Pocházíš z Ostravy, která má specifickou hudební energii. Jak moc tě tohle město a jeho lokální scéna formovaly v tom, co dnes tvoříš?

Určitě bych lhal, kdybych řekl, že vůbec. Ostravská jména jsou výrazná, ať už se jedná o obří jména, které každý zná, jako Sergei, kdysi ještě pod AK, nebo třeba Avio. Člověka to ovlivní i nepřímo. Největší vliv ale asi měla spíš kultura a mluva / celkově vyrůstání. To, co dělám, rozhodně jen tak nezapadá do toho tvrdého soundu z ulice, co byste očekávali, když se řekne Ostrava.

Tvoje tvorba sahá od Boombapu přes Scenecore až po DnB. Jak se v těchto zdánlivě odlišných světech cítíš a co tě momentálně nejvíc baví propojovat?

Cítím se velice dobře. Hlavně kvůli tomu, že se ty žánry snažím co nejméně škatulkovat. V podstatě jsem od dětství byl člověk, co poslouchal, co se mu líbí, nehledě na žánr. Stejně tak tvořím. Většinou k různým typům tracků přikládám různé emoce, ale i to rád lámu mezi sebou. Svoji flexibilitu beru jako výhodu a snažím se toho držet, i když strach z toho, co si moji posluchači budou myslet, až zase vydám úplně odlišný song, je přítomen skoro nonstop. Proto i kombinuju víceméně, co se dá.

Track „Modrý Waffle“ má na kontě přes půl milionu streamů na Spotify a verze 2.0 na ten úspěch skvěle navázala. Čekal jsi, že zrovna tahle věc takhle vystřelí, a v čem podle tebe tkví její úspěch?

Tady je to hodně 50/50. Celé Waffle vznikly na tom, že jsem poslouchal na oslavě narozenin přítelkyně playlist plný podobných skladeb. A v určitém bodě, s podporou pár panáků, jsem si prostě řekl, že něco takového bych zvládl taky. S tímhle jsem si našel první scenecore beat, co na mě vyskočil. Ve chvíli, kdy na mě spustil sample skladby „Blue“ od Eiffela, jsem už tušil, že mám nejspíš i šanci. V podstatě se hrálo na jednoduchý text a už existující úspěšnou melodii. Vznikla z toho tahle parodická skladba, která si z daného žánru dělala srandu. Určitě nechci tvrdit, že jsem si 100% věřil, že to vyjde. Ze začátku to bylo jen demo na YouTube, které jsem poslal pár známým. Ale už to demo se začalo sdílet a nabralo neuvěřitelný drive. V tu chvíli jsem měl jasno, že oficiální verze by měla vyjít. Samotný boom přitom vyšel náhodou. Jen jsem skladbu přidal na sestřih klipů z mého koncertu a dal to na TikTok. Lidi se pak už chytli sami. Remix už hrál na jistotu s přidáním hardstyle prvků.

Dnes je hudba úzce spojená s krátkými videi. Jak ti TikTok a Instagram Reels pomáhají v propagaci a jak moc při skládání přemýšlíš nad tím, aby byl track „virální“?

Jak říkám, to, že jsem zničehonic v podstatě přes noc “vybouchl“, bylo jen díky TikToku. A v dnešní době je to v podstatě jediný způsob, jak se dostat do povědomí. Nepřemýšlím ani tolik nad tím, jak bude daný song virální. Přemýšlení nastává v bodě, kdy je track venku a je čas na propagaci. Člověk se musí neustále přizpůsobovat trendům a stylem “pokus–omyl“ zjišťovat, jaká videa fungují a jaká ne. Doufat, že se algoritmus chytí správného publika. Ano, některé tracky mají větší předpoklady na úspěch, když hrají na určitý žánr, ale pořád je na scéně tolik věcí, že člověk hlavně jen produkuje videa a doufá.

Dalším tvým výrazným trackem je „Hello Kitty Girl“. Můžeš prozradit, co za tímto songem stojí a jak vznikal?

V podstatě to byl od začátku původní záměr spolupráce s DJ DnsT3r_7. Modrý Waffle 2.0, které remixoval, padly jako nápad k tomu. Ale práce na tom byla rychlejší, takže Waffle přišly dříve. Já sám jsem chtěl už nějakou spolupráci s DnsT3rem navázat, ale jednoduše jsem neměl sebevědomí někoho oslovit. Ozval se mi ale sám a bylo jasno. Chtěli jsme navázat na fungující styl. Téma Hello Kitty girls je v této komunitě stále téma a v té době to byl i aktuální meme. Pak už jsem psal čistě na základě zkušeností a vibes..

Zmiňoval jsi, že tě občas „hitne“ kreativní nálada a dokážeš za večer napsat nebo rozepsat několik tracků najednou. Jak vypadá tvůj ideální tvůrčí večer?

Tady ta nálada začíná skoro vždycky tím, že cestuji. Jedu busem delší trasu od přítelkyně, jedu vlakem apod. Nevím proč, ale je to specifická atmosféra, při které se mi vždycky píše nejlépe. Najdu si fajn beat, počkám, až mi hlava vymyslí prvních pár řádků, ať si nějak stanovím téma tracku, a pak už to jde samo. Tuhle náladu si pak často odnesu až domů, kde se jí držím, dokud to jde. Tak se z jednoho tracku stávají tři, ze tří pět atd.

Tvůj nejnovější track se jmenuje „Introspekce“. Co tě k jeho napsání vedlo a jak moc se v něm odráží tvé aktuální vnitřní rozpoložení nebo spolupráce s Mloqem?

Introspekce byl vlastně druhý náběh do seriózního tématu po tracku „Loutka“. Rozdíl byl ale v tom, že tady už to seriózní téma nepodávám v pozitivním a humorném stylu. Rozpoložení se promítá dost. Samotný text vznikl po mém pobytu na psychiatrii. Jednalo se o pokus o sebevraždu a na tom místě na člověka padaly myšlenky. Pro mě je těžké vyjádřit emoce a texty vždycky byly takový můj vent. Tak to tam padlo. V té době jsem byl v kontaktu právě s mloqem. Jeho muziku jsem znal a po pár zprávách mi přišel i jako fajn adept na to se k danému tématu přidat. Vzniklo z toho něco, co možná nemá tak šílená čísla jako zbytek, ale já osobně si ten track držím blízko srdíčka.

Zmiňoval jsi, že už pracuješ i na tracku pro zahraniční projekt. Můžeš prozradit, kam až bys chtěl svou hudbu za hranice Česka dostat a co tě na mezinárodní spolupráci láká?

To je upřímně čistý passion project. Zatím se ani nehnul nikam oficiálně. Nemám od toho očekávání téměř žádná. Spíš mě z 90 % vždy formovala zahraniční scéna, má angličtina není k zahození, a tak jsem si řekl jednoduše, proč to nezkusit. Kdo ví, to, kde jsem teď, taky byla, dá se říct, šťastná náhoda, které jsem využil. Kdyby se mi taková naskytla i na scéně v zahraničí, šel bych po ní po hlavě stejně jako u nás.

Co plánuješ na zbytek roku 2026? Máš v hlavě nějakou další velkou spolupráci nebo se teď soustředíš spíše na sólovou cestu a upevňování své pozice na Spotify příčkách?

Už skoro rok mám rozdělané album, které se blíží do finishe. S trochou štěstí vyjde už v květnu. Tam jsem, až na dva featy, sólo a je to konečně switch na plnou serióznost. Boombap, hororcore a emo jsou tři hlavní žánry alba Banka Smůly. Singlů mám šílenou zásobu a určitě mám co podat i sám za sebe. Co se spoluprací týče, určitě se chystají. Určitě už můžu prozradit například spolupráci s ThePathetic a Zyr0_off. Také chceme společně s DnsT3rem využít dosavadní extrémně funkční spolupráci a na léto chystáme větší společný projekt, kde se také pár dalších jmen objeví. S kluky jako mloq nebo Julca$h bych určitě taky rád vydal i další tracky. Nechci ale slibovat nic, dokud to není jisté. Držím si své tempo.

Díky za rozhovor! Najde se u tebe ještě něco, o co by ses rád podělil se čtenáři webu obscurefreaks.cz?

Jen takový malý vzkaz. Buďte sví, nesnažte se na sílu zapadnout do škatulek. Držte se toho, co vás dělá šťastnými a baví vás. Třeba vás jednou taky potká šťastná náhoda jako mě a váš milovaný koníček se s dostatkem času a snahy promění v něco šíleného. A řekni, že je to super pocit. A samozřejmě nabíhejte na můj Spotify a Instagram (smích).