Když se pro něco nadchneme, chceme to často teď hned a za každou cenu. Slevujeme proto z vlastních požadavků a překonáváme se, abychom dosáhli toho, co jsme se zrovna rozhodli mít nebo zažít. Někde tímhle riskujeme relativně málo, ale zrovna v provazech se, myslím, risků skrývá hodně a je lepší být opatrný než si hrát na drsňáka, co ho nic nerozhodí a všechno zvládne.

Prvním klíčem k bezpečným zážitkům je výběr správného partnera. Neberte prvního, který se namane, jen proto, že dobře váže. Nenechte se vytáhnout do vzduchu od někoho, o koho byste si ani kolo neopřeli, natož abyste se o něj opřeli sami. Pamatujte, že máte plné právo vázání odmítnout, i když už jste na místě a přesně za tím účelem jste se sešli.

Já takhle za svými riggery chodím nejčastěji jen na návštěvu s tím, že se vždycky až na místě domluvíme, jestli budeme vázat. Často se ani nedomlouváme hned, hodinku nebo dvě si povídáme a pak teprve zjišťujeme. Ve vázání může občas bránit totiž i nálada, kterou člověk pochytal v průběhu dne, a skrz hodinkový odpočinek může ta nálada úplně přirozeně vymizet. Stejně jako třeba nejistota v případě, kdy se ještě tolik neznáte.

Dáš si čaj?

Našli jste sympatického partnera a chystáte se jít vázat? Skvěle! Než se ale pustíte do akce, je potřeba si domluvit hranice hřiště, na kterém budete hrát. Limity zdravotní, psychické, důvody, proč chcete vázat, věci, které byste do vázání radši netahal Silně doporučuji věnovat trochu času těmto věcem doma, v klidu, s dostatečným časovým předstihem.

Zejména pro ty anglicky mluvící existuje na internetu spousta seznamů, dotazníků a tabulek, podle kterých si můžete udělat lepší představu o tom, co chcete v provazech zkusit a čemu se naopak vyhnout – pro příklad uvádím odkaz na článek od shibari study a taky český překlad Průvodce vázaných.

Nezapomeňte, že důležité jsou i všechny vaše fyzické limity. Zranění, natažené svaly ze včerejší jógy, bolavé rameno nebo zlobící záda. Taky ale nízký tlak, který může vést k omdlení, cukrovka nebo jiné dlouhodobé skutečnosti. Pokud trpíte na úzkostné stavy je dobré s partnerem předem probrat i ty, zejména pokud vám úzkost způsobuje intimita a sexuální situace. Video níže hezky a názorně vysvětluje logiku, s jakou se na těchto věcech má domlouvat.

Tea Consent - souhlas se šálkem čaje

V evropské a následně americké historii (zavedeme zde označení „západní“) nebylo užití provazů zrovna častým úkazem. Jak se tedy provazy v naší (úchylné) kultuře ocitly? A jak ovlivnily naše pohádky přístup k vázání?

Není kam spěchat

Řím taky nepostavili za den. A já vás musím zklamat – emotivní fotky svázaných brečících slečen nebo fotky lidí visících v krkolomných pozicích zatížených kameny, k zážitkům na těchto fotkách zachycených se také nedá dostat hned. Už jen mentálně k nim vede dlouhá cesta, nemluvě o technice.

Abyste tu cestu mohli ujít, musíte na sebe dávat pozor a neskákat po hlavě do neznámých vod. Takže i když jste našli skvělého partnera a řekli jste si, kde jsou vaše limity, a jakým způsobem budete komunikovat, neberte to hned zhurta. Začněte pomalu, budujete totiž základy do budoucna a ty není radno uspěchat.

Bezpečné je to, s čím se dokážu vyrovnat

Ukazatelem toho, že na věci jdete moc rychle, může být v průběhu vázání nejistota, strach, přemítání o tom, jestli to náhodou není trochu moc, nebo pochyby o tom, že je všechno v pořádku – v těle, v mysli, nebo u partnera. To, co je bezpečné, je z velké části závislé i na tom, jak situaci vnímá naše mysl.

Na mravenčení rukou ve strappadu není nic nebezpečného, ale pro člověka, který jej zažívá poprvé, by ignorování případného strachu a přemáhání se za hranici komfortu, mohlo klidně být důvodem, proč už nikdy nevázat tento úvaz, ne-li přestat vázat obecně. Cesta by pak skončila skoro ještě dřív, než by začala.

Bezpečné je to, co tělo konkrétního člověka dokáže bez problémů přijmout za vlastní, a to s čím si daný člověk věří, že se jeho mysl bez boje vyrovná - a k tomu musíte postupně signály vašeho těla i vaší mysli dobře poznat, což nemusí být ze začátku jednoduché, ale se zkušenostmi se to zlepší a naberete jistoty.

Co se dohodlo na začátku není neměnné, lépe ale nepřidávat.

Nicméně to všechno, co jste si řekli, se může v průběhu vázání, občas i velmi rychle, měnit. Někdy jsme v pohodě s více věcmi, než jsme si mysleli, ale často nám to, s čím jsme prve souhlasili, může být nepříjemné. Nikdy není pozdě změnit své limity. Pamatujte na to. Z obou stran. Vázaný má naprosté právo odmítnout i něco, s čím prve souhlasil, a vázající si musí všímat stopek a jiných signálů, i když se pohybuje v oblasti, kde má pocit, že je všechno OK a dovoleno.

Karamboly jsou nevyhnutelné

Bohužel, i když se obě strany snaží rizika minimalizovat, karambol nebo dva se vždycky stát můžou. I proto je dobré vázat s lidmi, kteří jsou vám sympatičtí a příjemní, protože to zvyšuje šanci, že se vám podaří případné problémy spravit/zahojit, a to zejména ty psychického rázu. Častým omylem je, že konsent se dá porušit jen u vázaného, ale i vázající mají své limity a jejich hranice mohou být překročeny.

Po dovázání bychom měli poskytnout jeden druhému aftercare (o ní někdy příště) a dát si zpětnou vazbu na to, jaké vázání bylo, jestli se nám líbilo, jestli je a bylo vše v pořádku po zdravotní i psychické stránce. Rozloučením se by ale kontakt skončit neměl, i když už spolu dva neplánují znovu vázat. Je dobré se ještě den dva po akci ozvat a ujistit se, že je vše ok.

Minimálně je to moc hezké gesto, které nám umožní podchytit případný problém. Pokud se přece jen něco nepovede a nestačí si věci jenom v klidu vysvětlit a vyříkat mezi sebou, zkuste najít pomoc – kamaráda, který váže déle, některého z lektorů vázání nebo v případě zdravotních potíží doktora.

Do rámce tisíce slov se opravdu nevejde všechno, a tedy prosím tento článek berte jako úvod k dalšímu hledání a vzdělávání se. Se zkušenostmi roste důvěra každého z nás v sebe sama a pohled na to, jak zůstat v bezpečí se trochu mění, příště se proto podíváme na konsent a netechnickou bezpečnost z pohledu pokročilejších vázaných.