR.

UK sound, ať už jde o grime, drum and bass nebo UK garage, tě provází celou kariérou. Čím tě britský sound a clashová kultura tehdy tak uhranula?

Já jsem hodně soutěživý týpek, odjakživa. Takže to poměřování pinďourů je mi dost vlastní. Ten grime je na tohle super, je to tvrdý, kompetitivní ta Clash kultura tě pořád nutí se zlepšovat a připravovat nové věci. Zároveň jsme na základce hodně poslouchali RnB což nás vlastně pak přivedlo k UK Garage, který jsme chtěli pouštět holkám než jsme zjistili že chtějí poslouchat něco na styl Marka Ztraceného.

Tvé EP Vítr v bedně z roku 2018 je často vnímáno jako zásadní zlom v tvé sólové dráze. V čem byl podle tebe tento projekt z dnešního pohledu tak přelomový?

Já to tak vůbec nevnímám, vlastně mi příjde že se mi ještě solodráhu nepovedlo pořádně nakopnout. Každopádně teď na tom makám jak nikdy před tím tak uvídíme. Každopádně je to doba kdy jsem se stal člen Next:gen crew a začal díky tomu hodně jezdit po klubech jako DnB MC, ale od toho už dnes pomalu upouštím protože bych rád jezdil plnohodnotný koncerty.

Velkou kapitolu tvé tvorby tvoří projekt Studio Session ve spolupráci s Painem, Batrsem, Brejchusem Paviánem a producentem Magentou. Co na této týmové energii nejvíce baví?

Tohle je asi nejzásadnější moment mojí kariéry. Hodně jsem si od kluků vzal po tý lidský stránce ale i po tý hudební. Když s někým strávíš tolik času jako my spolu tak se to logicky stane. Mě na tom vždycky bavilo že jsem součástí nějaký party a nemusím to táhnout sám. Byl to pro mě takovej relax oproti solo věcem. Dneska tím jak se každý někam vyvinul a změnily se priority už je trochu horší dát něco dohromady, ale uvidíme.

S Brejchusem Paviánem jste v letech 2023 a 2024 vydali úspěšná EP Bratři v tripu. Jak vznikla tato chemie a v čem se jako interpreti nejlépe doplňujete?

Tím jak jsme se potkávali skrz StudioSession tak jsme prostě v mezičase začali dělat treky. Brejchus je takový klidný méďa z něj fakt čiší klid a nechává ty věci tak nějak pomalu plynout. Já jsem úplnýj opak. Musím furt něco dělat, vytvářet, hrotit. Což jemu podle mě vyhovuje že já ty věci vždycky nastartuju a mě zas vyhovuje že mám vedle sebe někoho kdo mi dá větší prostor pro tu moji kreativitu a nic nehrotí.

Tvá tvorba se dá rozdělit do dvou rovin, na tvrdší, energické klubové věci a na lo-fi reflexivní stopy s hlubší lyrikou. Která z těchto poloh je ti v současném životním období bližší?

Nemůžu říct. Já jsem hodně náladová pička, jednou se vzbudím a dojímám se tady nad kdejakou kravinou. Druhý den se vzbudím vytočí mě sebemenší blbost a vydrží mi to 3 dny. Fakt záleží na nějakym aktuálním rozpoložení a kdo mi zrovna pošle jaký beats.

V textech i rozhovorech se striktně stavíš proti romantizaci tvrdých drog v rapu a upozorňuješ na jejich dopady. Vnímáš to už jako svou morální povinnost vůči mladšímu publiku?

Takhle bych to úplně neřekl. Jen si moc dobře pamatuju na sebe když jsem vyrůstal a měl ty svoje rapový hrdiny ke kterým jsem vzhlížel a snažil se je napodobovat. Ten vzorec je furt stejnej. Já zkusil ledacos a troufnu si tvrdit že díky kolektivu lidí s kterýma jsem se vídal a normálnímu rodinnému zázemí to nikdy neskončilo žádným průserem. Ale uvědomuju si že tady jsou lidi který takový štěstí nemají a tam vzniká fakt velký nebezpečí že to nepodane dobře.

Tvůj lyrický rukopis zůstává po celou kariéru velmi stabilní, i když se mění žánrové podklady. Kde bereš po tolika letech neustálou inspiraci pro autentické texty, které nesklouzávají do póz?

Víš já když začínal rapovat, tak mi bylo třeba 14 a samozřejmě jsme si hodně vymýšleli. Rapoval jsem o tom jak šukám holky, přitom jsem doma honil pinďoura. Pak jsem prodal pár gramů travky a rapoval o tom jakej jsem hustler. Jenže ono když ty věci přivoláváte, tak se stanou. Holky byly fajn, ale ty další věci už tolik ne. Všichni vidí jen tu romatickou představu toho jak mají z prodeje čehokoliv prachy, vliv, image. Ale ono to sebou přináší i spoustu stiných stránek. Ve výsledku vyděláváte dost peněz ale žádný stejně nemáte protože furt musíte dělat dojem na nějaký nýmandy, smdí to průserem, občas nějaký násilí, špatný stavy v hlavě atd., na druhou stranu, já asi vždycky dokázal dobře odhadnout tu hranu toho co už je moc a díky tomu jsem si na spoustu těch věcí sáhnul abych o nich mohl rapovat ale dokázal z nich včas vystoupit. Každopádně dávejte si bacha na to co si přejete.

V březnu 2026 ti vyšlo debutové studiové album Čaj o páté ráno. Proč jsi čekal s vydáním klasické velké desky až do této chvíle, zatímco předtím jsi preferoval formát EP a mixtapů?

Neměl jsem morál na to dotáhnout takhle velkej projekt. Je to fakt trošku jiná práce. Zároveň jsem furt někam spěchal tak jsem radši vydával kratší nedotažený věci. Ale to už dělat nechci. Klidně budu dělat EPs ale musí to mít hlavu a patu.

Na albu je slyšet znatelný posun směrem k modernímu newschoolu a trapu. Bylo pro tebe objevování pomalejších temp a nových struktur hudební výzvou, nebo spíš přirozeným vývojem?

Já ty žánry nějak neřeším, spíš bych řekl že to album je spíš UK SOUND než trap. Vycházím z toho co mě ovlivňuje a je mi blízky a v tý anglii prostě čerpám dost. Přeci jen ta Amerika je od nás dost daleko a ten lifestyle tam je úplně jinej.

Najde se něco dalšího, co bys rád sdělil čtenářům webu obscurefreaks.cz?

Život životuje. Jednou to je tak, podruhý jinak a to je na tom to krásný. Kdo nepadá nemůže lítat.